Domů     Umím bojovat za své štěstí
Umím bojovat za své štěstí
5 minut čtení

Vždycky jsem obdivovala silné lidi, takové, kteří se dokáží poprat s osudem. Sama jsem se za takovou nepokládala. Dnes už ano.

Standa byl moje první velká láska. Seznámili jsme se, když mi bylo osmnáct a s přestávkami, které k mladým láskám tak nějak patří, jsme spolu chodili čtyři roky. Ten pátý jsme měli oba jasno, že chceme být spolu, a tak jsme se vzali. Neměli jsme to lehké.

Když se nám narodil synek Pavlík, byli jsme uprostřed přestavby domku po mém dědečkovi. Počítali jsme každou korunu, oba jsme byli unavení, já z dítěte, muž z práce. Přesto jsme ale spolu byli rádi a těšili jsme se, co nám přinese budoucnost.


Měli jsme rodinnou pohodu


Náš život by asi hodně lidí označilo za obyčejný a možná dokonce nudný. Když jsme se přestěhovali do domečku, pořád jsme něco vylepšovali, starali se o synka, jezdili na výlety, dovolené…

Někomu by to nestačilo, ale mi víc nepotřebovali a vlastně ani nechtěli. Samozřejmě, že to vždycky nebyla jen pohoda. Syn byl dyslektik, a když jsme chtěli, aby ve škole prospíval, museli jsme se oba s manželem hodně snažit. Protože měl potíže porozumět psanému textu, všechno učení jsme mu předčítali.

Syn si našel dívku a oženil se

Když byl syn na střední škole, začal trochu vyvádět. Na Standu už toho bylo moc a našel si únik v románku s jednou slečnou od nich z práce. Strašně mě to bolelo, ale měla jsem ho pořád ráda, byl tu Pavlík, a tak jsme to nakonec zvládli a vyšli z toho se ctí.

Syn vystudoval, oženil se a náš život šel dál. Hodně lidí se důchodu a stáří bojí. Já jsem se těšila, jak budeme s manželem spolu, budeme na sebe mít víc času a třeba začneme i něco nového podnikat. Jenže život na naše přání a plány ohled nebere…

Ležel bezvládně na zahradě

Došlo k tomu krátce po Standových šedesátých narozeninách. Byl krásný podzimní den, slunce svítilo, ale ve vzduchu byl cítit chlad. Manžel se rozhodl, že očeše na zahradě jablka. Já jsem vařila oběd.

Ani nevím proč, asi po půl hodině jsem najednou měla pocit, že bych se za ním měla jít podívat. Když jsem vyšla před dům, nikde jsem ho neviděla. Až na druhý pohled jsem si všimla, že leží pod jabloní. Rozběhla jsem se k němu.

Ležel na zádech, bezvládný, vypadal jako mrtvý. Klekla jsem si k němu a hlavou mi běželo, že mám mobil v kuchyni, musím pro něj ale zároveň, že ho tam nemůžu nechat ležet.

V sousedních zahradách nikdo nebyl, a tak, když jsem zjistila že manžel dýchá, běžela jsem pro telefon. Těch deset minut, než přijela záchranka, mi připadalo nekonečných.

Každý den v nemocnici

Když dorazili, byla jsem v transu, ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala do sanitky, kterou manžela odváželi. V nemocnici na chodbě jsem pak prožila nejhorší chvíle svého života.
Vyhlídky nebyly dobré.

Manžel měl mrtvici, sice ho stabilizovali, ale říct, jak moc má poškozený mozek mi nedokázali. V následujících týdnech jsem byla v nemocnici denně. Standa se probral, mohli ho odpojit od přístrojů, byl při vědomí, ale nevypadalo to, že by něco vnímal.

Starala jsem se o něj

Z nemocnice převezli manžela do rehabilitačního centra, ale ani tam neudělal téměř žádný pokrok. Všichni jsme řešili co dál, a byli za jedno, že by bylo nejlepší, kdybych manžela dala do nějakého specializovaného ústavu.

Jenže ve mně se v tu chvíli něco vzepřelo. Vlastně jsem se poprvé od té chvíle, co jsem ho viděla ležet na zahradě probrala k životu. A řekla jsem, že ne. Já v tom Standu nenechám. Jestli se o něj dokáže někdo postarat, tak jsem to já.



