Na první schůzce mě Jirka připravil pořádné překvapení. Místo procházky v přírodě mě zavezl na letiště a vyhlídkovým letem mě vzal rovnou do nebe…

Jirka mi navrhl rande až po půl roce. Slíbil mi, že pro mě připraví překvapení, na jaké budu dlouho vzpomínat. Protože jsem ho trochu z našeho psaní už znala, věřila jsem, že vymyslí něco originálního.

Nejprve jsme si na sebe zvykali

Odjakživa jsem byla hodně zvědavá a tak jsem si lámala hlavu, co se z našeho prvního setkání vyklube. Zajímalo mě to dokonce víc, než to, jak si spolu budeme rozumět z očí do očí.

Lidé, co jsou na sebe dlouho zvyklí spíš z obrazovky počítače, mívají při osobním setkání problémy s mluvením. Také já a Jirka jsme byli mírně v rozpacích, ale pak se můj internetový přítel vzpamatoval.

Zavolal mobilem taxíka, nasedli jsme a zamířili jsme ven z města. Myslela jsem si, že půjde o nějaký výlet do přírody. To jsem se ovšem spletla…O co se jedná, jsem pochopila až ve chvíli, kdy jsme odbočili k malému letišti.

V tu chvíli mi Jirka potvrdil, že pro nás dva objednal vyhlídkový let. Pilotem byl jeho kamarád.

Dobře, že jsem to nevzdala

Měla jsem pekelný strach, v životě jsem totiž neletěla. Nechtěla jsem ale Jirkovi zkazit radost a tak jsem si hrála na statečnou. Až když došlo na nejhorší a nastoupili jsme do kabinky malého letadla, nesměle jsem podotkla, že bych radši zůstala na zemi.

Seděli jsme na sedačkách za pilotem a Jirka mi tiskl ruku a uklidňoval mě. Mezitím se jeho kamarád začal s letadlem rozjíždět. Teď už bych opravdu vypadala jako hysterka, kdybych chtěla vyskočit. Zůstala jsem – a nelitovala.

Jakmile mě opustil první strach a my jsme se ocitli ve výšce, zmocnilo se mě nadšení. Ukazovali jsme si společně známá místa dole na zemi, a když jsme po necelé hodině šli na přistání, pro změnu se mi nechtělo vrátit dolů. Jedna věc ale byla jistá:

to, že se s Jirkou nikdy nudit nebudu. A to se časem opravdu potvrdilo.

Jarka (42), Příbram