Domů     Jeho duše přebývala v naší dceři
Jeho duše přebývala v naší dceři
5 minut čtení

Kdybych to nezažila na vlastní kůži, neuvěřila bych. Jednoho dne mi dcera Terezka řekla, že chce jet navštívit třetí babičku, která žije na Šumavě. Zarazilo mě to. Nikoho takového jsme totiž v naší rodině neměli…

Naše pětiletá dcera Terezka měla vždycky divokou fantazii. Už odmalička milovala svět pohádek. Koukala se na ně v televizi, nebo si prohlížela obrázky v knížkách.

Každou chvilku mi říkala, že se jí zdálo o jednorožcích, krásných princeznách, statečných rytířích a létajících dracích. Když jí byly asi tři roky, tak mi tvrdila, že k ní do pokojíčku chodí krteček. O rok později zase měla imaginárního kamaráda Fredyho.

S manželem jsme na její neskutečné příběhy byli zvyklí. Ovšem na to, co přišlo, když bylo Terezce šest let, jsme připravení nebyli…

Babička Růženka

Na ten den si pamatuji, jakoby to bylo včera. Byl podzim a byla sobota dopoledne. Terezka si hrála u sebe v pokojíčku, když jsme za ní s manželem přišli, abychom se jí zeptali, co by chtěla o víkendu dělat.

Bylo poměrně pěkné počasí, takové babí léto, proto nás napadla zoologická. Když jsme to ale před Terezkou zmínili, okamžitě zakroutila hlavou. S manželem jsme se na sebe zaraženě podívali.

Terezka zvířátka milovala, proto jsme si mysleli, že bude nápadem nadšená. „Tak co bys ráda?“ zeptala jsem se. Terezka odnesla plyšáky, se kterými si hrála, do proutěného koše a posadila se vedle nás na postel. Upřela na mě své velké pomněnkové oči a povídá.

„Chtěla bych jet za babičkou.“ S manželem jsme po sobě opět střelili zmatený pohled. Manželova matka Radka žila v ulici vedle a včera u nás byla na návštěvě. A moje maminka ležela po operaci kolene v nemocnici.

„Ty chceš jet do nemocnice, podívat se, jak se babičce daří?“ zeptala jsem se. „Ne,“ řekla Terezka. „Chci jet za babičkou Růženkou na Šumavu.“ Manželovo i mé udivení se zdvojnásobilo. „Asi se jí zase něco zdálo…,“ šeptl mi do ucha.

Jenže Terezka si dál vedla svou. „Prosím, že za ní pojedeme.“ S manželem jsme si nevěděli rady. O babičce Růžence jsme jaktěživo neslyšeli. A nikoho, kdo by bydlel na Šumavě, jsme neznali.

„Zlatíčko, my ale nevíme, kde ta babička, o které mluvíš, bydlí,“ začala jsem opatrně. Terezka mi ihned skočila do řeči. „To nevadí. Já cestu znám!“ Když si naše malá dcerka vzala něco do hlavy, nemělo smysl jí to vymlouvat.

O hodinu později jsme už seděli v autě a jeli na Šumavu. „Když tak si tam zajdeme alespoň na něco dobrého k snědku a na procházku do přírody,“ utrousil potichu manžel.

Padla jí kolem krku

„Teď musíš zahnout doleva. Zbytek cesty pojedeme po takové polní cestičce,“ instruktovala manžela dcera. S manželem jsme nevycházeli z úžasu. Zatím všechno, o čem Terezka mluvila, odpovídalo holé skutečnosti.

„Tady zastav!“ vykřikla náhle dcera a manžel prudce šlápl na brzdu. „To je ten barák,“ hlásila dcera a prstík natahovala k dvoupatrovému domu se žlutou omítkou. „Tady bydlí babička Růženka.“ Vystoupili jsme z auta a vydali se k brance.

