Domů     Vzpomínky si má člověk hýčkat
Vzpomínky si má člověk hýčkat
3 minuty čtení

Moc jsem se chtěla podívat po padesáti letech do domu své babičky a navštívit místa z dětství. Přišla jsem tím ale jen o své krásné představy.

Nikdy bych nevěřila, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Všechno bylo v mých vzpomínkách mnohem větší a krásnější, než tomu bylo doopravdy.

Vyprávěla jsem svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá zahrada se sadem k němu patřila, kuchyň byla obrovská a vévodila ji vysoká pec.

Také chodba k zadnímu vchodu byla úzká a dlouhá, trvalo věčnost, než jsme ji bosky přeběhly na zahradu, kde jsme se honily kolem staré jabloně. Nad babiččiným domkem vedla cesta prudce do kopce, na němž stával bílý dům mé tety.

Vypadal jako hrad a my jej obdivovaly – ten nádherný zdobený plot, bránu jako do opravdového zámku a zahradu plnou kvetoucích keřů, stromů a altánek v rohu zahrady, ze kterého byl nádherný výhled do krajiny. Na protějším svahu byla louka, na které jsme v zimě sáňkovaly…

Hrozně to uteklo!

Život je tak krátký! Už na střední škole jsem za babičkou nejezdila, rodiče ji nechali převést do domova důchodců a její domek prodali. Bylo mi dvanáct, když jsem tam trávila poslední prázdniny. Pak už dům patřil jinému majiteli.

Já se po škole vdala a přišly na svět mé děti. Znala jsem jen práci a rodinu. Výlet do rodné vesničky mé maminky se stále odkládal, až jednou přišla smutná zpráva, že teta zemřela.

S její dcerou Věrou jsem se nemusela, a tak se stalo, že uběhlo neuvěřitelných padesát let od chvíle, kdy jsem ten kousek zapomenutého kraje navštívila. O to více jsem na něj vzpomínala ve svém vyprávění.

Když jsem slavila loni šedesáté narozeniny, přišel můj syn s myšlenkou, že sedneme do auta, vezmeme pětiletého vnuka Tomáška, a vyjedeme po stopách mého dětství. Aby konečně viděli, o čem jim s takovým nadšením a slzami v očích vyprávím…

Smutné probuzení

Babiččin domek jsem poznala díky místu, na kterém stál. Byl zchátralý a opuštěný. Už dlouho na prodej. Nemohla jsem uvěřit, jak je malý a dvorek jen pár kroků tam a zpět. Stála jsem před ním v ohromení, zatímco syn někde sehnal od domku klíč.

Kuchyňka byla maličká, nízký strop, pec tam stále stála, ale nepotřebovala bych mnoho, abych se na ni vydrápala a posadila. Strop, který se mi zdál nedosažitelný jako nebe, mi málem lízal hlavu.

„To je ta tvoje pec, mami?“ podíval se na mě syn významně a já neuměla odpovědět. Stála jsem tam v němém úžasu. „Tady je ta krásná veliká zahrada, babičko!“ zachránil situaci vnuk, který to zřejmě jako dítě viděl stejně jako kdysi já. Bylo to velké rozčarování.

Když už jsme tam ale byli, řekla jsem si, že zkusím navštívit Věru. K vrátkům přišla stařenka. Byla mladší než já, ale život na vesnici běží zřejmě rychleji. Byla ráda, že mě vidí.

Seděla jsem na zahradě v tom jejich altánku a zírala – sádrová zvířátka na jejich zahradě najednou nebyla tak kouzelná a kýčovitý plot mi rval oči z důlků. A výhled do krajiny? Na protější stráni stály moderní domky – jeden jako druhý.

„Já jsem tam neměla jezdit,“ povzdychla jsem si v autě při cestě domů. „Navždycky mi měly zůstat vzpomínky…“

