Domů     Kamarádka říká, že jsem blázen
Kamarádka říká, že jsem blázen

Sama bych tomu nevěřila, ale až těsně před důchodem jsem zjistila, že toužím po mladém zajíčkovi. Chtěla jsem slyšet jeho smích a užívat si bezstarostnosti mládí.

Už odmalička jsem byla vzorná holčička. Samé jedničky na vysvědčení byly samozřejmostí, a pochvala v žákovské knížce snad obden také. Rodiče jsem nezlobila a šatičky si nikdy neušpinila. Ne, že bych byla za šprtku, to ne.

Ale prostě jsem neměla v povaze zlobit. Poslušnost byla mým druhým já. Jiné to nebylo ani v dospělosti.

S manželem jsem se nudila

Vzala jsem si spořádaného muže, který mě ani naše dvě děti dobře zabezpečil. Byl účetní a žádná velká legrace s ním nebyla. Doma muselo být vždy všechno na svém místě a běda, když jsem se o pět minut opozdila s večeří. Mně to ale nevadilo.

Vlastně mi to nepřišlo ani divné. Myslela jsem, že to tak chodí v každé rodině. Neměla jsem totiž žádnou přítelkyni, s kterou bych to probrala. Neměla jsem na nic jiného, než na děti a domácnost, čas.

Když děti vyrostly a my zůstali s manželem samotní, vůbec nic se nezměnilo. Jen bylo doma větší ticho. „Terezko, dneska jsem si pochutnal!“ řekl manžel každý večer a tím byla naše konverzace u konce. Odebral se k četbě nějakého klasika a já zapnula televizi. Prostě, nuda!

Kolegyně mě vzala do společnosti

Potom manžel onemocněl a za rok zemřel. Ani jsem skoro nevěděla, co mu bylo. On se mi nesvěřil a tak jsem jen tiše pozorovala, jak se mi mění před očima. Hrozně zhubnul a sešel. Užíval plné hrsti léků, ale nebylo to nic platné.

Jednou ráno jsem ho našla v posteli mrtvého. Zemřel tiše ve spánku. Já pokračovala v životu tak, jako by byl naživu. Práce, večeře, televize. „Teri, pojď si s námi vyrazit! Už té samoty bylo dost, ne?“ oslovila mě jednou moje o dost mladší kolegyně Ála.

Skoro jsem se lekla, když na mě promluvila. Měla jsem se všemi hezké vztahy, ale odtažité. Oni respektovali moji tichou povahu a já se do ničeho nemíchala. Zavrtěla jsem hlavou, že nikam nechodím, ale ona si nedala pokoj. Jít jsem prostě musela a hotovo!

Byla jsem úplně zmatená. Nevěděla jsem, co si vzít na sebe a co s sebou? Ale i to energická Ála vyřešila: „Přinesu ti nějaké moje šaty, máme stejnou velikost, tak si nedělej s ničím hlavu! Jen zajdi ke kadeřníkovi, ať ti na hlavě spáchá nějaký nový účes!“

V baru se mi zalíbilo

Musela jsme se tomu podivnému obratu nechtíce zasmát. Co by mi měl asi na hlavě spáchat? Číro nebo rovnou pleš? Ale vylepšit jsem se nechala, proč taky ne. Při pohledu do zrcadla jsem se málem nepoznala.

Z šedé myšky se vyklubala celkem obstojně vypadající ženská. Však to také moje nové kamarádky náležitě okomentovaly! Společná akce se k mému překvapení moc vydařila. Po letech jsem se opravdu bavila a taky s někým mluvila.

O maličkostech a hloupostech, ale i to bylo pro mě naprosto něco neznámého. Jen si tak klábosit v takovém hezkém podniku! Příjemná obsluha i lidé, vše čisté a nablyštěné. Ani jsem netušila, že takové restaurace či bary existují.

Naposled jsem byla s manželem na večeři při nějakém našem výročí, ale to bylo něco úplně jiného. Spíš utrpení, než nějaká zábava…

Oslovil mě mladší muž

Na další společnou akci jsem se těšila jako malá a připravovala se na ni opravdu svědomitě. Byla ještě lepší, než předchozí. Možná to bylo i tím, že jsem si pořídila svoje vlastní moderní šaty a lodičky na vysokém podpatku.

Byla jsem na sebe trochu pyšná, že jsme to dokázala a také jsem se trochu styděla. Co by tomu řekly moje dospělé dcery, kdyby svoji matku viděly takhle? Ve vyzývavých šatech a namalovanou? Obě moje holky byly trochu po manželovi.

Obě účetní…A obě hodně seriózní! „Mladá paní, mohu vás pozvat na skleničku?“ oslovil mě neznámý muž vlastně skoro hned, jak jsem dosedla. Byl určitě o dobrých dvacet let mladší, možná i o víc. Cítila jsem, jak se červenám. Ve svém věku!

Úplně mě tím dotazem rozhodil. Nevěděla jsem, co odpovědět. Odbýt ho? Souhlasit, nebo jen mlčet? „Ale vždyť bych mohla být vaše máma!“ vyhrkla jsem tehdy rozpačitě, ale on se rozesmál a mávnul rukou: „Kdo tohle ještě dneska řeší?“

Společná noc s neznámým

Pyšná na to nejsem, ale u skleničky nezůstalo. Po půlnoci jsem ho pozvala k sobě a odcházel až ráno. Byla to nejkrásnější noc v mém životě! Připadal jsem si jako ve snu. Nemohla jsem myslet na nic jiného.

