Je možné, že se občas setkáme s těmi, kdo v minulosti tragickým způsobem zemřeli? Prý se to opravdu stává!
S manželem jsme kdysi provozovali malý penzión v Beskydech. Koupili jsme tu nemovitost levně, z místních se o nákup nikdo nezajímal. Později jsme se dozvěděli, že to bylo kvůli pověsti domu – prý v něm strašilo. My jako lidé z města jsme tomu samozřejmě nevěřili.
V noci někdo zazvonil u dveří
Podnikání se nám dařilo, do penzionu jezdili lidé jak na letní, tak na zimní dovolenou. Někdy jsme se s manželem v pobytu zde jen střídali, jindy jsme tam přebývali oba – to když byla plná sezóna. Jednoho podzimního dne jsme zrovna neměli hosty.
Bylo ošklivé počasí a nedalo se předpokládat, že by se sem někdo hrnul. Manžel proto odjel do Ostravy a já zůstala v penzionu, abych se věnovala úklidovým pracím a účetnictví. Pracovala jsem dlouho do noci.
Už jsem se chystala jít si lehnout, když se ozval zvonek u vchodových dveří. V první chvíli jsem chtěla předstírat, že v penzionu nikdo není. Pak jsem si ale řekla, že je to třeba host, který potřebuje nutně nocleh a šla jsem otevřít.
Vzala jsem s sebou psa, kdybych náhodou potřebovala ochránit. Za dveřmi stála mladá žena. Jakmile jsem se na ni podívala, přejel mi po těle mráz.
Co se stalo před mnoha lety
Vypadala jako tulačka, měla hrozně bledou pleť a zírala na mě nepřítomnýma očima. Vůbec nepromluvila, ani nepozdravila. Chvíli jsme tak na sebe hleděli a pak jsem řekla, že máme zavřeno. Otočila se a odcházela do mlhavé noci. Ani jsem nepostřehla, kdy zmizela.
Uvědomila jsem si, že můj pes celou tu dobu nezaštěkal a vůbec nedal najevo žádnou reakci. Podívala jsem se na něho. Jen seděl a třásl se. Druhý den se u mě zastavil jeden muž z nedaleké vesnice. Svěřila jsem se mu s noční příhodou. Díval se na mě vystrašeně.
Pak řekl, že kdysi za první republiky se na stromě nedaleko penzionu prý oběsila mladá žena kvůli marné lásce. Dodnes si myslím, že ta podivná noční návštěva byl duch právě té nešťastnice!
Jaroslava K. (51), Ostrava