Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit.
Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran.
Nejhorší bylo, že se do děsivých potíží dostaly i moje děti. To matku trápí vždycky nejvíc. Nejspíš to byl důvod, proč se na mě nalepily zdravotní problémy. Bylo jich moc.
Cítila jsem, jak přicházím o energii, přes léto jsem ji nezískala, protože jsem byla psychicky na dně. A s podzimem na mě udeřily potíže ve velkém. Nebyla to jen chřipka, rýma a kašel. Cítila jsem se staře!
Babička přišla
Po sérii vyšetření mi lékař sdělil zlou zprávu. V mém těle se našla ložiska rakoviny, ovšem bylo možné je operovat. Moje psychika dostala další ránu. Chystala jsem se na lékařské zákroky. Vzala jsem si tehdy neplacené volno a přesídlila na chalupu do přírody.
Ta je mocná, říkala mi kamarádka, která se zabývala alternativní medicínou. Na zahradě toho k práci v ten čas moc nebylo, vydržela jsem sedět na terase a pozorovat okolí dva dny, a pak jsem cítila, že se mě zmocňuje těžká deprese.
Už jsem nemohla dál sedět a koukat! Tu noc jsem se probudila uprostřed zvláštního snu. Viděla jsem svou babičku, seděla proti mně, mile se na mě usmívala:
„Pamatuješ, má milá Eliško, jak jsme spolu malovaly naši krásnou přírodu a les, který byl plný barev? Podzim čaruje! Seděly jsme na mýtině pod hradištěm, co tu kdysi stálo, a bylo nám tak krásně!“
Měla jsem z toho snu nádherný pocit, jako by byla babička zase se mnou… Ráno jsem si udělala kávu, posadila se na terasu a pak vylezla na půdu.
Na pařezu
Býval tam velký kufr a v něm barvy a štětce na malování. Také tam byl stojan a paleta. Vlekla jsem všechno na kopec, přesně na místo, kde jsme s babičkou sedávaly, když jsem byla ještě dítě.
Usadila jsem se na pařezu a snažila se vydýchat. Zírala jsem do kraje. Příroda byla tak nádherná! Slunce vykouklo zpoza mraku a nádherně ozlatilo celý kraj. Pustila jsem se do malování.
Tak šťastná
Úplně jsem zapomněla na čas a na své problémy. Byla jsem překvapená, když se začalo stmívat. Celý den jsem tam seděla, dokonce jsem zapomněla na hlad a žízeň. Nerada jsem se sbalila a vlekla všechno zase domů. Druhý den jsem na kopci seděla už za svítání.
Tentokrát jsem si vzala s sebou v termosce teplý čaj a několik jablíček. Cítila jsem se tak šťastná! Tak jsem pokračovala v malování, dokud jsem svůj obraz nedokončila. A pak jsem začala další a další.
Byl to zázrak, když jsem po měsíci přijela domů do města a vyrazila na vyšetření. I ta rakovina se dala mou přírodní terapií na ústup. Byla jsem zdravá. Děkuji za to babičce, která mi to ve snu poradila.
Eliška (62), Děčínsko
