Domů     Ten zázrak přišel a zase odešel
Ten zázrak přišel a zase odešel
5 minut čtení

Sedím sama a poslouchám, jak tikají hodiny. Ty mi daroval před lety můj Jarda. Každý pohyb ručičky mi připomíná, jak čas utíká.

Jako mladá jsem se hodně natrápila. Moc jsem toužila po rodině, ale napřed jsem nemohla potkat toho správného muže, a když už jsem na něj narazila, zase jsem nemohla přijít do jiného stavu. Po třicítce už jsem si říkala, že zůstanu bezdětná, že to je můj osud.

Záviděla jsem to štěstí

Kamarádky rodily jedno dítě za druhým, já jen záviděla, když jsem je viděla s kočárky v parku. Cítila jsem se prázdná, jako by mě život ošidil. Lásku jsem hledala dlouho. Až jsem poznala Jardu. Byl to vdovec, starší o pět let.

Měl tak laskavé oči, jaké jsem ještě nikdy u nikoho neviděla. Jeho úsměv mě pak dorazil. Mluvili jsme spolu o všem možném. O životě, o ztrátách, o naději. Řekl mi to, co jsem potřebovala slyšet:

„Já vím, co je to čekat na něco, co nepřichází. Ale naděje umírá naposled!“ Začali jsme se vídat a po roce jsme se vzali. Byla to malá svatba, jen rodina a pár přátel, i tak jsem se ale cítila šťastná, poprvé po letech.

Jediné, co mi dělalo starosti, byl fakt, že i když jsem nebrala žádnou antikoncepci, za ten rok jsem neotěhotněla. Byli jsme s Jardou domluveni, že se budeme snažit, protože dítě jsme chtěli oba. Po svatbě jsme naše úsilí zvýšili, ale bezúspěšně.

Nakonec jsme chodili po doktorech, ale ti nepřišli na nic, co by nám bránilo v početí. Trápili jsme se takto pět let a pak se stalo to, co jsem si přála celý život: otěhotněla jsem.

Byla to radost, kterou nedokážu slovy popsat. Jarda mě nosil na rukou, maloval pokojík pro miminko, kupoval hračky. Říkal: „Bude to kluk, silný jako já.“ A byl to kluk.

Nepopsatelná radost

Narodil se zdravý, s buclatými tvářičkami a tmavými vlasy po tatínkovi. Dali jsme mu jméno Tomáš. Byli jsme kompletní rodina, konečně. Já jsem se starala o domácnost, Jarda pracoval v továrně jako mechanik. Žili jsme skromně, ale opravdu šťastně.

Každý večer jsme spolu sledovali, jak Tomášek spí, a Jarda mi šeptal: „Děkuju ti za tohle štěstí.“ A já pak spokojeně usínala v jeho pevném objetí. Ale štěstí trvalo jenom krátce. Tomáškovi nebyly ani tři roky, když Jarda onemocněl.

Začalo to kašlem, pak únavou. Lékaři řekli: rakovina plic. Byl to šok. Bojoval, jak mohl, chemoterapie, nemocnice, ale zemřel po půl roce v nemocnici.

Odešel nám…

Držel mě za ruku a říkal: „Postarej se o něj. Buď silná.“ Zůstala jsem sama s malým klukem. Neměla jsem rodinu, která by mi pomohla, protože rodiče už nežili, a sourozenci byli daleko. Musela jsem pracovat, abych nás uživila.

Dala jsem Tomáše do jeslí, pak do školky, a já jsem šila doma na zakázku. Byly to těžké roky bez peněz, bez pomoci, jen já a on. Oba jsme trpěli ztrátou Jardy. Vychovávala jsem ho, jak nejlépe jsem uměla.

Četla jsem mu pohádky, učila ho jezdit na kole, vodila na procházky. Vyprávěla jsem mu, jak byl jeho táta hodný, jak ho miloval. Tomáš se povedl. Byl chytrý, ve škole samé jedničky.

Pomáhal mi, objímal mě, když jsem plakala. Říkal: „Mami, já tě ochráním.“ Byl mým zázrakem, mým smyslem. Ale pak dospěl. Odešel studovat daleko od domova

a už tam zůstal. Dobře se oženil a pořídil si s manželkou děti. Nejdřív jsme se vídali často. Jezdila jsem na návštěvy a hlídala vnoučata. Ale postupně se to změnilo.

