Domů     Nikdy si to neodpustím
Nikdy si to neodpustím
5 minut čtení

Jak žít s tím, že jste zavinili smrt svého dítěte? Dá se na to zapomenout, jde si to odpustit? Nebo s tím každý den vstáváte i usínáte? Já tedy ano.

Vzpomínky jsou i po třiceti letech stále živé a hrozně bolestivé. Sedím v obejváku na pohovce a už snad po milionté prohlížím stará alba. Je na nich Hanička, moje milovaná dcera.

Sedí v kytičkovaných šatičkách tátovi na klíně a před ní na stole stojí velký dort se třemi zářícími svíčkami. Byly právě tři roky. Byla tak rozkošná, roztomilá. A vůbec netušila, že právě slaví poslední narozeniny.

Láska ze střední

Libora jsem znala už od střední. Byla jsem do něj dost zamilovaná. Když nám bylo dvaadvacet, vzali jsme se a brzy měli Haničku. Byli jsme mladí a nezkušení, ale Libor se nakonec osvědčil jako skvělý otec a pozorný manžel. Mělo to ale jeden háček.

Byl dost vznětlivý. Dokázal vybouchnout kvůli maličkosti a rozohnit se, jakoby snad šlo o život. Ovšem vždy rychle zchladl a zase to byl tem milý, usměvavý Liborek.

Ošklivá hádka rozpoutala peklo

Ten strašlivý den,vstal manžel bez nálady. Tušila jsem nepříjemnosti a proto jsem se snažila být téměř neviditelná. Byla to skoro vždy dobrá technika. Tehdy nefungovala.

Libor se začal rozčilovat, že není nic pořádného k jídlu, i když jsem mu připravila vajíčka, chleba, máslo… To ale vztekle odstrčil a křičel, že se neumím postarat o domácnost a že chce sýr a nějakou šunku.

Chytla jsem Haničku, která seděla celá vyděšená u svého stolečku a utíkala k autu. Chtěla jsem jen dojen do nedalekého obchodu, koupit, co Libor chtěl. Aby byl pokoj.

Stačil zlomek vteřiny

Byla sobota, slabý provoz. Z příjezdové cesty už jsem vyjížděla snad stokrát a vždycky jsem se pečlivé rozhlédla. Jak to bylo tentokrát vážně nevím. Byla jsem rozčílená a snažila jsem se Haničce, která natahovala, že se nic neděje.

A pak přišla ta strašná rána a půlku mého auta převálcoval velký náklaďák. Když jsem se vzbudila, svítilo mi do očí světlo, všude bylo bílo. Vůbec jsem nechápala, kde jsem. Pociťovala jsem směs bolesti, zmatku a strachu.

Nemohla jsem o pochopit

Teprve po chvíli jsem se dozvěděla, že Hanička neměla vůbec žádnou šanci přežít a já bojovala o život celý týden. Chtělo se mi ale zemřít. Nic mě nezajímalo. Moje poranění byla vážná a prognóza nejistá. To mi bylo fuk.

Pořád jsem měla před očima svou malou Haničku. Nedokázala jsem si představit, jak bez ní budu žít. Stejná otázka mě ale netrápil u manžela. Měla jsem na něj hroznou zlost. Nebýt jeho výbušnosti, nic se nestalo. Nechtěl a jsem ho ani vidět, přestože do nemocnice chodil každý den.

Byla jsem vrah a přišla o všechno

V nemocnici jsem byla řadu týdnů. Byl to jeden velký zlý sen. Nepomohlo mi ani to, že policie vyšetřování mé nehody vzhledem k okolnostem odložila. Já chtěla slyšet nahlas obvinění, že jsem vrah. Sama jsem se tak totiž cítila. Ano, zabila jsem svou dceru a budu s tím muset žít celý život.

Nejvíc jsem si to uvědomila ve chvíli, když jsem se vrátila do našeho bytu. Čekala tam máma s bráchou a vysvětlili mi, že se manžel odstěhoval.

Zkolabovala jsem při pohledu na zavřené dveře dětského pokojíčku, když jsem na bílém rámu dveří rozeznala čárky, které ukazovaly, jak rostla, než jsem ji zabila.

Psychiatrie a soud

Skončila jsem na další skoro tři měsíce na psychiatrii. Doktoři se snažili, ale já neustále myslela na to, že by bylo nejlepší zemřít. Po návratu domů mě čekal, jako viníka dopravní nehody, soud.

Dostala jsem podmínečný trest a učila se žít, i když jsem vlastně vůbec nevěděla proč. Nedokázala jsem se s nikým bavit, měla jsem pocit, že mě musí všichni nenávidět. Manžel se mi vyhýbal, protože jsem nebyla vůbec schopna s ním hovořit. Trvalo to víc jak dva roky.

Důležité setkání

Můj život se poté odvíjel velmi nezajímavě a smutně. Našla jsem si práci v jiném městě, kde mě nikdo neznal. S manželem jsem se rozvedla, aniž bychom se byli nuceni potkat a dál přežívala.

Když jsem si našla práci v léčebně dlouhodobě nemocných, netušila jsem, že to ovlivní můj život. Ale viděla jsem tam tolik utrpení a zoufalství, které mě paradoxně posilovalo.

Konečně jsem byla schopna dát si schůzku s ex manželem a společně si poplakat nad tím, co se nám stalo. I po patnácti letech to byl velmi potřebný a jistou úlevu přinášející pláč.

Muži jsem odpustila, sobě ne

Dokázala jsem Liborovi dokonce odpustit. Od té doby se občas vídáme. Měl po mně ještě jeden nevydařený vztah, ale děti už žádné nechtěl. Vím, že má zpackaný život stejně jako já. Vrah jsem ale já a ne on.

