Domů     Ten zázrak přišel a zase odešel
Ten zázrak přišel a zase odešel
5 minut čtení

Sedím sama a poslouchám, jak tikají hodiny. Ty mi daroval před lety můj Jarda. Každý pohyb ručičky mi připomíná, jak čas utíká.

Jako mladá jsem se hodně natrápila. Moc jsem toužila po rodině, ale napřed jsem nemohla potkat toho správného muže, a když už jsem na něj narazila, zase jsem nemohla přijít do jiného stavu. Po třicítce už jsem si říkala, že zůstanu bezdětná, že to je můj osud.

Záviděla jsem to štěstí

Kamarádky rodily jedno dítě za druhým, já jen záviděla, když jsem je viděla s kočárky v parku. Cítila jsem se prázdná, jako by mě život ošidil. Lásku jsem hledala dlouho. Až jsem poznala Jardu. Byl to vdovec, starší o pět let.

Měl tak laskavé oči, jaké jsem ještě nikdy u nikoho neviděla. Jeho úsměv mě pak dorazil. Mluvili jsme spolu o všem možném. O životě, o ztrátách, o naději. Řekl mi to, co jsem potřebovala slyšet:

„Já vím, co je to čekat na něco, co nepřichází. Ale naděje umírá naposled!“ Začali jsme se vídat a po roce jsme se vzali. Byla to malá svatba, jen rodina a pár přátel, i tak jsem se ale cítila šťastná, poprvé po letech.

Jediné, co mi dělalo starosti, byl fakt, že i když jsem nebrala žádnou antikoncepci, za ten rok jsem neotěhotněla. Byli jsme s Jardou domluveni, že se budeme snažit, protože dítě jsme chtěli oba. Po svatbě jsme naše úsilí zvýšili, ale bezúspěšně.

Nakonec jsme chodili po doktorech, ale ti nepřišli na nic, co by nám bránilo v početí. Trápili jsme se takto pět let a pak se stalo to, co jsem si přála celý život: otěhotněla jsem.

Byla to radost, kterou nedokážu slovy popsat. Jarda mě nosil na rukou, maloval pokojík pro miminko, kupoval hračky. Říkal: „Bude to kluk, silný jako já.“ A byl to kluk.

Nepopsatelná radost

Narodil se zdravý, s buclatými tvářičkami a tmavými vlasy po tatínkovi. Dali jsme mu jméno Tomáš. Byli jsme kompletní rodina, konečně. Já jsem se starala o domácnost, Jarda pracoval v továrně jako mechanik. Žili jsme skromně, ale opravdu šťastně.

Každý večer jsme spolu sledovali, jak Tomášek spí, a Jarda mi šeptal: „Děkuju ti za tohle štěstí.“ A já pak spokojeně usínala v jeho pevném objetí. Ale štěstí trvalo jenom krátce. Tomáškovi nebyly ani tři roky, když Jarda onemocněl.

Začalo to kašlem, pak únavou. Lékaři řekli: rakovina plic. Byl to šok. Bojoval, jak mohl, chemoterapie, nemocnice, ale zemřel po půl roce v nemocnici.

Odešel nám…

Držel mě za ruku a říkal: „Postarej se o něj. Buď silná.“ Zůstala jsem sama s malým klukem. Neměla jsem rodinu, která by mi pomohla, protože rodiče už nežili, a sourozenci byli daleko. Musela jsem pracovat, abych nás uživila.

Dala jsem Tomáše do jeslí, pak do školky, a já jsem šila doma na zakázku. Byly to těžké roky bez peněz, bez pomoci, jen já a on. Oba jsme trpěli ztrátou Jardy. Vychovávala jsem ho, jak nejlépe jsem uměla.

Četla jsem mu pohádky, učila ho jezdit na kole, vodila na procházky. Vyprávěla jsem mu, jak byl jeho táta hodný, jak ho miloval. Tomáš se povedl. Byl chytrý, ve škole samé jedničky.

Pomáhal mi, objímal mě, když jsem plakala. Říkal: „Mami, já tě ochráním.“ Byl mým zázrakem, mým smyslem. Ale pak dospěl. Odešel studovat daleko od domova

a už tam zůstal. Dobře se oženil a pořídil si s manželkou děti. Nejdřív jsme se vídali často. Jezdila jsem na návštěvy a hlídala vnoučata. Ale postupně se to změnilo.