Práce, rodina, povinnosti

Volal míň, přijížděl míň. Když jsem mluvila o Jardovi, odbyl mě: „Mami, já ho neznám. Byl jsem malý.“ A to bolelo. Na otce si ani nevzpomene. Má svůj život, svou rodinu. Ani já už nejsem pro něj důležitá.

Povinně mě navštíví dvakrát do roka na Vánoce a na narozeniny. Vnoučata vídám jen přes sociální sítě. Můj život je prázdný, hodiny tikají a já vzpomínám.

Na ty roky čekání na dítě, na krátké štěstí s Jardou, na těžký život osamělé matky. Dala jsem mu všechno, lásku, čas, sílu. A teď? On má svůj svět, kde já funguju už jen okrajově.

Doufám dál

Někdy večer si vezmu staré fotky. Jarda s Tomášem na rukou a já s nimi. Pláču, protože vím, že tohle už se nevrátí. Ale samota bolí. Život mi dal syna, ale teď mi ho zase vzal. Možná to tak má být. Děti odrůstají a jdou svou cestou.

Ale já bych dala všechno za to, aby si vzpomněl na svoji mámu, na to, jak jsme sami dva čelili celému světu, a přijel za mnou. Nejen z povinnosti, ale proto, že mě má opravdu rád a chybím mu.

