Domů     Zaskočila nás dceřina nemoc
Zaskočila nás dceřina nemoc
5 minut čtení

Náš poklidný a spokojený život vzal za své, když onemocněla naše dospělá dcera. Její manžel ji vyhnal z domu a my se o ni musíme starat. Má schizofrenii a občas nás i zbije!

Většina lidí si myslí, že jim se něco takového nemůže stát. Že se jich nemoc nebo nějaké neštěstí prostě netýká. My s manželem nebyli jiní. Ne, že bychom si nevážili zdraví, nebo dokonce někomu přáli něco ošklivého.

Ale na to, že by se nám, nebo našim blízkým, mohlo přihodit něco opravdu zlého, jsme vůbec nemysleli. Žili jsme si spokojeně, i když skromně, protože jsme byli oba už nějaký ten pátek v důchodu.

Na dceru jsme byli pyšní

Každý, kdo se penze dočká, bude souhlasit, že s takovou almužnou je dost těžké vyjít. Zvlášť, když člověk musí platit dost vysoký nájem. Naši známí to vyřešili dobře. Koupili si maringotku a žijí v ní na vlastní zahrádce.

No, my si zas tak stěžovat nemohli, protože jsme dali dohromady ty důchody dva, tak jsme jakž takž vyžili. Naše jediná, téměř čtyřicetiletá dcera, nám také občas vypomohla a koupila, co bylo potřeba. Naposled ponorný mixer a před tím dokonce pračku.

Byla moc hodná, ale také moc citlivá. Dokázala se rozplakat i u televizního seriálu! „Alenko, co blázníš, vždyť je to celé vymyšlené,“ domlouvala jsem jí a ona kývala, že to ví. Jen si prostě nedokázala pomoct!

Byla přecitlivělá už od mládí a děti se jí kvůli tomu smály. Ale kluci na ni letěli. Byla moc hezká a světlovlasá. Vlasy měla jako len a oči modré jako studánka.

Nečekaná nemoc nám změnila život

Jednou v pondělí, když jsme ho čekali, že přijde na návštěvu, zavolal její manžel. Neměla jsem ho moc ráda, byl to takový namyšlený bručoun a navíc ji zakazoval mít děti, prý aby si nezničila postavu. „Alena je nemocná.

Odvezla ji záchranka!“ řekl a já málem omdlela. Představovala jsme si, že měla úraz nebo infarkt, ale on pokračoval: „Je to bláznivka. Už tři dny nevylezla z postele, nemyje se a nechce dokonce ani jíst.“ Než jsem se zmohla na odpověď, zavěsil.

Vydala jsme se do nemocnice a ani nevěděla, na kterém oddělení ji najdu. K mému překvapení byla na psychiatrii a návštěvy měla zakázané. „Je nebezpečná sobě i vám,“ řekl lékař a pokýval soustrastně hlavou.

„My ji z toho dostaneme, ale jedná se o těžkou nemoc, schizofrenii, a ta už nezmizí. Jen její příznaky se zmenší.“ Domů jsem šla jako v mrákotách. Naše Alenka a tohle! Jak je to možné?

Manžel se s ní rozvedl

V rodině jsme nikdy takové onemocnění neměli. Ale prý ho způsobuje stres. Jenže, jaký ona měla stres? Celý den jen seděla a koukala do mikroskopu. Pracovala v laboratoři. Manžel, když jsem mu všechno povyprávěla, se rozčílil: „Nevědí vůbec nic.

Domluvíme ji to jinde!“ zakřičel a hned sedl k internetu. Za týden jsme nechali Alenku převézt do jiné, hodně vzdálené nemocnice. Jenže, diagnóza byla stejná a dokonce i léčba se nijak nelišila.

Trvalo skoro půl roku, než mohla být Alenka propuštěna domů Ale ne k manželovi, který podal mezi tím žádost o rozvod. Že se prý nebude starat o blázna. Museli jsme si vzít dceru k sobě. Přece ji nenecháme někde samotnou!

Z léčebny se vrátila jako úplně jiný člověk. Hrozně ztloustla, vypadaly jí vlasy a skoro nemluvila. Když něco řekla, koukala do zdi, jakoby mluvila s duchem a ne s námi.

Přátelé se nám začali vyhýbat

Byla utlumená silnými léky a měla stále hlad. Jako nějaký Otesánek! Když jsme nehlídali lednici, dokázala ji celou vyjíst, včetně kostky másla nebo dokonce i droždí! Bylo ji jedno, co si cpe do pusy. Hlavně že ji má plnou. Přátelé se nám začali vyhýbat.

