Domů     Umím bojovat za své štěstí
Umím bojovat za své štěstí
5 minut čtení

Vždycky jsem obdivovala silné lidi, takové, kteří se dokáží poprat s osudem. Sama jsem se za takovou nepokládala. Dnes už ano.

Standa byl moje první velká láska. Seznámili jsme se, když mi bylo osmnáct a s přestávkami, které k mladým láskám tak nějak patří, jsme spolu chodili čtyři roky. Ten pátý jsme měli oba jasno, že chceme být spolu, a tak jsme se vzali. Neměli jsme to lehké.

Když se nám narodil synek Pavlík, byli jsme uprostřed přestavby domku po mém dědečkovi. Počítali jsme každou korunu, oba jsme byli unavení, já z dítěte, muž z práce. Přesto jsme ale spolu byli rádi a těšili jsme se, co nám přinese budoucnost.


Měli jsme rodinnou pohodu


Náš život by asi hodně lidí označilo za obyčejný a možná dokonce nudný. Když jsme se přestěhovali do domečku, pořád jsme něco vylepšovali, starali se o synka, jezdili na výlety, dovolené…

Někomu by to nestačilo, ale mi víc nepotřebovali a vlastně ani nechtěli. Samozřejmě, že to vždycky nebyla jen pohoda. Syn byl dyslektik, a když jsme chtěli, aby ve škole prospíval, museli jsme se oba s manželem hodně snažit. Protože měl potíže porozumět psanému textu, všechno učení jsme mu předčítali.

Syn si našel dívku a oženil se

Když byl syn na střední škole, začal trochu vyvádět. Na Standu už toho bylo moc a našel si únik v románku s jednou slečnou od nich z práce. Strašně mě to bolelo, ale měla jsem ho pořád ráda, byl tu Pavlík, a tak jsme to nakonec zvládli a vyšli z toho se ctí.

Syn vystudoval, oženil se a náš život šel dál. Hodně lidí se důchodu a stáří bojí. Já jsem se těšila, jak budeme s manželem spolu, budeme na sebe mít víc času a třeba začneme i něco nového podnikat. Jenže život na naše přání a plány ohled nebere…

Ležel bezvládně na zahradě

Došlo k tomu krátce po Standových šedesátých narozeninách. Byl krásný podzimní den, slunce svítilo, ale ve vzduchu byl cítit chlad. Manžel se rozhodl, že očeše na zahradě jablka. Já jsem vařila oběd.

Ani nevím proč, asi po půl hodině jsem najednou měla pocit, že bych se za ním měla jít podívat. Když jsem vyšla před dům, nikde jsem ho neviděla. Až na druhý pohled jsem si všimla, že leží pod jabloní. Rozběhla jsem se k němu.

Ležel na zádech, bezvládný, vypadal jako mrtvý. Klekla jsem si k němu a hlavou mi běželo, že mám mobil v kuchyni, musím pro něj ale zároveň, že ho tam nemůžu nechat ležet.

V sousedních zahradách nikdo nebyl, a tak, když jsem zjistila že manžel dýchá, běžela jsem pro telefon. Těch deset minut, než přijela záchranka, mi připadalo nekonečných.

Každý den v nemocnici

Když dorazili, byla jsem v transu, ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala do sanitky, kterou manžela odváželi. V nemocnici na chodbě jsem pak prožila nejhorší chvíle svého života.
Vyhlídky nebyly dobré.

Manžel měl mrtvici, sice ho stabilizovali, ale říct, jak moc má poškozený mozek mi nedokázali. V následujících týdnech jsem byla v nemocnici denně. Standa se probral, mohli ho odpojit od přístrojů, byl při vědomí, ale nevypadalo to, že by něco vnímal.

Starala jsem se o něj

Z nemocnice převezli manžela do rehabilitačního centra, ale ani tam neudělal téměř žádný pokrok. Všichni jsme řešili co dál, a byli za jedno, že by bylo nejlepší, kdybych manžela dala do nějakého specializovaného ústavu.

Jenže ve mně se v tu chvíli něco vzepřelo. Vlastně jsem se poprvé od té chvíle, co jsem ho viděla ležet na zahradě probrala k životu. A řekla jsem, že ne. Já v tom Standu nenechám. Jestli se o něj dokáže někdo postarat, tak jsem to já.



Připravila jsem náš domek, začala studovat na internetu všechno o péči o lidi po mrtvici a zařídila si to tak, abych mohla pracovat z domova. Nenechala jsem se zviklat řečmi o tom, že to není možné vydržet dlouho, že nevím, co si na sebe beru.