Připravila jsem náš domek, začala studovat na internetu všechno o péči o lidi po mrtvici a zařídila si to tak, abych mohla pracovat z domova. Nenechala jsem se zviklat řečmi o tom, že to není možné vydržet dlouho, že nevím, co si na sebe beru.

Pomáhala mi pečovatelka

Nejhorší byly první dny. S manželem jsme si vždy hodně povídali. Teď ležel bezmocně na posteli a jen občas ze sebe vyrazil nějaké slovo, něco, co vůbec nesouviselo s tím, co se kolem děje.

Mluvila jsem na něj, jakoby mi rozuměl, starala jsem se o něj jako o malé dítě. Zpočátku jsem se od něj nehnula na krok. Po půl roce už jsem byla samotou vyčerpaná. Přes internet jsem se naštěstí seznámila s několika lidmi, kteří byli v podobné situaci jako já.

Pomohli mi sehnat pečovatelku, která za mě na pár hodin zaskočila. Díky tomu jsem měla víc sil, abych mohla manželovi pomoci.

Řekl moje jméno

Přes všechny černé vyhlídky se Standův stav pomalu lepšil. Nejdřív jsme rozhýbali ruce, pak trochu i nohy. Navíc mi začalo připadat, že už se dokáže soustředit pohledem.

Jednoho dne, téměř na rok přesně ode dne, kdy se mu to stalo, přišla neuvěřitelná chvíle, a já jsem se rozplakala.

Bylo ráno a já zrovna přinesla Standovi výživu a chystala se mu natřást polštář, když se na mě zadíval, otevřel ústa a pomalu, těžce, ze sebe vypravil „A…len…ko.“

Zase se radujeme ze života

V tu chvíli jsem věděla, že i když před sebou máme ještě dlouhou cestu, máme vlastně vyhráno. Lékař, který k nám chodil, tomu ani nechtěl věřit. Ale nakonec uznal, že láska a obětavá péče někdy opravdu dokážou zázraky.

Dnes už si s manželem zase povídáme, i když mu občas musím napovídat slova. Chodit nemůže, ale to ničemu nevadí, když je tu kolečkové křeslo, se kterým se dá na procházky jezdit.

Na okolnostech moc nezáleží, když máte po boku toho, kdo vás miluje a koho milujete vy.

