Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že svědek mého muže na svatbě se jednou postaví na mou stranu.

S Martinem jsme se brali v době, kdy mi bylo pětadvacet. Nemuseli jsme, ale byli jsme tak zamilovaní, že jsme cítili potřebu svůj vztah zpečetit tímto krokem.

Otěhotněla jsem rok po svatbě, na které mi byla za svědka moje nejlepší kamarádka, zatímco Petr, svědek Martina, se mi zdál jako pěkný mrzout. Byl to jeho kolega z práce, který se zabýval počítači, tak se to dalo do určité míry pochopit.

Jak šel čas, zjistila jsem, že jsem si nevybrala dobře. Můj muž neuměl být věrný, zahýbal mi všude, jak to šlo. Když už to bylo i s naší sousedkou, podala jsem žádost o rozvod. Tím jsem rozpoutala rodinnou bouři.

Úplně sama

Martin přede všemi dělal, že on je ten ublížený, a ještě se snažil mě očerňovat, kde to šlo. Celá jeho rodina se proti mně postavila a ani u té své jsem neměla velkou podporu. Jen u své sestry, na kterou to můj muž kdysi také zkoušel, jsem našla pochopení.

Táta se do toho nemíchal a máma byla toho názoru, že si musí nechat žena od muže líbit cokoli, jen aby udržela rodinu. Cítila jsem se tak sama! Ani na úřadech se ke mně nechovali lépe, o soudu ani nemluvím. Byli tak zaujatí!

Pomohu ti!

A přesně v takové chvíli člověk pozná skutečné přátele. Seděla jsem doma jako hromádka neštěstí, když zazvonil zvonek u dveří. Nechtěla jsem nikoho vidět. Musela jsem sebrat všechny síly, abych otevřela dveře. Stál tam Petr, svědek mého muže.

Chtěla jsme mu přibouchnout dveře před nosem, on do nich ale stihl strčit nohu. „Přišel jsem ti pomoct. Já vím, jaký Martin je,“ řekl, „budu u soudu svědčit proti němu, jestli chceš!“ Nemohla jsem uvěřit.

Řekl na svého kamaráda věci, o kterých jsem neměla ani tušení a dodatečně si zarývala nehty do dlaní. Tak jsme byli rozvedeni a našeho syna jsem dostala do péče já. Navíc jsem získala i nového muže. Do Petra jsem se zamilovala a dodnes jsme spolu.

Zuzana (62), Brno