„Co tady proboha děláme?“ ptal se manžel pořád dokola. „Tohle celé je absurdní.“ Byla jsem stejného názoru. Ale pak jsem se podívala na jmenovku na zvonku. Zatajil se mi dech. Stálo tam Růžena N. „To je jenom náhoda,“ mávl manžel rukou a stiskl zvonek.

„Přejete si?“ zeptala se starší dáma, když o chvilku později přišla po asfaltové cestičce k brance, aby nám otevřela. „Dobrý den,“ pozdravila jsem. „Velice se omlouváme, že rušíme, ale…“ Víc jsem toho neřekla. Terezka celá rozradostněná vykřikla.

„Babička!“ Pohledy nás tří se k ní stočily. Paní Růžena otevřela branku a naše malá dcerka jí padla kolem krku. „Babi, moc ráda tě vidím. Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo.“ Paní Růžena se na nás zmateně podívala. Nedivila jsem se jí.

Já být na jejím místě, tak by to se mnou nejspíš seklo. V několika větách jsme jí vysvětlili, o co jde…

Byla tam jako doma

Ať už si o nás a naší historce myslela „babička“cokoli, zachovala se skvěle, jako pravá dáma. Pozvala nás k sobě domů a uvařila nám kafe, ke kterému nám naservírovala domácí buchty. „Jaké jsou makové? Ty mám nejradši,“ řekla Terezka.

„To je divné,“ pomyslela jsem. Doteď totiž Terezka mák nejedla. Vždycky měla raději tvaroh. „Tyhle,“ řekla paní Růžena a nandala rovnou tři kusy dceři na talíř. „Přesně jako můj vnuk.

Ten se mohl po mých makových buchtách utlouct.“ Najednou se jí vedraly slzy do očí. „Jste v pořádku?“ zeptali jsme s mužem starostlivě. „Ale ano,“ řekla paní Růžena. „Jen se mi najednou v hlavě vynořily vzpomínky na Dominika. Víte, to byl můj vnuk.

Před půl rokem zemřel. Přejelo ho auto.“ S manželem jsme se po sobě podívali. Aniž by cokoli řekl, věděla jsem, že myslí na to samé. „Je skutečně možné, že by se duše jejího zemřelého vnuka nějak převtělila do naší dcery?“ ptala jsem se sama sebe v duchu.

To, co následovalo, mé tušení jen potvrdilo. Dcera byla v domě paní Růženy jako doma. Přesně věděla, kde je kuchyně, koupelna, jak to vypadá vzadu na zahradě. „Je tam pořád ta houpačka?“ zeptala se, když dojedla poslední buchtu. Paní Růžena přikývla.

Dcera se rozběhla do zahrady, přímo na houpačku. „Vnuk se taky rád houpal,“ posmutněla „babička“. „A pokaždé při tom jásal, úplně stejně jako vaše dcera…“

Petra A. (41), Praha

Související články
3 minuty čtení
V bytě na balkoně jsem vídala papouška. Myslela jsem, že někomu ulétl, pak jsem na něj ale narazila na hřbitově – vedle svého hrobu! Manžel byl tehdy na chalupě, po celodenním sobotním úklidu jsem si sedla se sklenkou vína na balkon a relaxovala. Vtom se odněkud snesl pták, uslyšela jsem tlukot křídel a automaticky stáhla hlavu mezi ramena. Myslela jsem si, že to je nějaký holub. Jenomže přímo
5 minut čtení
Ve chvílích, kdy mě moje samota téměř zabíjela, jsem se začala modlit ke svému andělovi a přála jsem si, aby se stal zázrak. Vždy jsem věřila, že existují dobré síly, které nám pomohou, když už dál nevíme, kudy kam. Například naši strážní andělé. Zjevení anděla mi pomohlo Moje obavy ze samoty vyřešilo zjevení právě jednoho takového krásného anděla. Tajemná zářivá bytost mi pomohla najít o
3 minuty čtení
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé