V mládí jsem si našla cizince. Do zahraničí jsem se ale bála odejít sama. Tak jsem k odchodu postrčila i svou nejlepší kamarádku. Už tam zůstala.

Moje okolí mi ten vztah rozmlouvalo, ale já si prosadila svou. Byla jsem zamilovaná až po uši. Jmenoval se Khalil, žil a pracoval ve Švýcarsku, pocházel ale z Blízkého východu. Potkali jsme se v Praze na jednom koncertě, když tu byl na výletě s přáteli.

Od samého počátku mě zahrnoval nejen velkou láskou a různými dárky, ale také mě přesvědčoval, abych za ním odešla do ciziny. Mně se tam ale nechtělo jít samotné. Khalil měl kamaráda, se kterým do Čech pravidelně jezdil.

Pocházel ze stejné země jako on. Napadlo mě, že bych mu mohla dohodit kamarádku Bětku. Nebyla z toho chlapíka nadšená, ale na diskotéky s námi obětavě chodila.

Jela se mnou

Nakonec jsem se rozhodla, odejdu za Khalilem do Švýcarska. Bětku jsem také přesvědčila. Nechala se zlákat na třpytivé pozlátko. Švýcarsko! To byl sen. Měly jsme tam domluvenou práci v restauraci.

Kdyby nic jiného, vyděláme si. Ve Švýcarsku jsme žily tři roky. Pak se Khalil musel vrátit do své rodné země. A byla jsem to zase já, kdo Bětku přesvědčil, aby tam odešla s námi.

Budeme mít butik v jednom hotelu na pobřeží, bude to úžasné. Všechno to dopadlo tak, že Bětka otěhotněla s Khalilovým kamarádem a už v jejich zemi zůstala.

V průšvihu mojí vinou

Já se vrátila po dvou letech na Blízkém východě do Čech. Moje láska skončila. Našla jsem si našince a žiju si tady, zato Bětka se v cizí zemi trápí. Na jejich kulturu si stále nezvykla.

Jsem dodatečně šťastná, že jsem tomu unikla a včas se probudila z růžového snu. Píšu jí stále, aby se vrátila, jenže ono to je moc těžké, když má dnes už pět dětí.

Ten chlap se jí původně vůbec nelíbil, nebyl vůbec její typ, všechno se to nějak vyvinulo díky okolnostem, kterým jsem ovšem já hodně pomohla. Dostala jsem svou kamarádku do životního průšvihu, ze kterého ji neumím dostat ven.

Milena (51), Praha