Myslela jsem si, že to je jen strašidelná báchorka. Žádné předměty přece nemohou být prokleté. Jak ale vysvětlit to, co se následně dělo?

Stalo se to už hodně dávno. Byla jsem malá holka a hodně zvídavá. Neposlechla jsem tehdy zákaz mojí babičky Táni, které mě varovala před jedním křížem, o kterém kolovaly zvěsti, že je prokletý.

Naivní zvídavost

Moje dětská zvědavost byla zkrátka silnější a i přes babiččin zákaz jsem se dotkla onoho kříže, který stojí v lesích v Českém ráji. Byla to osudná chyba.

Tímto činem se do mě vtělil zlý duch, který mě nabádal ke zlým činům. A nebýt mojí milované babičky, která rychle sehnala pomoc, kdoví, jak by to se mnou dopadlo.

Báječné léto u nejlepší babičky

Dnes moje babička Táňa z matčiny strany už bohužel nežije. Zemřela před třemi lety na infarkt. V té době, o které vám chci vyprávět, ale bydlela v Českém ráji v malém domečku na konci lesní cesty. Široko daleko nebylo živého člověka.

To místo jsem milovala a každý rok v létě jsem u ní několik dní pobyla a užívala jsem si přírody. Když byly prázdniny, byla jsem tam třeba i dva týdny v kuse. S babičkou jsme si skvěle rozuměly, byly to vždy moc pěkně strávené dny.

Jezdila jsem na kole kolem rybníka, pomáhala babičce na zahradě a také v kuchyni. Jednoho léta mě ovšem zlákala zvědavost a vydala jsem se k zapovězenému kříži v lese a ke své smůle jsem se ho dotkla. To byla obrovská chyba.

Opakovaně mě varovala

Vzpomínám si, že už když jsem byla malá holčička, babička mě varovala, abych se toho starého kříže nikdy nedotýkala. „Kdysi dávno ho proklela jedna zlá čarodějnice,“ říkávala mi babička.

„Každého, kdo se kříže dotkne, ovládne zlá síla,“ tvrdila pokaždé. Jako malá jsem z toho měla respekt a babiččin zákaz jsem si nedovolila porušit.

Vlastně jsem se tomu místu vyhýbala a dělala všechno, abych se k němu nepřiblížila ani na metr. Ta historka mě totiž jako malou holku skutečně děsila. Po letech jsem ale na tuto báchorku zapomněla a udělala jsem chybu, která mě vytrestala.

Zabloudila jsem v lese

Byly letní prázdniny a já jsem byla u babičky na prodlouženém víkendu. Vzala jsem si s sebou kolo a naplánovala si cyklovýlet. Udělala jsem si pití a malou svačinu, a než jsem z domu vyrazila, babička mi připomněla pověru o kříži.

„Slib mi, že se ho nedotkneš,“ varovala mě ve dveřích. „Neboj, babi, vyhnu se mu,“ ujišťovala jsem ji a v duchu jsem se jejím obavám smála. Vydala jsem se na cestu. Nejprve jsem vyrazila po asfaltce podél potoka.

Pak jsem se vydala cestou, jež lemovala rozsáhlá pole. Měla jsem za sebou asi deset kilometrů, když jsem si řekla, že je nejvyšší čas zamířit zpátky domů. Cestou zpět jsem ale chtěla jet jinudy, a tak jsem se rozhodla, že se vrátím lesem.

Myslela jsem si, že ho znám jako svoje boty, ale spletla jsem se. Zabloudila jsem a stále kroužila kolem stejných míst, což mě vzhledem k blížícímu se soumraku znepokojovalo.

Když jsem před sebou zahlédla malá světýlka, vydala jsem se za nimi v domnění, že je to nějaký člověk. Světlo mě však dovedlo ke kříži, ke kterému jsem měla zakázáno chodit.

Kříž jsem si prohlížela

Vzhledem k tomu, že jsem se cítila unavená, usedla jsem kousek od něj na zem. Upíjela jsem vodu z láhve a jedním okem si kříž prohlížela. Byl vytesaný z kamene a na něm neznámým písmem napsaný text. Pokusila jsem se ho rozluštit, ale slovům jsem nerozuměla.

Tělem mi projela zima

Poté jako kdyby mi něco začalo našeptávat, abych se kříže dotkla. Vstala jsem a celá očarovaná jsem ke kříži zamířila. Poklekla jsem před křížem a pravou rukou se ho dotkla. Jakmile jsem tak učinila, projela mi tělem zima. Bylo to sice nepříjemné, ale nic jiného, zvláštního, se nestalo.

Ošklivé myšlenky

Poposedla jsem si a říkala si, proč kolem toho babička tak vyváděla. Po chvilce jsem se zvedla, sedla jsem na kolo a vydala se na cestu domů. Už když jsem stanula ve dveřích, babička hned poznala, co jsem provedla. „Proč ses ho dotkla?“ zlobila se.

Vzala mě za ruku a postavila mě před zrcadlo. „Vidíš, co máš s očima? Posedl tě zlý duch,“ začala plakat. Tu noc jsem se cítila mizerně. Napadaly mě ošklivé myšlenky. Měla jsem nutkavou potřebu někomu ublížit. Cítila jsem zlo v celém těle. Když jsem ráno vstala, měla jsem dokonce jiný hlas.

Očistný rituál

Babička se začala bát a rozhodla se vyhledat pomoc. Přivedla jednu svou známou bylinkářku. Když mě viděla, tak se zděsila. Měla jsem rozšířené zorničky, bílou tvář a hrubý hlas, který nebyl můj.

Paní Růža mi namíchala z bylinek čaj a provedla jakýsi rituál na vyhnání zlého ducha. Díky bohu se to podařilo a já se už druhý den cítila lépe. Spala jsem pak dva dny v kuse.

Když jsem se vzbudila, dostala jsem od babičky pěkně vynadáno. „Teď už snad chápeš, proč jsem tě varovala,“ kladla mi na srdce a byla ráda, že jsem v pořádku. Od té doby jsem se na to místo už nikdy nevrátila.

Kamila T. (57), Mělník