Návštěvy, s kterými se u nás dveře netrhly, úplně přestaly. Dokonce nás, bůh ví proč, přestali zdravit i sousedé. Jako bychom se něčeho dopustili! Vždyť Alenka vůbec nechodila sama ven a nikomu nic nedělala.

Občas jsem ji přinutila se zvážit a zjistila, že přibrala opět dalších několik kilo. Také aby ne, když jen jedla a nehýbala se. Byla to katastrofa. Musela nosit jen tepláky, do ničeho jiného se nevešla. Ona, která bývala taková parádnice!

Nejhorší je beznaděj

„Budeme chodit na procházky! A neodmlouvej!“ vyjela jsem na ni zhurta a ona se, jak jinak, rozplakala. Chudák! Bylo mi jí líto, ale musela jsem na ni jít přísně. Jinak by vůbec nereagovala. Vycházky se staly dalším utrpením.

Lidé se za námi ohlíželi, nebo naopak dělali, že nás nevidí. Alenka se každou chvilku musela zastavit, nemohla popadnout dech. A vrchol všeho bylo, když si sedla na zem do bláta a odmítala se zvednout. Stála jsem nad ní a nevěděla, co počít.

Naštěstí jelo okolo auto městské policie. Chlapi byli hodní a domluvili jí. Před nimi měla dcera přece jen respekt! A tak se náš život změnil úplně od základu. Pečujeme o dceru od rána do večera. Její stav se sice nehorší, ale ani nelepší.

Já stále jen vařím a uklízím, manžel nakupuje a chodí s námi na ty vycházky. Sama se bojím. Co kdyby zase Alenka něco vyvedla? Nejhorší na tom je, že nemáme žádnou naději na zlepšení.