Alena L. (70), Rakovník

Související články
5 minut čtení
S Radkem jsem začala chodit, když mi bylo sedmnáct let a byl to můj první kluk, se kterým jsem se intimně sblížila. Když musel narukovat na vojnu, hrozně mě to sebralo, slíbila jsem, že na něho budu čekat. Ty dva roky mi připadaly nekonečné. Konečně byl zase doma, naše láska pokračovala, a když přišel jednoho dne s kyticí růží, že si mě chce vzít, samým štěstím jsem se rozplakala. Plánovali
8 minut čtení
Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako
3 minuty čtení
Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p
4 minuty čtení
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma
5 minut čtení
Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nepečený dezert s granátovým jablkem
tisicereceptu.cz
Nepečený dezert s granátovým jablkem
Dort pokrytý jadérky z granátového jablka vám zachutná a vypadá prostě fantasticky. Potřebujete 130 g Bebe sušenek 65 g másla 50 g cukru 500 g měkkého tvarohu 250 g kokosového mléka 5 kompo
Nečekaná zrada od Dyka bolí Děrgelovou i po letech
nasehvezdy.cz
Nečekaná zrada od Dyka bolí Děrgelovou i po letech
Před jedenácti lety si Markéta Děrgelová (37) myslela, že našla lásku svého života. Jenže Vojtěch Dyk (39) ztratil hlavu pro o sedm let starší kolegyni z divadla Tatianu Vilhelmovou (46). Dnes patř
Teotihuacán: Stojí za zkázou multikulturní válka?
epochanacestach.cz
Teotihuacán: Stojí za zkázou multikulturní válka?
Calzada de los Muertos, Cesta mrtvých, protíná Teotihuacán. Středem města míří 2,5 kilometru dlouhá ulice přímo k posvátné hoře Cerro Gordo. Čtyřicet metrů širokou hlavní třídu lemují významné budovy až k Pyramidě Měsíce, která kopíruje tvar masivu za sebou. Kolem Měsíční pyramidy se nachází dvanáct menších pyramid. Nejspíše sloužily pro praktikování lidských a zvířecích obětí.
Novak Djokovič si vysloužil revoluční edici chronografů Hublot
iluxus.cz
Novak Djokovič si vysloužil revoluční edici chronografů Hublot
Švýcarská luxusní značka hodinek Hublot představuje unikátní model Big Bang Unico Novak Djokovic. Tento model, vytvořený ve spolupráci s ambasadorem značky Novakem Djokovićem, zachycuje sílu a odhodlá
Určují životní úděl čísla?
enigmaplus.cz
Určují životní úděl čísla?
Tajemná disciplína zvaná numerologie prý umožňuje dozvědět se mnohé o sobě i o druhých lidech pomocí čísel. Vychází z předpokladu, že jednotlivá čísla jsou nositeli různých druhů energií, které se výz
Rezidence se „sušenkovou oponou“
rezidenceonline.cz
Rezidence se „sušenkovou oponou“
Veskrze zajímavý moderní dům byl postaven ve francouzském Lyonu, na území přírodní rezervace. Svým majitelům dopřává ideální soukromí a život v konejšivé náruči panenské krajiny. Získat povolení stavět na místě, kde to regule původně zakazovaly, byl pro architekty z místního studia AUM husarský kousek a vlastně tak trochu zázrak. Výsledkem jejich úsilí je dvoupodlažní objekt
Duch sestřenky už nalezl klid
skutecnepribehy.cz
Duch sestřenky už nalezl klid
Iva byla dlouho nemocná. Nezajímala jsem se o to, jak zemřela. Když jsem to zjistila, došlo mi, proč nemůžu v noci spát. Půl roku po smrti sestřenice Ivy mi teta, její matka, nabídla, abych šla bydlet do bytu, který po ní zůstal. Obracela jsem tehdy každou korunu, takže jsem na výhodnou nabídku kývla, přestože mi nebylo příjemné bydlet v bytě po někom, kdo
Napadali ilyrští piráti římské obchodníky?
historyplus.cz
Napadali ilyrští piráti římské obchodníky?
„Určitě zatím stojí ty ilyrské bandy. Sebranka jedna zlodějská!“ odfrkne rozčileně římský patricij Marcellus, obchodník s vínem. Před chvílí se dozvěděl, že jednu z jeho lodí, převážející drahocenný náklad lahodného moku, přepadli piráti. Viníky uhodne rychle…   Ilyrové se v oblasti dnešní Albánie a západní části Balkánu usazují už v 11. století př. n. l.,
Pepsi v SSSR: Jak Sovětský svaz vymění válečné lodě za americký nápoj
epochaplus.cz
Pepsi v SSSR: Jak Sovětský svaz vymění válečné lodě za americký nápoj
Řada firem vede urputné boje se svými konkurenty. Ale málokterá firma se ocitne v „opravdové“ válce. Pepsi Cola to zvládne hned dvakrát. Mediálně známé jsou „Cola wars“. Méně známý je její zásah do dějin Studené války. Když skončí druhá světová válka, mír to světu nepřinese. Už o dva roky později je vztyčena nechvalně známá Železná opona
Pět minut pro krásu
nejsemsama.cz
Pět minut pro krásu
Jen vyčištěná pleť je zdravá a efektivně absorbuje pečující kosmetiku. Pokožka tím pádem potřebuje očistnou péči každý den. A to bez výmluv! Odstraňte make-up K ruce vezměte olej nebo hydratační pleťové mléko. Začněte u očí a rtů a postupujte po obličeji směrem k uším. A pouze jemně, žádné drhnutí. Čisticí přípravky klidně nechte i chvilku působit.
Libeček: Bylinka, která má přivolat lásku
epochalnisvet.cz
Libeček: Bylinka, která má přivolat lásku
V antice se bez něj neobejdou Řekové ani Římané. Když se pak rozšíří po Evropě, libeček se pěstuje i v klášterních zahradách. Oblíbí si ho nejen léčitelé, ale také kuchaři a v gastronomii si získá stálé místo. A příznivci ezoteriky tvrdí, že vám pomůže do života přivolat lásku i další dobré věci! Libeček je
Toyota předvedla kapalný vodík v závodní GR Corolle
21stoleti.cz
Toyota předvedla kapalný vodík v závodní GR Corolle
Toyota předvedla koncepční model, který počítá s využitím vodíku, který se odpařuje z nádrže během jízdy. Dosud se odpařený vodík vypouštěl do atmosféry, aniž by se využil. Koncept firma předvedla běh