Domů     Souseda mi poslalo samo nebe!
Souseda mi poslalo samo nebe!
5 minut čtení

Celý život jsem si vystačila sama. Až vážná nemoc mi ukázala, že největším bohatstvím nejsou peníze ani vlastní byt, ale člověk, který je ochotný podat pomocnou ruku.

Vždycky jsem byla spíš samotářka. Nepotřebovala jsem kolem sebe partu kamarádek ani partnera. Stačily mi knihy, práce a hlavně klid.

Hned po studiích jsem odešla z rodného města, protože jsem nechtěla žít tam, kde každý ví o každém všechno a lidé mají potřebu mluvit druhým do života. Rodiče z toho nadšení nebyli, ale nakonec moje rozhodnutí přijali. Byla jsem jejich jediná dcera.

Nikdy jsem nezlobila, dobře jsem se učila, jen jsem měla o svém životě úplně jiné představy než oni. Vnoučat se ode mě nedočkali, ale nikdy mi to nevyčítali. Přesto jsme spolu vycházeli dobře.

Jednou za měsíc jsem za nimi jezdila, pravidelně jsem jim volala a, když už na tom nebyli zdravotně dobře, přispívala jsem sousedce, která se o ně starala. Možná to ode mě nebylo úplně správné, ale vrátit se domů jsem nechtěla. Když oba během dvou let zemřeli, zůstala jsem na světě sama.

Úplně sama, ale ve vlastním

Bylo to zvláštní období. Na jednu stranu mě jejich odchod hodně bolel, na druhou jsem najednou mohla udělat něco, o čem jsem dlouho přemýšlela. Prodala jsem jejich starý dům a koupila si dvoupokojový byt s balkonem ve městě.

Vždycky jsem chtěla mít něco svého, abych byla jednou ve stáří zajištěná. Bylo mi pětačtyřicet a měla jsem pocit, že můj život běží přesně tak, jak jsem si představovala.

Chodila jsem do práce, sama jezdila na dovolené, sama slavila Vánoce a po večerech si zvelebovala svůj byt. Někomu by možná takový život připadal smutný, ale mně nic nechybělo. Byla jsem přesvědčená, že takhle to bude napořád.

Nic netrvá věčně

Jenže právě v tom jsem se spletla. Nejdřív jsem začala častěji zakopávat. Pak mě začaly bolet nohy a byla jsem čím dál unavenější. Běhala jsem po doktorech, a nikdo mi nedokázal říct, co se vlastně děje.

Jak jsem byla pořád doma, začala jsem víc vnímat dění kolem sebe. A právě tehdy zemřela stará paní ze sousedního bytu. Jenže sotva proběhl pohřeb, přijela firma na vyklízení a hned po ní řemeslníci.

Několik týdnů se vedle mě bouralo a vrtalo. Když vám není dobře a většinu dne trávíte v posteli, připadá vám každé bouchání dvakrát hlasitější.

Nový soused

Za pár dnů mi někdo zazvonil u dveří. „Dobrý den, chtěl bych se představit. Jsem nový nájemník od vedle,“ usmál se a podal mi bonboniéru. „Děkuju,“ odpověděla jsem a už jsem chtěla zabouchnout. „Kdybyste někdy něco potřebovala, jen zazvoňte,“ dodal ještě.

Můj vytahaný župan asi prozradil víc, než bych si přála. „Já teď potřebuju hlavně ticho a klid,“ odsekla jsem. Na naše první setkání jsem ale brzy zapomněla. Pořád jsem řešila hlavně své zdravotní potíže. Jednoho rána jsem se zase chystala k lékaři.

Zamkla jsem byt, udělala sotva pár kroků a najednou se mi podlomila kolena. Opřela jsem se o zeď a snažila se popadnout dech. V tu chvíli se otevřel výtah a vystoupil z něj můj nový soused.

V jedné ruce nesl autosedačku s malou holčičkou, přes rameno měl přetaženou tašku a v druhé nákup. „Proboha, vám není dobře,“ vyhrkl.  Než jsem stačila cokoliv říct, zmizel u sebe v bytě. Dcerku předal manželce, přinesl skládací židli a sklenici vody.

„Nemám zavolat sanitku?“ ptal se. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne… jedu k doktorovi. Tedy… chtěla jsem jet.“ „Tak vás odvezu.“ Chvíli jsem protestovala, ale bylo mi jasné, že bych to nezvládla. Cestou jsme si povídali.

Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Albert a že se s manželkou a dcerkou přestěhovali kvůli práci. V tom malém bytě vedle mě byli v nájmu, a rozhodně ne levném. „Na vlastní bydlení nemáme. Ale hlavně, že jsme spolu,“ pousmál se.

