Někdy se z dvou nepřátel stanou spojenci. A i když mě to moc mrzí, musím říct, že je to tak správně.

Otevřely se dveře a v nich stojí Magda. Malá Magdička netrpělivě poskočí na zadním sedadle mého vozu. „Babi, to je máma!“ a už se hrne z auta ven. Nebráním jí v tom, sama ale raději zůstávám sedět ve voze. Vlastně vůbec nedovedu vysvětlit proč.

Po tom všem, co se za poslední měsíce stalo, je přece úplně jedno, co udělám. Klidně mohu vystoupit a jít obejmout svou snachu, kterou právě propustili z vyšetřovací vazby. Ale pravděpodobně mi v tom zabránila vzpomínka na syna.

Na Oldřicha, mého jediného syna, kterého jsem tak milovala. Tak nekriticky a sobecky milovala.

Můj hodný chlapec

Oldík byl od narození moc roztomilý klouček. Byl prostě můj a já si ho patřičně rozmazlovala. Manžel se na mě zlobil, ale nakonec to vzdal. Pochopil, že náš syn, je mojí celoživotní radostí.

Nedokázala jsem mu nic odříct, snažila jsem se mu všechno dopřát a chovat ho jako v bavlnce. Zametala jsem mu cestičku životem, jak jen to šlo.

Čas velkého vzdoru

Olda rostl a dělal nám s mužem jen samou radost. Dobře se učil, byl poslušný a k nám rodičům pozorný. Přežili jsme v klidu i pubertu a mysleli si, že si už můžeme oddechnout a vypustit do života dospělého syna. Jenže on nám přišel představit Magdu.

Přiznám se bez mučení, nepadly jsme si tenkrát do noty. Vlastně úplně nevím proč. I když zpětně si teď myslím, že mi nejvíc vadilo, že si syn vybral děvče sám, bez porady se mnou. Dřív se přece se mnou o všem radil.

Nechtěla jsem, aby se vzali

Nenechala jsem na ni nit suchou. Ale svou kritiku jsem vznášela vlastně úplně zbytečně, nikdo mě totiž neposlouchal. Dokonce i manžel mě napomínal, aby toho už nechala, že Oldřich je šťastně zamilovaný a Magda není vůbec špatná.

Nakonec tedy byla svatba a já se časem smířila s tím, že se Oldík oženil bez mého předběžného svolení.

Spořádaná rodina

Uběhlo několik let. Oldřich s Magdou měli celkem poklidné manželství. Magdička i malý Tomáš rostly jak z vody. Myslela jsem si, že je všechno v nejlepším pořádku, až do toho dne, kdy mi zavolala moje kamarádka a pozvala mě na kávu.

Krutá pravda mě zaskočila

Při kávě jsem se od kamarádky dozvěděla, že můj syn má milenku. Měla jí být dcera kamarádčiny kolegyně z práce. No to mě vážně zaskočilo. Můj vzorný syn a skvělý otec podvádí svou milovanou a vyvzdorovanou manželku? Nechtěla jsem tomu věřit.

Ale kamarádka mě varovala, že je to celkem vážné. A že si ta ambiciózní dívčina dělá s mým synem velké plány.

Co mám udělat?

Dlouho jsem váhala, co dělat, zda uhodit na syna nebo říct pravdu snaše. Než jsem ale stačila udělat cokoli, vše se provalilo a syn se od rodiny odstěhoval k Ivě, své milence. Aniž bych to tušila, stal se ze mne tím okamžikem advokát mé snachy. Snažila jsem se syna přivést k rozumu, aby se vrátil k rodině, ale marně.

Dělala zbytečné hlouposti

Bohužel jsem netušila, že si Magda své neštěstí začala řešit po svém. Začala Ivě všemožně škodit. Několikrát jí poškodila auto, postarala se o velké pomluvy u ní v zaměstnání. Psala jí výhružné dopisy.

A pak bohužel už nevydržela s nervy a rozhodla se, že si s ní promluví osobně. Ivu při hádce fyzicky napadla a zlomila ji ruku. Navíc se v té chvíli ukázalo, že je Iva v jiném stavu. A Magda v návalu zlosti ještě zdemolovala část jejího bytu. Byla zatčená.

Stojím při ní

Nerada si to přiznávám, ale dnes stojí pevně na straně mé snachy. Sice dělala věci, které dělat neměla. A především, měla zlámat ruce mému synovi a ne jeho milence. On by si přece zasloužil pár facek i ode mne.

Konečně jsem totiž pochopila, že jsem z něj vychovala hrozného sebestředného sobce, který je zvyklý dělat si jen to, co se mu líbí.

Dana P. (58), Brno