Pomáhala mi pečovatelka

Nejhorší byly první dny. S manželem jsme si vždy hodně povídali. Teď ležel bezmocně na posteli a jen občas ze sebe vyrazil nějaké slovo, něco, co vůbec nesouviselo s tím, co se kolem děje.

Mluvila jsem na něj, jakoby mi rozuměl, starala jsem se o něj jako o malé dítě. Zpočátku jsem se od něj nehnula na krok. Po půl roce už jsem byla samotou vyčerpaná. Přes internet jsem se naštěstí seznámila s několika lidmi, kteří byli v podobné situaci jako já.

Pomohli mi sehnat pečovatelku, která za mě na pár hodin zaskočila. Díky tomu jsem měla víc sil, abych mohla manželovi pomoci.

Řekl moje jméno

Přes všechny černé vyhlídky se Standův stav pomalu lepšil. Nejdřív jsme rozhýbali ruce, pak trochu i nohy. Navíc mi začalo připadat, že už se dokáže soustředit pohledem.

Jednoho dne, téměř na rok přesně ode dne, kdy se mu to stalo, přišla neuvěřitelná chvíle, a já jsem se rozplakala.

Bylo ráno a já zrovna přinesla Standovi výživu a chystala se mu natřást polštář, když se na mě zadíval, otevřel ústa a pomalu, těžce, ze sebe vypravil „A…len…ko.“

Zase se radujeme ze života

V tu chvíli jsem věděla, že i když před sebou máme ještě dlouhou cestu, máme vlastně vyhráno. Lékař, který k nám chodil, tomu ani nechtěl věřit. Ale nakonec uznal, že láska a obětavá péče někdy opravdu dokážou zázraky.

Dnes už si s manželem zase povídáme, i když mu občas musím napovídat slova. Chodit nemůže, ale to ničemu nevadí, když je tu kolečkové křeslo, se kterým se dá na procházky jezdit.

Na okolnostech moc nezáleží, když máte po boku toho, kdo vás miluje a koho milujete vy.