Práce, rodina, povinnosti

Volal míň, přijížděl míň. Když jsem mluvila o Jardovi, odbyl mě: „Mami, já ho neznám. Byl jsem malý.“ A to bolelo. Na otce si ani nevzpomene. Má svůj život, svou rodinu. Ani já už nejsem pro něj důležitá.

Povinně mě navštíví dvakrát do roka na Vánoce a na narozeniny. Vnoučata vídám jen přes sociální sítě. Můj život je prázdný, hodiny tikají a já vzpomínám.

Na ty roky čekání na dítě, na krátké štěstí s Jardou, na těžký život osamělé matky. Dala jsem mu všechno, lásku, čas, sílu. A teď? On má svůj svět, kde já funguju už jen okrajově.

Doufám dál

Někdy večer si vezmu staré fotky. Jarda s Tomášem na rukou a já s nimi. Pláču, protože vím, že tohle už se nevrátí. Ale samota bolí. Život mi dal syna, ale teď mi ho zase vzal. Možná to tak má být. Děti odrůstají a jdou svou cestou.

Ale já bych dala všechno za to, aby si vzpomněl na svoji mámu, na to, jak jsme sami dva čelili celému světu, a přijel za mnou. Nejen z povinnosti, ale proto, že mě má opravdu rád a chybím mu.

