Toužila jsem mít štíhlou postavu a týrala se hlady. Konečně se beru taková, jaká jsem, a to jen díky svému muži.

Se sebevědomím jsem měla problém vždycky. A když mi v patnácti letech jeden spolužák řekl, že jsem přes prázdniny pořádně přibrala a vypadám jako bečka, bylo to jak bodnutí nožem.

Ve skutečnosti jsem tlustá nebyla, ale nemohla jsem z toho tehdy spát, jak mě to zasáhlo. Od té chvíle jsem se začala šíleně hlídat. Pila jsem jen vodu a neslazený čaj. Jedla jsem zoufale málo. K snídani jsem si dala bílý jogurt, k obědu vývar a večer mrkev či okurku.

Omdlela jsem

Pak se mi na střední zalíbil jeden kluk a já kupodivu jemu. Začali jsme spolu chodit. A já se snažila hubnout ještě víc. Nikdy bych nedopustila, aby mě viděl v plavkách nebo v těsném tričku.

Jedla jsem už jen jablko denně. Když mě vzal Mirek jednou do cukrárny, snědla jsem kopeček zmrzliny a udělalo se mi zle. Můj žaludek na to nebyl zvyklý. Energie mi ubývala.

Tělo to přestávalo zvládat. Když mě Míra jednou vzal v sobotu na výlet, udělalo se mi po tom pochodu slabo a omdlela jsem. Probrala jsem se až v nemocnici.

Jeho vizitka

Lékaři mě nabádali, že musím konečně začít jíst, nebo špatně skončím. Když se to dozvěděl Mirek, vzal si mě do parády. Učil se totiž kuchařem. Jaká bych to prý byla jeho manželka, kdybych byla kost a kůže! Špatná vizitka mistra kuchyně!

Byla to originální žádost o ruku. Za rok jsme se vzali a Míra o mě pečoval s láskou. Vařil a hlídal mě jako malou holku. Postupně mě mého problému zbavil, ale co víc? Dokázal mě přesvědčit, že se mu líbím víc trochu oplácaná než vyhublá.

A tak jsem se přestala svou postavou trápit. I když si váhu trochu hlídám, rozhodně to nepřeháním. S Mirkem máme dvě děti a já jsem ráda, že to jsou kluci. Ti snad nebudou mít ambice kráčet po přehlídkovém mole. Chutná jim a nějaké to kilo navíc neřeší!

Ivana (63), Zlínsko