Ne každý je studijní typ, není-liž pravda? Třeba já jsem studijní typ rozhodně nebyla, jenomže rodiče poručili, abych šla na gymnázium. Zamilovala jsem se. Bohužel…

Mrzí mě, co jsem vyvedla o maturitě a vlastně i předtím. Ale dneska už je to úplně fuk, čas to dávno smazal, ale dost jsem za to zaplatila. Velkou bolestí. Nebyla jsem bůhvíjaká studentka, když to řeknu hodně opatrně.

Už na základní škole jsem pokulhávala, ale moji ctižádostiví rodiče rozhodli, že budu pokračovat ve studiu na gymnáziu a basta. Kdyby mě dali, jak jsem si toužebně přála, učit se švadlenou, byla bych mnohem spokojenější.

Ale to bylo pořád, kdo chce dneska něco znamenat, půjde na gympl, no tak jsem šla na gympl a byla jsem tam nešťastná. Byla jsem, říkám to s těžkým srdcem, fakticky nejhorší ze třídy.

Nešlo mi nic, matika, ale ani jazyky, každý předmět byl pro mě bolestí a představa, že to tak bude po celé čtyři roky, byla děsná. Vzpomínám na to nerada. Vynikala jsem jen v tělocviku a šel mi zpěv. Jediné dvě jedničky na vysvědčení.

Dny plné slunce

A největší rána pro mě byla, když na konci třeťáku přibyl do třídy žák, do kterého jsem se zamilovala. Naše oči se setkaly a zajiskřilo to, až se nám hlava zatočila. Zrovna začaly prázdniny.

Na ty dva nekonečné měsíce plné slunce, bezstarostného koupání, putování krajem ruku v ruce a večerů pod vrbou stařenou s vlasy dlouhými až bůhvíkam nikdy nezapomenu. Nicméně přišel školní rok a všechno to vygumoval.

Jaroslav nemohl nezaznamenat, jak mizerná jsem studentka. Asi mi uškodilo, když mě vídal rudou u tabule, kde jsem se potila a koktala nesmysly.

Paradoxně jsem se učila jak kdy nejvíc, právě kvůli němu, ale u tabule mě svazovala, a zase kvůli němu, nezvladatelná tréma. V polovině čtvrťáku se se mnou rozešel. Nechci na to vzpomínat, říkala jsem si, že lepší by bylo nebýt. Nejhorší ze školy, a k tomu odkopnutá klukem, se kterým jsem chtěla zestárnout.

Síly mi nestačily

Zatímco jiní vzpomínají na studia s nostalgií a milují chodit na třídní srazy, já nebyla na žádném. Čtvrtý ročník byl pro mě peklo, o maturitě ani nemluvím.

Složila jsem zkoušku z dospělosti asi jen kvůli tomu, že se nade mnou všichni profesoři ustrnuli, naštěstí spolu s laskavě vyhlížející předsedkyní maturitní komise. Moje maturitní vysvědčení bylo strašné. A Jaroslav? Jistě si o mně myslel, že jsem hloupá.

Učila jsem se opravdu hrozně. Čas mi dal na Jarouška zapomenout, ale později se náhle vrátil. Brzy zjistil, že jsem dobrá máma a dobrá hospodyně. Častokrát o tom mluvil. Matika, ta nejde nikomu, říká s úsměvem našim vnukům.

Markéta (64), Kolínsko