Albert na mě u lékaře počkal a pak mě zase odvezl domů. Když jsme dorazili ke dveřím, čekala tam jeho žena. „Zrovna jsem vařila, tak jsem vám trochu nandala,“ podala mi talíř. Nezmohla jsem se na nic jiného než na poděkování.

Druhý den se Albert stavil s nějakým ovocem, že potřebuju vitaminy. Bylo mi trochu lépe, tak jsem zkusila upéct bábovku, abych se mu nějak revanšovala. Od té doby mi Albert pomáhal skoro každý den.

Temné vyhlídky

Trvalo skoro půl roku, než jsem se dozvěděla od lékařů diagnózu. A nebylo to dobré. Amyotrofická laterální skleróza nenabízí nadějné vyhlídky. Začíná to zakopáváním a problémy s motorikou, končí to vozíkem a pobytem v ústavu. Sama to nezvládnu, došlo mi.

To bolelo. Ale nemohla jsem podléhat sebelítosti. Hodiny jsem trávila u počítače a hledala, co mám dělat. Albert se u mě stavil s nákupem a viděl, co dělám. Nechtěla jsem ho obtěžovat, ale nakonec jsem se mu svěřila.

Jen se na mě díval a pak řekl: „Máma dělá v domově se zvláštním režimem, mohl bych se zeptat.“ Díky jeho přímluvě se mi povedlo sehnat místo a seznámit se s jeho neskutečně milou maminkou.

Dohodly jsme se, že jakmile to nebude únosné, mohu nastoupit. „Zatím pomůžu,“ konstatoval Albert. Nic za to nechtěl, byl to jen dobře vychovaný kluk. Uvědomila jsem si, že to já jsem proti němu byla sobec.

O vlastní rodiče jsem se nestarala jako on o mě, cizí ženskou! A to jsem tak nechtěla nechat. Rozhodla jsem se, že až přijde můj čas, získá Albert můj byt. Zatím to neví, ale závěť už mám připravenou. Ten kluk je zlatý a zaslouží si to!