Alena L. (70), Rakovník

Související články
3 minuty čtení
Hledání toho pravého bývá velká a komplikovaná šichta. Pátráte-li po někom dokonalém, nenajdete ho nikdy a skončí to osamělostí. Toho pravého jsem hledala nekonečně dlouho. Kamarádky už byly dávno provdané, vozily kočárky, a já pořád nic. „Protože neustále hledáš někoho, kdo bude dokonalý,“ vysvětlovala mi zoufalá máma. „Takového ale, holčičko, nenajdeš. To bys zůstala sama, a to ti opravdu
5 minut čtení
Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší. Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů. Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatín
3 minuty čtení
Byla jsem zvyklá na učitelky, ale na gymplu jsme měli profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlápka. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to si
4 minuty čtení
S manželem jsme prožili hlubokou krizi. Manžel se zamiloval jinde a já chtěla rozvod. Nakonec jsem se ale rozhodla dát nám druhou šanci. S Markem jsme prožívali od samého začátku pohádkovou lásku. Byla jsem si jistá, že spolu strávíme zbytek života. Jenže i náš vztah nakonec zasáhla krize. Strašně jsme si přáli dítě, ale naše snaha zůstávala bez úspěchu. Místo radosti z rodiny jsme tak museli ř
5 minut čtení
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře. A kromě vzpomínek jsem zde našla i něco, co jsem nečekala – lásku. Vzp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Tři hodiny ráno: Kdy se Ďábel vysmívá Boží Trojici?
epochaplus.cz
Tři hodiny ráno: Kdy se Ďábel vysmívá Boží Trojici?
Který čas je nejhodnější pro čarodějné rejdy? Přeci čarodějnická neboli ďáblova hodina! Ta začíná ve tři ráno a vyprchává se čtvrtou ranní. Náš mozek se touto obvykle nachází aspoň na 30 minut v nejhlubší fázi spánku, odborně NREM 4. EEG vlny připomínají zpomalený film, klesne krevní tlak a esoterici vám potvrdí, že právě tato doba
Paul Verlaine: Šílenec ztracený v dobrodružství
historyplus.cz
Paul Verlaine: Šílenec ztracený v dobrodružství
Opilý básník vstupuje do bruselského hotelu À la ville de Courtrai, aby se smířil se svým přítelem. Nic ale neprobíhá tak, jak si představoval. Hlavní roli v debatě bude hrát revolver, který si toho rána koupil. Průměrnému žákovi pařížského Bonapartova lycea Paulu Verlainovi (1844–1896) je pouhých 14 let, když se v jeho životě objeví zcela nové podněty.
Domácí maska na vlasy,  která funguje
nejsemsama.cz
Domácí maska na vlasy, která funguje
Vyzkoušejte domácí masku na suché vlasy v novém kabátě! Je vylepšená tak, aby působila ještě lépe. Zaručuje, že vaše vlasy budou o 50 % hebčí a vitálnější už po první aplikaci. Zjistěte, jak na to! Trápí vás velmi suché, lámavé vlasy, které nedrží objem, i kdybyste se rozkrájely a navrstvily je tužidly? Působí unaveně, zplihle… Právě pro vás bude jako na míru tato maska.
Guláš jako od babičky: Ale český, nebo maďarský?
tisicereceptu.cz
Guláš jako od babičky: Ale český, nebo maďarský?
Kdo by nemiloval starou klasiku. Na ten pravý poctivý guláš už nemusíte do staročeské krčmy. Pojďte si jej připravit doma, podle receptu našich babiček. A to ve dvou verzích - český, ale i maďarský.
Místo léků impulz z mozku: Naděje pro pacienty s artritidou přichází z nervové soustavy
21stoleti.cz
Místo léků impulz z mozku: Naděje pro pacienty s artritidou přichází z nervové soustavy
Americký úřad FDA schválil nové lékařské zařízení, které má potenciál zcela změnit léčbu revmatoidní artritidy. Namísto léků, které potlačují imunitní systém, sází na něco úplně jiného: na přímou komu
V babiččině domě jsme našli tajnou místnost
skutecnepribehy.cz
V babiččině domě jsme našli tajnou místnost
Myslela jsem, že ten dům dobře znám. celé dětství jsem tam strávila. Moje děti ale objevily velké tajemství. O něm nevěděl nikdo ‒ ani babička! Můj rodný dům naší rodině původně nepatřil. Ležel v Sudetech, tam, kde žilo společně s Čechy také mnoho Němců. Tento dům náležel k těm, které zůstaly prázdné a osídlovaly se po druhé světové válce. Tak
Šinkorová a Vojtek: Studentský románek začal fackou
nasehvezdy.cz
Šinkorová a Vojtek: Studentský románek začal fackou
Když skládala herečka Daniela Šinkorová (52) talentové zkoušky na JAMU, dostala od zkušební komise za úkol vrazit pořádnou facku dalšímu z adeptů herectví, kterým byl Roman Vojtek (53). A povedlo
Oslavte Valentýna v resortu Reiters Reserve
iluxus.cz
Oslavte Valentýna v resortu Reiters Reserve
Valentýn je krásnou příležitostí udělat radost tomu, koho máte rádi. Užijte si nejromantičtější den roku plný zimního slunce, elegance a gurmánských zážitků. To vše najdete v hotelu Reiters Reserve v
Sv. Jiří patří mezi perly české gotiky
epochalnisvet.cz
Sv. Jiří patří mezi perly české gotiky
Rytířský turnaj na Pražském hradě je v plném proudu, když se náhle ozve ohlušující rána. Bronzová jezdecká socha svatého Jiří, na kterou pro lepší výhled vyšplhal hrozen diváků, se zřítila k zemi.   Legenda praví, že římský voják jménem Jiří se ocitl v libyjském městě Kyréna právě v okamžiku, kdy si tam nelítostný drak vyžádal za oběť královskou dceru.
Lázně Libverda: místo, kde znovu načerpáte síly
epochanacestach.cz
Lázně Libverda: místo, kde znovu načerpáte síly
Nejenže se tu lidé vyléčí. Prostředí Lázní Libverda vás také přímo nastartuje pro nový a aktivní život. Jsou dokonalým rájem i pro vyznavače turistiky i běžek. Vlastně se není čemu divit. Městečko leží totiž v malebném podhůří Jizerských hor, na pomezí Čech, Německa a Polska. V zimním období to přímo láká k tomu, nazout si běžky nebo sněžnice a vyrazit do
Záhada britského Bridgendu: Série úmrtí, která šokovala zemi
enigmaplus.cz
Záhada britského Bridgendu: Série úmrtí, která šokovala zemi
Neuvěřitelné sebevraždy teenagerů v britském městě Bridgend zprvu vypadají jako vystřižené z nějakého „béčkového“ filmu. Jenže toto je krutá skutečnost! [gallery ids="163530,163532,163531"] Už 1