Heda Z. (66 ), severní Čechy

Související články
5 minut čtení
Vánoce pro mě nejsou jen svátky klidu, ale je to splnění všech mých přání, která si plníme jen v kruhu rodiny, kdy zapomínáme na všechna naše trápení. Už z dětství mám Vánoce spojené s vůní cukroví, františků i prskavek. Vzpomínky se mi vryly do paměti jako teplé objetí. Když zavřu oči, cítím skořici z perníčků, vanilku z rohlíčků, hřebíček ze svařáku a jehličí ze stromečku, který jsme s tatínk
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Že vlastní krev se mi postaví do cesty a bude mi chtít vzít mé děti. Dlouho jsem si nalhávala, že přeháním. Ale teď už vím, že to není domněnka. Je to zrada. Tichá, promyšlená a o to horší. Jsme každá jiná Měla jsem se sestrou vždy zvláštní vztah. Byla mladší, živější, uměla se prosadit. Já byla ta opatrnější, co všechno nejdřív
5 minut čtení
Mám tři děti, pět vnuků, pravnuka, a přesto jsem někdy sama jako kůl v plotě. Rodina – někdy jen prázdné slovo, které ale bodá jako trn. Můj muž Václav mi zemřel před patnácti lety na infarkt, když kosil trávník. Padl do trávy a už nevstal. Tehdy mi bylo teprve pětašedesát. Povedené dětičky Jeho smrt mě zdrtila, protože byla tak nečekaná, tak náhlá. Navíc Václav byl velký sportovec. Jezdi
5 minut čtení
Bydlím v domku po rodičích na okraji městečka, kde se všichni známe a kde jsem prožila celý život. Tedy zatím… O ten domek projevil zájem synovec. Miluji svoji zahrádku s růžemi, které sázela ještě máma. Nikdy jsem neměla děti, jen sestru, která zemřela před deseti lety. Zůstal po ní Petr, můj synovec, který vystudoval práva. Dnes žije v Praze, má vlastní firmu, drahé auto a na míru ušitý oblek
3 minuty čtení
Bylo, přesně tak, jak se to dělává, prostřeno i pro náhodného hladového pocestného. A jeho místo protentokrát nezůstalo prázdné. Neměla jsem tušení, kdo je můj otec. V tomhle případě byla máma jako umanutá. Přitom jinak to byla rozumná ženská, chápavá, láskyplná, ale jakmile zaznělo slovo táta, začala se chovat jako nějaká hysterka. Už od dětství mi vysvětlovala, že táta byl neuvěřitelný padouc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Série Luminox x ICE-SAR 1080: Vůdčí světlo v zemi ledu a ohně
iluxus.cz
Série Luminox x ICE-SAR 1080: Vůdčí světlo v zemi ledu a ohně
Luminox, švýcarské dobrodružné hodinky, které jsou volbou elitních jednotek po celém světě, uvádí na trh nejnovější sérii nepostradatelných modelů pro Islandskou asociaci pro pátrání a záchranu (ICE-S
Miliony obětí holokaustu už mají svá jména! Vědcům pomáhá i umělá inteligence
21stoleti.cz
Miliony obětí holokaustu už mají svá jména! Vědcům pomáhá i umělá inteligence
Nespočet lidských osudů bylo pohřbeno pod nánosy času. Zůstaly jen údaje o počtech – neosobní a anonymní. S tím se ale historici odmítli smířit. Dlouhé dekády strávili tím, aby co nejvíce obětí holoka
Eddie Murphy a Tracey Edmondsová: Dvoutýdenní láska mezi kapkami deště
epochaplus.cz
Eddie Murphy a Tracey Edmondsová: Dvoutýdenní láska mezi kapkami deště
Mohutné dešťové kapky buší do střech a majestátní listy tahitských kaštanů a kokosových palem nabírají ještě svěžejší odstín. Na jednom soukromém ostrůvku atolu Bora-Bora v souostroví Francouzské Polynésie bychom dne 1. ledna 2008 potkali slavného komika Eddieho Murphyho (*1961) a jeho vyvolenou Tracey Edmondsovou (*1967).   Není to jen tak „obyčejná“ dražší dovolená. Hodlají se
Sýrové krokety
tisicereceptu.cz
Sýrové krokety
Tuhle pochoutku Pavla Berkyho můžete podávat jako originální pohoštění pro návštěvu nebo jen tak chroupat při sledování oblíbeného pořadu v televizi. Potřebujete 100 g eidamu 100 g nivy 2 vejc
Z našich sousedů se stali přátelé
nejsemsama.cz
Z našich sousedů se stali přátelé
Život mě naučil, že lidé nejsou zlí, jen zranění. Naši sousedi nás přehlíželi a uráželi, dokud je nezlomila jedna osudová noc. Tehdy jsme jim otevřeli dveře a s nimi i celé své srdce. Opravdu jsem nečekala, že zrovna my s manželem budeme mít problémy se sousedy. Když jsme se s Františkem před deseti lety přestěhovali do našeho malého domku
Tajemné zmizení dětí Beaumontových: Řádil vrah, či nadpřirozené síly?
enigmaplus.cz
Tajemné zmizení dětí Beaumontových: Řádil vrah, či nadpřirozené síly?
Na konci ledna roku 1966 se z pláže Glenelg nedaleko australského města Adelaide beze stopy ztratí tři sourozenci – Jane, Arnna a Grant Beaumontovi. Navzdory rozsáhlému pátrání, které tehdy upoutá poz
Poklad templářů na Slovensku? Poznejte tajemství kostela v Ludrové!
epochalnisvet.cz
Poklad templářů na Slovensku? Poznejte tajemství kostela v Ludrové!
Na víko dopadá drobný déšť. Šest mužů nesoucích rakev a oblečených do kroužkové zbroje kráčí pochodovým krokem v čele smutečního průvodu. Bojová vlajka a okraje plášťů zdobených křížem vanou ve větru. Cílem jejich cesty je blízký kamenný kostelík obklopený zdí… V kostele čeká na rytíře kněz mávající kadidelnicí a otevírající vstup do krypty v blízkosti
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Všichni spolu jsme u jednoho stolu…
skutecnepribehy.cz
Všichni spolu jsme u jednoho stolu…
Vánoce pro mě nejsou jen svátky klidu, ale je to splnění všech mých přání, která si plníme jen v kruhu rodiny, kdy zapomínáme na všechna naše trápení. Už z dětství mám Vánoce spojené s vůní cukroví, františků i prskavek. Vzpomínky se mi vryly do paměti jako teplé objetí. Když zavřu oči, cítím skořici z perníčků, vanilku z rohlíčků, hřebíček ze svařáku
Neshody! S právníkem se žene Nesvačilová do průšvihu?
nasehvezdy.cz
Neshody! S právníkem se žene Nesvačilová do průšvihu?
Hvězda seriálu ZOO Nové začátky Denisa Nesvačilová (34) se řítí do problémů! Přiznala, že to v jejím vztahu s právníkem Michalem Vikem (38) vůbec není ideální. Její druh má tak trochu deformaci z po
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Zbláznil se básník po smrti ženy?
historyplus.cz
Zbláznil se básník po smrti ženy?
Postel je zbrocená krví. „Zavolej lékaře, něco je špatně,“ naléhá mladičká Emílie na manžela Josefa. Ten ji chytne za ruku a utře jí pot z čela. „Neboj se,“ zašeptá. „Maminka taky rodila dlouhé dva dny. A nakonec všechno dobře dopadlo.“ Budoucí literát Josef Václav Sládek (1845–1912) se narodil ve Zbirohu jako nejstarší z pěti dětí do rodiny