Josefína V. (67), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Na to, že o mě opačné pohlaví má zájem, jsem byla zvyklá. Jen jsem nějak nepočítala s tím, že to jednou skončí a já zůstanu úplně sama. Když mi bylo dvacet, rychle jsem zjistila, že se svět usmívá mnohem víc na hezké ženy. Muži mi nosili květiny, zvali mě na večeře a ochotně řešili problémy, se kterými se jiné musely trápit samy. Neříkám, že jsem toho cíleně zneužívala, ale brzy jsem si zvykla,
3 minuty čtení
Manžela mám úžasného a děti taky. Žila jsem šťastný život. Všichni mě zahrnovali láskou. Nemohla jsem jim říct tu smutnou zprávu. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Lékař v nemocnici mi s vážnou tváří oznamoval, že mám nádor. Věděla jsem, jak moc tou zprávou ublížím těm, kteří mě milují. Netrápila jsem se tolik svou nemocí, jako tím, jak moc budou trpět moji blízcí. Několik dnů jsem ne
3 minuty čtení
Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože se tam všichni znali a učitelé věděli, jak těžké dětství mám.
2 minuty čtení
Už se vám stalo, že vám vykradli byt? Se vším jsem se smířila, jen ten čajový servis, jedinou památku na babičku, jsem nedokázala oželet. Stalo se to, když jsme jeli v létě na dovolenou. Vyrazila jsem s manželem a dětmi do Turecka, byla to nejspíš naše poslední dovolená, protože naše dcery už byly plnoleté a to člověk neví, jestli za rok s rodiči ještě někam pojedou. Turecko byla země, která ná
5 minut čtení
Když moje bývalá švagrová Petra oznámila, že začne pořádat „dámské večery“, připadalo mi to jako neškodná zábava. Šeredně jsem se spletla. Bylo jí přes padesát, děti měla dospělé, rozvedená byla roky a najednou objevila potřebu ženské sounáležitosti. Vždycky totiž sčetla knihy o seberozvoji a sledovala taková podivná videa, která mi v dobách, kdy ještě žila s mým bratrem, hojně přeposílala. Já
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Domácí ořechová granola bez cukru
tisicereceptu.cz
Domácí ořechová granola bez cukru
Vynikající a zdravá snídaně je tu! Suroviny Vždy 1 šálek – neloupaných mandlí kešu ořechů vlašských ořechů slunečnicových semínek semínek dýně rozinek 3 šálky ovesných vloček 1 lžíce mlet
Osamělá herečka Syslová všechno vzdala?
nasehvezdy.cz
Osamělá herečka Syslová všechno vzdala?
Nedávno se povídalo, že má Dana Syslová (80) blízkého přítele, který je jí oporou. Ale je to ještě vůbec pravda? V posledních dnech čím dál častěji mluví o svém odchodu. Dohnala ji snad samota? Půs
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
epochanacestach.cz
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
Jen málokteré místo v České republice nabízí tolik rozmanitých zážitků na tak malém území jako údolí řeky Desné v srdci Jeseníků. Během jediného dne můžete nahlédnout do útrob jedné z nejvýznamnějších vodních elektráren v Evropě, vydat se na horské hřebeny, projet se na koloběžce a den zakončit poznáváním památek ve Velkých Losinách nebo v termálním
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Mrkev není jen oranžová. Její neuvěřitelný příběh začíná fialovou barvou
epochaplus.cz
Mrkev není jen oranžová. Její neuvěřitelný příběh začíná fialovou barvou
Když dnes vytáhneme ze země mrkev, většina z nás očekává sytě oranžový kořen. Jenže po většinu své historie je mrkev všechno možné, jen ne oranžová. Je fialová, žlutá, bílá, někdy dokonce téměř černá. Až díky stovkám let pečlivého šlechtění se z ní stává zelenina, bez které si českou zahradu ani nedokážeme představit. Její příběh je
Dovolte lásce, aby si vás našla
skutecnepribehy.cz
Dovolte lásce, aby si vás našla
Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Až v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Oba jsme byli mladí a byl to tak říkajíc sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady, Toník byl dobře zaopatřený mladý muž. Manželství nám oběma moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že
Lapka Grasel si na panstvo netroufl?
historyplus.cz
Lapka Grasel si na panstvo netroufl?
Strhne ji z postele, sváže ji a krutě zbije. „Kde jsou peníze?“ naléhá Grasel na starou švadlenku. Když mu to neprozradí – ostatně ani nemůže, protože žádné nemá, spokojí se lupič s několika měďáky a štůčky látky. Zraněná žena pár dní nato umírá. Je to muž nebývale krutý. Jeho činy budí hrůzu ještě dlouho po jeho smrti
Tiramisu s mascarpone a kávou
nejsemsama.cz
Tiramisu s mascarpone a kávou
Slavný italský dezert je ideální tečkou za rodinným obědem i slavnostní večeří a jeho příprava je jednodušší, než se může zdát. Ingredience pro 4 osoby: 250 g mascarpone 3 vejce 80 g cukru 200 g cukrářských piškotů 250 ml silné kávy 2 lžíce amaretta kakao na posypání Postup: Oddělte žloutky od bílků. Žloutky vyšlehejte s cukrem do světlé pěny a postupně do nich vmíchejte mascarpone, aby vznikl hladký
Harry Potter: The Exhibition. Neplecha zahájena…
21stoleti.cz
Harry Potter: The Exhibition. Neplecha zahájena…
Pražské Letňany se na půl roku proměnily v malý kus kouzelnického světa. Výstava Harry Potter™: The Exhibition přivezla do Česka originální filmové kostýmy a rekvizity, Bradavice, Hagridovu chýši i uč
Holoubek pro radost
epochalnisvet.cz
Holoubek pro radost
Uvažujete o papouškovi? Sousedům by mohla vadit jeho hlučnost. Holoubek diamantový komunikuje téměř neslyšitelným pípáním, je roztomilý a hodí se i pro chovatele začátečníky.   Jedná se o nenáročného klidného ptáčka, který většinu dne jen posedává. Hodně času tráví na zemi, kde sbírá zbytky semínek Jeho domovinou je prakticky celá Austrálie s výjimkou pobřežní oblasti.
Strašidelná pláž Dumas: Je černý písek podhoubím, ze kterého roste zlo?
enigmaplus.cz
Strašidelná pláž Dumas: Je černý písek podhoubím, ze kterého roste zlo?
V indickém svazovém státu Gudžarát se nachází část pobřeží, které má hodně temnou pověst. Jistě k tomu přispívá i černý písek této pláže. Proč má pláž takové netypické zbarvení? Nakolik jsou pravd
Ford dává český fotbal do pohybu. Stává se novým partnerem FAČR
iluxus.cz
Ford dává český fotbal do pohybu. Stává se novým partnerem FAČR
Značka Ford se od srpna 2026 stává novým partnerem Fotbalové asociace České republiky. V rámci tříleté spolupráce zajistí mobilitu asociace, reprezentačních týmů i českého fotbalu v regionech. Partner