Zdena F. (79), Jilemnice

Související články
5 minut čtení
Když je vám osmdesát, přestanete mít iluze, že tu budete navěky. Na druhou stranu má ale člověk pořád dost sil na to, aby se dokázal pořádně radovat z maličkostí. Mám za sebou jeden obyčejný život plný drobných starostí i radostí. Potkal mě však velký zázrak: sedm sourozenců. Jsme staří, ale pořád jsme, byť nás život rozesel do celého světa. Na mé osmdesátiny jsme se měli zase všichni sejít
3 minuty čtení
Snacha se tvářila jako neviňátko, mně ale bylo jasné, že hraje levou. Elektřina mi nejde zásadně v době, kdy jsme spolu samy doma. Zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu blátivou břečku do záchodu, znova zapnula rychlovarnou konvici a ani ťuk. Bohužel už jsem věděla, odkud vítr vane! Chtěla jsem rozsvítit, ale nic. „Hergot!“ zaťala jsem bezmocně pěst a počítala v duchu do
3 minuty čtení
Dokud jsem měla peníze, točilo se kolem mě mnoho přátel a celá rodina. Až když jsem o vše přišla, poznala jsem, kdo je skutečný přítel. Tatínek získal v restituci značný majetek. Jeho bratr už nežil, neměl rodinu, také babička s dědou už byli po smrti, a já byla jedináček. Široko daleko jediná, která to všechno zdědila. Jako dítě jsem měla všechno, protože jsem neměla sourozence. Jen spoustu
3 minuty čtení
Petr byl vždy bystrý, úspěšný a plný energie. Jenže pak se začal pomalu měnit. A jednoho dne prostě zmizel. Petr byl obyčejný kluk. Zvídavý, inteligentní a cílevědomý. Už od mládí bylo jasné, že má velký potenciál a jednou si najde dobrou práci a bude se mít dobře. A přesně to se také stalo. Až mnohem později mi ale došlo, jak obrovský tlak na výkon může člověka postupně zlomit. Najednou se z n
4 minuty čtení
Děti mi už dávno odrostly a obě odešly z domu. Před dvěma lety nám vstoupila do života nemoc, která nás naučila hodně o sobě navzájem. Začalo to telefonátem od Lucie. Hlas měla tichý. „Mami, můžu přijet na víkend? Sama.“ Přijela bledá, s kruhy pod očima. Sedla si ke stolu a řekla: „Mám rakovinu. Na vaječnících.“ Seděly jsme do rána, plakala mi na rameni. Já jsem se snažila být silná, ale uvnitř
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nejzáhadnější pozorování v Česku: Co bylo zač UFO nad Vranovem?
enigmaplus.cz
Nejzáhadnější pozorování v Česku: Co bylo zač UFO nad Vranovem?
Polovina července, krásný letní den roku 1987. Pláž u Vranovské přehrady je zaplněná rekreanty. Všichni si užívají krásného a bezstarostného dne. Nad jejich hlavami se však odehrává něco, co nikdo
Tajemství královského kurganu: Fascinující hrobka zející prázdnotou
epochaplus.cz
Tajemství královského kurganu: Fascinující hrobka zející prázdnotou
„Tady! To bude ono, pojďte sem!“ V unavených očích svitne naděje. Tým oděského archeologa Antona Ashika v únoru roku 1837 konečně dosáhne svého cíle. Odkryje vchod do jednoho z největších megalitických zázraků objevených na širokém pomezí Evropy a Asie – královského kurganu.   Anton Ashik (1801–1854) a jeho výzkumný tým vstoupí uličkou mezi vysokými zdmi do zatuchlé tmy.
Proč při cvičení spálíme méně kalorií, než si myslíme?
21stoleti.cz
Proč při cvičení spálíme méně kalorií, než si myslíme?
Pravidelně vykonávaná fyzická aktivita, jako je chůze, běh či jízda na kole, často vede k menšímu úbytku hmotnosti, než předpovídají kalorické modely. Proč u řady lidí nefunguje logika: více se hýbeš,
3 královny podfuků: Zběhlá jeptiška, věčná dědička a učitelka mdlob
historyplus.cz
3 královny podfuků: Zběhlá jeptiška, věčná dědička a učitelka mdlob
Konečně stojí před legendárním trezorem manželů Humbertových. Má ukrývat dokumenty o jejich pohádkovém dědictví. Dvířka se otevírají a přítomní úředníci strnou. Uvnitř je jen cihla a anglické půlpenny. Naletěli jim králové i bankéři. Protřelé podvodnice dokázaly obalamutit své oběti šarmem a výmluvností, věrohodně znějícími historkami, smyšleným životním příběhem. Veřejnost často stála na jejich straně, když
Někdy jsou slova prostě zbytečná!
skutecnepribehy.cz
Někdy jsou slova prostě zbytečná!
Hrubá síla je někdy lepší než pláč, výčitky a domluvy. Když jsem je načapala v objetí, vyřešila jsem to ručně a stručně. A bylo vymalováno! Napřed mi Dita brala hračky, pak milence. Byla to hodně protivná holka ze sousedství, která se soustředila na to, že jakmile jsem začala s někým chodit, ihned se snažila mi moji lásku
Zamilovala se Petruchová do špatného muže?
nasehvezdy.cz
Zamilovala se Petruchová do špatného muže?
Nedávno byla televizní moderátorka Veronika Petruchová (31) viděna na schůzce se slovenským hudebníkem Tomášem Drahošem (33) a zdálo se, že našla novou lásku. Po nadějném začátku měl ale přijít ve
Plážové koše: Ikona baltských pláží
epochalnisvet.cz
Plážové koše: Ikona baltských pláží
Pokud jste někdy byli na pláži Baltského moře, určitě jste seděli v plážovém koši. Tyto „kukaně“ neboli strandkörbe mají zajímavou historii. Odkud se vzaly a jak dlouho už chrání lidi před nepříjemným větrem, sluncem, deštěm i písečnou sprškou?   První kryté plážové křeslo je vyrobeno v roce 1882 dvorním košíkářem z Rostocku Wilhelmem Bartelmannem (1845–1930).
Veganská paštika z fazolí
nejsemsama.cz
Veganská paštika z fazolí
I bez masa může vzniknout lahodná netradiční paštika. Na 4 porce potřebujete: ✿ 150 g červených fazolí ✿ 2 bobkové listy ✿ 100 g kešu ořechů ✿ sůl, pepř ✿ špetku sušeného česneku ✿ špetku kajenského pepře ✿ ½ lžičky mleté uzené papriky ✿ čerstvé bylinky nebo jarní cibulku 1. Fazole zalijte studenou vodou a nechte máčet přes noc. Druhý den je slijte a vařte
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Ikonická vana Kaldewei v odlehčeném provedení
iluxus.cz
Ikonická vana Kaldewei v odlehčeném provedení
Společnost Kaldewei představila ikonickou volně stojící vanu v novém, odlehčeném provedení: díky užšímu okraji vyzařuje Meisterstück Classic Duo Oval lehkost a klasickou eleganci. Monolitický vzhled j
Rajčatová polévka s mozzarellou
tisicereceptu.cz
Rajčatová polévka s mozzarellou
Suroviny na 2 porce 8 středních rajčat větší hrst čerstvé bazalky hrst nasekaného libečku 2 balení dietní mozzarelly (nebo zakysaná smetana) 2 lžičky olivového oleje mletý pepř podle chuti sů
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i