Zdena F. (79), Jilemnice

Související články
3 minuty čtení
Na mou dceru neplatilo nic, díky ní jsem za dva roky zestárla o dvacet let. Byla jako z divokých vajec. Znala mě jenom, když něco potřebovala. Darina byla živel. Nebyla to vzorná holčička, někdy jsem měla pocit, že jsem porodila malého ďáblíka. Do všeho šla po hlavě. Nevím, po které černé ovci v rodině byla. Možná po strýčkovi z Ameriky, který utekl v patnácti z domova. Kdoví?! Moc jsem to v je
2 minuty čtení
Moje dětství bylo bezstarostné a moc krásné. Neznala jsem nenávist ani strach z lidí. To se změnilo s rodinou mého manžela. Moje dětství bylo skvělé, protože skvělí byli mí rodiče. Také mí dva starší bráchové tu byli vždy pro mě, mnoho mě na­učili. Tak jsem vyrůstala a žila v iluzi, že tak idylické bude jednou i moje manželství a moje rodina. Jenže člověk má nejspíš okusit i druhou stranu mince
5 minut čtení
Celý život jsem se starala o rodinu a rozdávala se pro druhé. Jenže když si dospělý syn z mého domova udělal hotel zdarma, pochopila jsem, že i moje trpělivost má své hranice. Kdyby mi někdo dřív řekl, že jednou zavřu dveře před vlastním synem, nevěřila bych mu. Celý život jsem se snažila, aby se u nás děti cítily dobře, aby měly zázemí a vždycky se měly kam vrátit. Jenže mezi návratem domů a p
3 minuty čtení
Až dosud jsem si nemohla na své děti stěžovat. Byly hodné a úspěšné. Teď jsem ale strašně nešťastná z toho, že se tetují. Jsou dospělé, a nemůžu jim to tedy zakázat. Mám osmnáctiletého syna a dvacetiletou dceru, oba ještě studují a bydlí s námi. Vendulka studuje pedagogickou fakultu a chodí na výpomoc do jedné advokátní kanceláře, Jáchym bude maturovat na průmyslovce a hlásí se na několik škol za
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kdo zanechal šlépěje v blátě?
skutecnepribehy.cz
Kdo zanechal šlépěje v blátě?
Mám strach jezdit na vlastní chalupu. Na jaře jsem tam našla cizí stopy v blátě, které vedly téměř k ní. A překvapivě končily dva metry od ní. Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manžela je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam
Matyáš Korvín vystrnadil císaře z Hofburgu
historyplus.cz
Matyáš Korvín vystrnadil císaře z Hofburgu
Císař před lety získal z Uher svatoštěpánskou korunu. Korvínovi ji vrátí až po dlouhém vyjednávání a zaplacení tučné finanční částky. Pro uherského krále je to obrovská potupa. Později se sice Fridrichovi za toto neuctivé handrkování pomstí, ale svého hlavního politického cíle nedosáhne. Chystal se oženit se svou snoubenkou Magdalenou Francouzskou (1443–1495). Mladičký český a uherský
Podvodník Harry Jelínek udělal obchod století
epochalnisvet.cz
Podvodník Harry Jelínek udělal obchod století
Usměvavý gentleman pokyne mladému manželskému páru: „Tudy prosím.“ Pozve ho na prohlídku „svého“ starobylého rodového sídla. Moc rád by jim ho totiž prodal. Co na tom, že se jedná o státní hrad Karlštejn.   Je to jeden výmysl za druhým. Už přezdívka Harry (asi 1905–1986) je falešná, stejně jako titul z medicíny, kterým se ohání. Rodák
Když kosatky učí své potomky a šimpanzi drží krok s módou…
21stoleti.cz
Když kosatky učí své potomky a šimpanzi drží krok s módou…
Kultura dlouho patřila mezi výsady, jimiž se člověk rád vymezoval vůči zbytku živočišné říše. Jenže moderní výzkum postupně ukazuje, že zvyky, tradice a dokonce i jakési módní trendy nejsou tak výlučn
Mandarin Oriental, Prague představil nového generálního ředitele Johna Kitchense
iluxus.cz
Mandarin Oriental, Prague představil nového generálního ředitele Johna Kitchense
Mandarin Oriental, Prague oznamuje jmenování Johna Kitchense do pozice generálního ředitele. Do jednoho z nejprestižnějších pražských hotelů přichází s více než dvacetiletou mezinárodní zkušeností v o
Vyklízí Obermaierová pole synově nevěstě?
nasehvezdy.cz
Vyklízí Obermaierová pole synově nevěstě?
Takový rychlý spád bychom tedy nečekali! Ještě před pár týdny měla Jaroslava Obermaierová (80) alias Vilma Nyklová ze seriálu Ulice marně shánět pro syna Jaroslava (44) partnerku. Do toho se ale n
Noc kostelů 2026 v Husově sboru v Chebu
epochanacestach.cz
Noc kostelů 2026 v Husově sboru v Chebu
Odhalte tajemství chebské Schlaraffie V pátek 29. května 2026 se v rámci celostátní akce Noc kostelů otevřou veřejnosti i místa, která běžně zůstávají skrytá. Jedním z nejzajímavějších bude bezesporu Husův sbor Církve československé husitské v Chebu (Vrbenského 14), který letos nabídne večer plný historie, hudby, tajemství i dobrodružství pro malé i velké návštěvníky. Málokdo ví,
Jak na pestrobarevné makronky
tisicereceptu.cz
Jak na pestrobarevné makronky
Lahodné makronky se z Francie dostaly do celého světa. Jsou sice na přípravu trošku náročné, ale nebojte. S trochou cviku a naším postupem se vám určitě povedou tyto jedny z nejoblíbenějších sladkostí
Pokračování lásky přišlo až po mnoha letech
nejsemsama.cz
Pokračování lásky přišlo až po mnoha letech
Nerozdělil nás osud, ale něčí nešetrný zásah. Bylo mi devatenáct, když jsem Marka poprvé uviděla. Pršelo a já stála bez deštníku na zastávce. Přišel ke mně, beze slova mi ho podržel nad hlavou a usmál se. Tak obyčejný okamžik – a přesto změnil všechno. Milovala jsem ho tak, jak umí milovat jen mladé dívky: bez
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Karel IV. a tajemství svatých relikvií: Věřil císař v jejich zázračnou moc?
enigmaplus.cz
Karel IV. a tajemství svatých relikvií: Věřil císař v jejich zázračnou moc?
Císař a český král Karel IV. patří ve své době k největším sběratelům svatých relikvií v Evropě. Shromažďuje trny z Kristovy koruny, ostatky apoštolů i předměty spojené s ukřižováním Ježíše. Kolem jeh
Kulomety versus opeřenci: Jak australští vojáci prohráli válku s pštrosy
epochaplus.cz
Kulomety versus opeřenci: Jak australští vojáci prohráli válku s pštrosy
Představte si armádu se samopaly, vojenskou disciplínou a plánem na „likvidaci nepřítele“. A teď si představte, že tím nepřítelem nejsou vojáci ani bandité, ale velcí nelétaví ptáci s načechraným peřím a dlouhýma nohama. Zní to jako absurdní komedie? Jenže v roce 1932 Austrálie skutečně vyhlašuje válku pštrosům emu a pro armádu to dopadne hodně trapně.