Na pobyt v lázních jsem se moc těšila. Jenže jsem netušila, že si tam ustřihnu ostudu jako hrom. Ale jen díky ní mám dnes úžasného manžela.

Dva týdny před odjezdem jsem si do obýváku postavila kufr a každý den jsem do něj něco přidávala. Kromě věcí na cvičení a plavek jsem si přibalila i pár elegantních halenek a černou sukni.

Moje sestra Eva mě přesvědčila, že musím být připravená na taneční večery, a dokonce jsme spolu vyrazily na nákupy. Pořídila jsem si rtěnku, oční stíny a nové lodičky.

Když jsem byla u kadeřnice, Eva mi ještě koupila dárek pro zvláštní příležitost. V luxusní tašce byl kousek lesklé černé látky zdobené krajkou. Předpokládala, že jde o odvážné, ale elegantní šaty.

Sympatický hasič

Po příjezdu do lázní jsem se ubytovala a ty velmi odvážné šaty od Evy jsem pověsila do skříně. Byly dlouhé, z tenkého materiálu a měly jen úzká ramínka. Přišlo mi, že odhalují trochu moc, ale říkala jsem si, že se koneckonců nemám za co stydět.

Během prvních dnů jsem se rozkoukávala a pozorovala lázeňský život. Jednou se ke mně na terase přidal vysoký sympaťák, který se představil jako Miroslav. Byl to hasič ve výslužbě a v lázních byl už potřetí.

Znal tu každý kout a hned mě pozval na páteční taneční večer. Rozhodla jsem se obléknout si odvážné šaty od Evy. Pečlivě jsem se nalíčila, vlasy jsem si upravila do nízkého drdolu a v nových, trochu nepohodlných lodičkách jsem se vydala do restaurace.

Ohromený výraz

Mirek už na mě čekal u nejlepšího stolu hned u parketu. Když mě spatřil, jeho ohromený výraz mi udělal obrovskou radost. Celý večer byl úžasný a já se cítila jako královna plesu. Nejen Mirek, ale i ostatní muži na mně mohli oči nechat.

Cítila jsem se skvěle a užívala jsem si, že mě všichni tak obdivují. Já jsem ale tančila jenom s Mirkem, a bylo mi jasné, že se schyluje k románku.

Nadšeně jsem volala Evě, abych jí všechno vylíčila a poděkovala za úžasné šaty, ve kterých jsem udělala takový dojem. „Počkej, v jakých šatech ode mě?“ přerušila mě sestra.

Když jsem jí popsala černý kousek s krajkou na ramínkách, chvíli mlčela a pak vybuchla smíchy. „To nejsou večerní šaty, to je luxusní noční košilka!

Ty jsi opravdu šla na taneční večírek jen v košilce?“ V tu chvíli jsem pochopila, proč jsem byla středem pozornosti. Myslela jsem, že se hanbou propadnu, a chtěla jsem, aby pro mě sestra okamžitě přijela a odvezla mě domů. Eva mě ale uklidnila.

Připomněla mi, že Mirek se mnou strávil celý večer, pozval mě na rande a je mnou očividně okouzlený. „Ber to jako vtipnou historku o vašem seznámení,“ smála se.

Historka k pobavení

A tak jsem to udělala. Nejdřív jsem se ale Mirka zeptala, proč proboha nic neřekl, když mě viděl v noční košili. „Víš, nejdřív jsem byl v šoku,“ přiznal. „Ale pak jsem si pomyslel, že jsi prostě tak odvážná a svobodomyslná.

Nakonec mi to přišlo naprosto okouzlující a trošku šílené. Úplně jsi mě tím dostala.“ Právě Mirkův takt a to, že se celou dobu choval jako gentleman, mě naprosto odzbrojilo. Dnes, tři roky po našem seznámení v lázních, se této historce často smějeme.

Mirek vždycky říká, že proti ženě v černé krajkové košilce na tanečním parketu neměl nejmenší šanci a prostě si mě musel vzít. Na naší svatbě jsem měla klasické krémové šaty, které jsme vybraly společně s Evou.

Zato má róba na svatební noc – můžu jen říct, že když jsem vešla do ložnice, Mirek měl zase ten ohromený výraz.

Anna V. (58), Telč