Ale o muži, s kterým jsem strávila noc, jsem nevěděla vůbec nic. Jen, že se jmenuje Honza. Po víkendu jsem se svěřila Ále. Byla nadšená. Prý by ji vůbec nenapadlo, čeho jsem schopná. „No, tichá voda břehy mele!“ řekla jen a dodala:

„Dneska se ale vztahy nepěstují. Jen náhodné známosti. Budeš si muset najít jiného kolouška, jestli si chceš svoje tajné dobrodružství zopakovat!“ Trochu mě to ranilo, protože jsem se chystala Honzu hledat. Ale musela jsem uznat, že má Ála asi pravdu.

Já dnešnímu světu vůbec nerozuměla a tak jsem se začala řídit její radou. Do baru, kam jsem zatím byla jen s kolegyněmi, jsem se odhodlala jít sama. Lovit!

Našla jsem si dalšího

Stálo mě to hodně přemáhání. Přece jen, moje ostýchavost nemohla zmizet ze dne na den. Roky života s pedantem zanechaly svoji nesmazatelnou stopu. Ale poháněla mě touha. Touha po mladém těle, zářivém úsměvu a také bezstarostnosti mládí.

Touha po životě, jaký jsem nikdy nepoznala. A také touha si něco užít! Občas mi to nevyšlo, ale většinou se někdo našel. Jednou si ke mně přisednul takový krasavec. Skoro jsem nedýchala, když mě oslovil.

Ani se nenamáhal předstírat nějakou konverzaci a šel rovnou k věci: „Nechtěla byste si se mnou trochu užít? Jsem ve všech směrech moc dobrý.“ Přišlo mi to potupné, ale potom jsem si řekla, proč ne… Vedla jsem si ho domů jako nějakou kořist.

Ale stálo to za těch pár korun, co jsem mu ráno dala. Vlastně za těch pár tisíc. Doslova. Dvě tisícovky byly tak akorát.

Každý za něco utrácí

René se tvářil spokojeně a choval diskrétně. Na stůl mi položil vizitku a prý, kdybych se někdy zase cítila sama… Musela jsem si to důkladně rozmyslet. Náhodné známosti byly fajn, ale mít někoho rezervovaného jen pro sebe, to nemělo chybu!

Spočítala jsem si hotovost a úspory. To abych kvůli svému novému tajnému koníčku neskončila jako žebrák. A tak si mohu přítomnost svého Reného dopřávat každý týden. Dal mi dokonce slevu! Jsem nadšená a on taky. Není v tom nic špatného.

Tak, jako si někdo kupuje dovolenou nebo zlatý šperk, tak si já kupuji skvělou noc. A ta mi za to stojí!

Klára M. (56), Brno

reklama
Související články
3.5.2024
Nikdy jsem moc nevěřila na takové to věštění, magii a další věci. Ale kamarádka mne jednou vzala za kartářkou. Ke své škodě. Neměla to dělat. S Gábinou jsme se poznaly na vysoké a od té doby jsme byly kamarádky. Rozuměly jsme si ve spoustě věcech, avšak já třeba byla víc při zemi než ona, takže i proto ona věřila horoskopům, milovala tajemno. Gábina byla i větší romantička, snila o lásce z tele
3.5.2024
Vypadalo to, že zůstanu na ocet. Máma se domnívala, že kdybych se lépe oblékala a nevypadala jako strašák do zelí, třeba by si mě někdo všiml. Já ale byla srdcem i duší tramp. Pokaždé na Prvního máje si přečtu Máchovu báseň Máj. Třeba nejsem sama, možná to dělá i někdo jiný, říkávala jsem si. Byla jsem osamělá duše a trávila svátek zamilovaných či Svátek práce, chcete-li, vždy stejně. Ráno povi
2.5.2024
Děláme si starost o naši dvanáctiletou vnučku. Nechtěli jsme jí sociální sítě zakázat, radši jsem se s nimi sama naučila a vymyslela malou lest. Naše Kačenka, stejně jako její kamarádky a spolužačky a obecně vrstevnice, miluje brouzdání po internetu. Neustále si něco ťuká na počítači nebo mobilu, který dostala od rodičů. Před časem z ní vypadlo, že si založila účet na jedné sociální síti a nahr
1.5.2024
Tolik jsme se těšili, jak si budeme užívat volna. Ale když ta chvíle přišla, můj muž mi začal chřadnout před očima. Musela jsem něco udělat! Do důchodu jsme se s manželem těšili, ty poslední roky v práci nás už oba zmáhaly. Snili jsme o tom, jak budeme cestovat a užívat si života, věnovat se vnoučatům, a že si snad dokonce uděláme univerzitu třetího věku. Jenže když ta chvíle konečně přišla,
29.4.2024
Když jsme se se sestrou přestěhovaly zpátky do domku po našich rodičích, okukoval nás zpoza plotu pěkný chlap. Nenapadlo nás, že se z něho stane jednou taková noční můra. Byl samá ochota, že prý když něco budeme potřebovat, je nám k službám. Máme svá tajemství Pořád vyzvídal, jak je to možné, že takové pěkné ženské jsou v domě samy. Nějak se nám nechtělo vytahovat naše životy před neznámý
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,