Nevolnost mě přepadla při práci na zahrádce, moje sténání nikdo neslyšel, jen kozel. Pochopil, že je zle, a dokázal přivolat pomoc.

Obecně se říká, že nejlepším přítelem člověka je pes. Já osobně si myslím, že i další zvířata dokážou být nejen chytrá, ale také schopná pomoct člověku. Tak to bylo před několika lety se sousedovic kozlem Pepkem.

Moc v lásce jsem se s ním neměla, byl hrozně vlezlý. Jak jen to šlo, prolezl dírou v plotě nebo pootevřenou brankou na naši zahradu, a tam pak okousal, co se dalo i nedalo.

Nechtěný budíček

Na terase mi ožral dokonce jedovaté durmany. Kupodivu mu po nich nebylo vůbec nic, ani se nenadmul, chutnalo mu pořád. A pořád nás rozčiloval. I jeho mečení nám lezlo na nervy.

Začal v půl šesté ráno, ve svém chlívku do všeho trkal, a k němu se často přidaly i slepice. Byl to budíček pro polovinu obce. Když jsme si sousedům postěžovali, omluvili se, ale to bylo tak jediné, co s tím udělali. Ani tu díru v plotě si nespravili.

Zíral na mě

Byla neděle, já na zahradě sama, protože manžel vyrazil po obědě na fotbal. Bylo mi jasné, že pak půjde do hospody zapíjel vítězství místního mužstva, nebo naopak smutek. Na zahradě jsem udělala nějakou běžnou podzimní práci. A tam se to najednou stalo!

Padla jsem náhle na zem a nemohla dýchat. Moje tiché sténání nikdo neslyšel. Jediný živý tvor, který stál na druhé straně plotu, byl kozel Pepek. Díval se na mě upřeně, nehýbal se, jen zíral. „Ty mi nepomůžeš,“ pomyslela jsem si v duchu.

Zavřela jsem oči, všechno šlo do ztracena… Vtom se ozvalo hlasité mečení. Kozel běhal po dvorku jako pominutý. Slyšela jsem někoho z místních, jak volá na sousedku, ať si toho splašeného kozla chytí a někam zavře, že se to jeho mečení už nedá poslouchat.

Můj hrdina

Pak jsem zaslechla sousedku, jak pokřikuje z okna. Snažila jsem se sebrat síly a volat o pomoc. Jako v mlze jsem viděla Pepka, jak naráží do našeho plotu. „Proboha!“ jako rajská hudba mi zněl sousedčin výkřik. To se už hrnul kdosi naší brankou ke mně.

Dál už nevím nic, probrala jsem se v nemocnici. Už tam jsem kozlovi Pepkovi odpustila za všechno, co mi na zahradě kdy rozkousal. Zachránil mi život, jen díky němu jsem se dostala do nemocnice včas, když mě náhle postihla mrtvice.

Lenka (69), Zlínsko