Byla to náhoda, když jsem se připletla k ošklivé nehodě. Duše zemřelého si mě ale asi vybrala a začala mě ve spánku navštěvovat. Začala jsem z toho být šílená!

Měla jsem to tak po celý život – nehody, zejména ty tragické na silnici, mi nedělají dobře na psychiku. A dokonce i ve chvíli, když se v televizi objeví záběry z nějakého neštěstí, zavírám oči, přepínám na jiný program nebo odcházím z místnosti.

Udělá se mi prostě špatně. Na zážitek, který se mi stal před dvaceti lety, proto nikdy nezapomenu. Šla jsem po ulici, když se náhle poblíž mě ozval skřípot brzd, následoval náraz, řinčení skla.

Strnula jsem na místě. Bála jsem se otočit, ale nemohla jsem ani jít dál. Lidé kolem mě se začali sbíhat k místu, kde došlo k nehodě.

Zmocnil se mě strach

Dvě rozbitá a pomačkaná auta byla zaklíněná do sebe a na silnici ležel v kaluži krve člověk. Lapala jsem po dechu jako kapr v síti. Chtěla jsem mu nějak pomoci, ale nemohla jsem. A nejhorší ze všeho bylo, že se mi ten muž díval přímo do očí.

Jeho prosebný pohled se do mě zabodával. V dálce jsem slyšela houkání sanitky. O chvilku později už po ulici pobíhali zdravotníci. Odpotácela jsem se stranou a domů jsem se vrátila naprosto otřesená. Manželovi jsem řekla, co hrůzného jsem zažila. Vnutil mi panáka.

Byl se mnou

Za dva dny jsem se vzpamatovala, jenže se začaly dít děsivé věci. Poprvé se to stalo, když jsem byla sama doma. Najednou přede mnou stál ten zakrvácený muž, kterého jsem viděla ležet na silnici. Jeho oči se na mě vyčítavě dívaly. Po několika vteřinách zmizel.

Říkala jsem si, že to je určitě následek nervového otřesu. Hrůzný přízrak se ale objevoval dál. Pokaždé ve chvíli, kdy jsem byla sama. Po měsíci trápení už na mě bylo vidět, že jsem neurotická. Tak jsem šla s pravdou ven.

Manžel mě vyslechl, probrali jsme to, a já souhlasila, že zajdu k psychologovi. Ten to přikládal prodělanému šoku. „Chce to čas,“ řekl mi. Přízrak určitě zmizí. Jenže nezmizel. Začínala jsem z toho šílet.

Kdo mi pomůže?

Byla jsem zoufalá. Po večerech jsem začala pročítat různé diskuse na internetu – až jsem narazila na jednu zajímavou ženu – Silvii, která se zabývala zboudilými dušemi. S tou jsem navázala kontakt.

Napsala mi, že přízrakem je určitě duše toho tragicky zemřelého a já jsem byla asi posledním člověkem, kterého umírající viděl na tomto světě. Proto se mi zjevuje. Žena mi radila, abych zjistila, jak se dotyčný jmenuje a kde je pochován.

Díky svému známému, policistovi, jsem to zjistila. Od pozůstalých jsem se pak dozvěděla, kde je nebožtík pohřbený. Na hrob jsem zanesla květiny, svíčku a pomodlila se za jeho duši, aby nalezla konečně klid. Od té doby se duch neobjevil. Jeho duše konečně došla pokoje a já mohla žít v klidu dál.

Jitka (64), Přerov