Moje sestra byla krásná nevěsta. A já chtěla být stejná, proto jsem toužila po jejích šatech. Byly prokleté?
Vždycky byla krásnější než já. Neříkám to ze závisti, pro mě byla krásná úplně přirozeně, takovým způsobem, který člověk vnímá už jako dítě a ani ho nenapadne se s ním srovnávat. Byla o šest let starší, měla dlouhé hnědé vlasy a krásnou, vysokou postavu.
Když se vdávala, měla nádherné šaty. Stála tam, držela si sukni a byla šťastná. Říkala jsem, že si je pak půjčím. „Budeš mít ještě hezčí,“ řekla. Byla tak laskavá! Pak se vdala. Měla malou dcerku. Štěstí bylo úplné.
A pak jednou, byla jsem zrovna u mamky, zazvonil telefon. Dodnes si pamatuji její výraz. Jen si sedla na židli. Začal se jí třást hlas. „Ne! Jak? Kde?“ ptala se. Pak začala plakat. Sestra zemřela při autonehodě. Ještě ráno plánovala, jak přijedou s rodinou na víkend, odpoledne už nebyla.
Roky potom
Uplynuly roky. Já dospěla, odstěhovala se a nakonec jsem potkala muže, kterého jsem milovala. Když mě požádal o ruku, měla jsem radost, ale někde hluboko ve mně se ozvala vzpomínka na sestru. Jednou večer, několik měsíců před svatbou, přišla máma s krabicí.
Položila ji přede mě a dlouho nic neříkala. Pak řekla: „Mohla bys je mít ty. Byla by tam s námi.“ Přišlo mi to divné, i když ta symbolika byla hezká. „Ne,“ odpověděla jsem. Máma jen přikývla. „Já vím. Jen jsem chtěla, abys věděla, že jsou tvoje.“
Šaty jsem si vzala
Několik dní jsem na tu krabici nedokázala ani sáhnout. Potom jsem ji otevřela. Šaty jsem přiložila k tělu a najednou jsem zase byla ta holka, která stála před zrcadlem a chtěla být jako její sestra. Nakonec jsem si je na svatbu vzala.
O několik měsíců později jsme přišli o dítě. Pak přišel na svět syn. Mireček se však narodil s poruchou, je autista. Manžel to nezvládl. Náš vztah se postupně ničil, on si našel milenku a opustil nás.
S Mirečkem jsme museli začít znovu. A já si říkám, jestli za to nemohou ty šaty. Sestra by mi toto určitě nepřála, ale možná jsem si neměla brát svatební památku na někoho, kdo nás tragicky a brzy opustil.
Svatava R. (60), Jihlava