Zabila jsem své dítě, zničila život svého muže, udělala ostudu celé rodině. Žiju, protože jsem se nedokázala zabít. Žiju, ale nikdy si neodpustím. Dnes by bylo Haničce třicet tři let. Pravděpodobně by ze mě byla šťastná babička a z Libora prima děda. Místo spolu dnes jdeme na hrob naší dcery.

Hana D. (57), střední Morava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Nikam jsme nejezdili, jen jsme si užívali každodenní rutinu. Pak ale naše děti přišly s překvapením, koupily nám pobyt v lázních. Těšili jsme se, byla to pro nás malá změna, nová zkušenost. Ale to, co následovalo po našem návratu, se stalo zdrojem jedné z ne
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
3 minuty čtení
Když jsem se rozvedla, myslela jsem, že vše zlé je za mnou a čeká mě zbrusu nový a krásný život. To bych ale nesměla spát s mužem své kamarádky. Ztratila jsem skoro dvacet let s mužem, který za to nestál. Mé manželství bylo naprosto marné. Gustav byl děvkař, lhář a k tomu ještě budižkničemu. Jeho neschopnost i chování jsem tolerovala jen kvůli dětem. Dnes vím, že to byla velká hloupost. Nakonec
3 minuty čtení
Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tchyně je naším andělem strážným
skutecnepribehy.cz
Tchyně je naším andělem strážným
Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení. Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou. Ta mě hned při seznámení objala a políbila
Při záplavách na Sumatře umírali lidé! Vědci se bojí i o ohrožené orangutany
21stoleti.cz
Při záplavách na Sumatře umírali lidé! Vědci se bojí i o ohrožené orangutany
Na podzim 2025 postihly indonéský ostrov Sumatru záplavy a sesuvy půdy. Následky tohoto neštěstí jsou hrozivé. Počet obětí přesáhl číslovku 1000. Další tisíce lidí jsou zraněných. Mnozí zůstávají nezv
Vraždění Medicejských zpackal pomstychtivý kněz
historyplus.cz
Vraždění Medicejských zpackal pomstychtivý kněz
„Signálem k útoku bude cinknutí zvonku při pozdvihování při mši,“ shodnou se spiklenci. Oči věřících budou zbožně sklopeny k zemi a oni budou moct jednou provždy skoncovat s vládou Medicejských ve Florencii. Úkladná vražda v kostele je ale příliš velké sousto…   Florencie je republikou, ale má svého nekorunovaného krále. Lorenzo Medici (1449–1492) jde ve šlépějích svého velkého
Hotel Spöl v Livignu otevírá novou kapitolu alpského wellness
iluxus.cz
Hotel Spöl v Livignu otevírá novou kapitolu alpského wellness
Po období rozsáhlé rekonstrukce se Hotel Spöl v Livignu znovu otevřel pro zimní sezónu hostům – a vrací se silnější, krásnější a promyšlenější než kdy dřív, a to ačkoli celá rekonstrukce ještě nebyla
Hroutí se Kaňokové i vztah s kameramanem?
nasehvezdy.cz
Hroutí se Kaňokové i vztah s kameramanem?
Herečce ze serálu Ratolesti Beátě Kaňokové (36) se hroutí život pod rukama! Alespoň tomu vše nasvědčuje. Někteří kolegové herečky si všímají, že poslední dobou není ve své kůži. Je pohublá a působí
Zdraví vlasů začíná v kuchyni
nejsemsama.cz
Zdraví vlasů začíná v kuchyni
Žádná zázračná pilulka vám nemůže zajistit krásné vlasy. Takovou moc má jedině vhodně zvolená strava. Mít krásné a silné vlasy není jen otázka genů nebo drahé kosmetiky. Velkou roli hraje to, co jíte každý den. Strava bohatá na vitaminy, minerály a kvalitní bílkoviny dokáže vlasům dodat lesk, sílu i odolnost. Než investujete peníze do předražených preparátů, zkuste vytěžit
Nakládaní utopenci
tisicereceptu.cz
Nakládaní utopenci
Naložit si doma utopence není žádná věda, ovšem nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Ingredience cca 20 špekáčků 3 feferonky 4 cibule 5 kyselých okurek
Rozsviťte Vánoce!
epochaplus.cz
Rozsviťte Vánoce!
Vánoce jsou krásné svátky, mají však jednu nevýhodu. U nás na severní polokouli jsou právě v době, kdy je většinu dne tma! Jak je udělat jasnější a rozzářenější, když nám nepomůže slunce? Odpověď je jasná! Zimní slunovrat znamená, že se den bude konečně prodlužovat! Ovšem jen velmi pozvolna, slunce a světlo je třeba promyšleně lákat
Obří stopy v půdě: Jsou důkazem existence bigfoota?
enigmaplus.cz
Obří stopy v půdě: Jsou důkazem existence bigfoota?
V místech, kde jsou hlášena opakovaná pozorování bigfoota, se občas objevují podivné otisky v bahně. Připomínají lidské stopy, jsou však výrazně větší. Kryptozoologové je považují za možný důkaz exist
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Největší cirkus světa nadchl Čechy
epochalnisvet.cz
Největší cirkus světa nadchl Čechy
V cirkusovém stanu, dlouhém 180 metrů, člověk neví, kam upřít zrak dřív. Jsou tu tři manéže, dvě jeviště i 400 metrů dlouhá okružní dráha, stěny lemují klece zvěřinců a pod kopulí se lesknou hrazdy artistů.   Na počátku 20. století je to už 20 let, co se ve Spojených státech zrodil největší cirkus světa Barnum &
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i