Miluše (62), Jihlavsko

Související články
3 minuty čtení
Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto... Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl strašný sukničkář! Už když jsme spolu chodili, se to projevovalo. Don
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rybí polévka lohikeitto
tisicereceptu.cz
Rybí polévka lohikeitto
Losos si s koprem velmi rozumí, což oceníte i v chuti této finské polévky. Potřebujete 1 lžíci přepuštěného másla 1 cibuli ½ pórku 1 mrkev 2 lžíce hladké mouky sůl, mletý pepř špetku mušká
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Magická Praha, jejíž sláva hvězd se dotýká
nejsemsama.cz
Magická Praha, jejíž sláva hvězd se dotýká
Na závěr našeho seriálu vyrazíme přímo do hlavního města. Čeká nás tam tajemné místo opředené bájemi i významně spojené s českou historií. Pojďme spolu na Vyšehrad. Kdo by neznal Vyšehrad. Už od školy nás provází hrdinský skok Horymíra, který se na svém koni Šemíkovi přehoupl přes jeho hradby a zmizel někde u Neumětel. Dnes toto místo
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
epochanacestach.cz
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
Není velké ani přehnaně pyšné. Ale je krásné. Navíc je to skutečné místo šťastných lásek. Alespoň tak TELČ nazval spisovatel František Kožík (†87). Asi proto, že se do něj každý ihned zamiluje. Telč je kouzelné místo s bohatou historií a nádherným centrem. Právě to je už od 90. let minulého století zapsané na seznamu UNESCO. Mohou za
S panem Tajemným to Zedníčkové tedy neklaplo?
nasehvezdy.cz
S panem Tajemným to Zedníčkové tedy neklaplo?
Zbyly jí jen oči pro pláč? Právě o tom se začalo šuškat. Vypadalo to, že se herečka známá ze seriálu ZOO Nové začátky Lucie Zedníčková (56) už co nevidět přestěhuje do domu na jihu Čech, který si měla
Záhada Kleopatřiny smrti: Proč se nevěřilo, že ji zabila kobra?
enigmaplus.cz
Záhada Kleopatřiny smrti: Proč se nevěřilo, že ji zabila kobra?
Příběh o tom, jak si Kleopatra v hrobce nechala přinést koš s fíky, v němž se ukrývala kobra, je jednou z nejznámějších historek o její smrti. Je to dramatický a romantický konec, který se stal součá
Grossmannovu vilu poznamenala rodinná tragédie
epochalnisvet.cz
Grossmannovu vilu poznamenala rodinná tragédie
Může se pochlubit hned několika nej. Dobový tisk opěvuje její neobvyklé stavební řešení a přepychové provedení, interiér pak neváhá přirovnat k „pohádkovému paláci“!   Narodil se v Pustějově nedaleko Studénky. Se základy stavebního řemesla ho seznámí otec, který pracuje jako zednický předák. František Grossmann (1876–1933) vystuduje průmyslovku v Brně, několik let sbírá zkušenosti v různých
Fenomén zvaný intuice: Jak funguje šestý smysl?
21stoleti.cz
Fenomén zvaný intuice: Jak funguje šestý smysl?
Mozek je obecně orgán, který skrývá mnohá tajemství. Jedním z nich je intuice, které se říká také šestý smysl. V zásadě ji lze popsat jako proces vnímání a rozhodování, při němž logické úvahy a dedukt
Tiffany & Co. představuje vánoční kampaň s Anyou Taylor-Joy
iluxus.cz
Tiffany & Co. představuje vánoční kampaň s Anyou Taylor-Joy
Společnost Tiffany & Co. představuje svou vánoční kampaň pro rok 2025 s názvem Love Is a Gift (Láska je dar), v níž hlavní roli hraje globální ambasadorka značky Anya Taylor-Joy. Kampaň byla natoč
Tajemství mozku: Fakta versus mýty, které přežívají dodnes
epochaplus.cz
Tajemství mozku: Fakta versus mýty, které přežívají dodnes
Mozek patří mezi nejzáhadnější a nejdokonalejší orgány našeho těla. I když jej vědci zkoumají už po staletí a odhalili mnoho jeho tajemství, zůstává plný nevyřešených otázek. Každý nový objev ukazuje, jak málo o fungování lidské mysli vlastně víme a jak fascinující svět se v našem nitru skrývá. Jeden z nejúžasnějších orgánů v našem těle, který
Proti Václavovi I. kul pikle vlastní bratr
historyplus.cz
Proti Václavovi I. kul pikle vlastní bratr
Pomstí se králi Václavovi za jeho drancování rakouských zemí, kterého se dopustil před dvěma lety. Vévoda Fridrich Bojovný vtrhne na Moravu a obsazuje hrad Bítov. Moravský markrabě Přemysl se postaví na jeho stranu, ale vzpoura proti staršímu bratrovi pro něj nedopadne dobře. Vztahy mezi Přemyslovci a Babenberky, kteří vládnou rakouským zemím, byly během 11. století
Má duše toužila vrátit se domů na Dálný východ
skutecnepribehy.cz
Má duše toužila vrátit se domů na Dálný východ
Od dětství jsem posedlá touhou žít v daleké zemi. Fascinují mě země Dálného východu. Může snad za to vzpomínka na minulý život? Od dětství jsem toužila podívat se do Japonska, nebo do Číny. Byl to můj velký sen. Mou nejoblíbenější knihou, kterou jsem přečetla už ve dvanácti letech jedním dechem, byly Příběhy z čínských tržišť a bazarů. Jako