Po smrti manžela jsem ztratila radost ze života. Dcera si o mě dělala starosti. Pak se jí ale zdál podivný sen, díky němuž jsme objevili magické místo, které mi pomohlo.

Když mě ta strašná událost postihla, už jsem nebyla nejmladší. S mužem jsme si společně užívali první roky v důchodu na naší chaloupce.

Vím, že je mnoho žen, které ztratily partnera mnohem dříve, než se to stalo mně, ale přesto jsem v duchu doufala, že budeme spolu žít déle. Že oslavíme zlatou svatbu. Moc nám do ní nescházelo, když můj Venda navždy odešel.

Byli jsme spolu sedmačtyřicet let, ale milovali jsme se už od školky. Byli jsme oba z jedné vesnice, a také naši rodiče se znali. Není tedy divu, že mě manželova smrt silně zasáhla.

Tak sama

Nemohla jsem jíst, nemohla jsem spát, nedokázala jsem se radovat ze života. I když za mnou pravidelně jezdily obě dcery i se svými dětmi, musela jsem se přetvařovat, abych jim udělala radost.

Bylo to kolem Velikonoc před pár lety, když přijela dcera Veronika s vnučkou Klárkou. Moc jsem se na ně těšila, cítila jsem se pořád tak sama…

Dcera to poznala, protože jako každý den od manželovy smrti jsem v noci opět seděla dobré dvě hodiny na terase a dívala se na hvězdy.

Sen jako živý

Dcera tiše nahlédla na terasu dveřmi, a když mě viděla, pochopila, že nechci být rušena. Tiše s povzdechem zaplula zpátky do ložnice. Ráno mě ale vítala s radostným úsměvem, že sedneme do auta a vypravíme se do nedalekých skal.

Prý se tam nachází socha Panny Marie. „Je tam i léčivá studánka, která umí zázraky,“ tvrdila mi. Dodala, že měla zvláštní sen – poté, co mě viděla tak utrápenou sedět v křesle na terase. Zjevila se jí Panna Marie a řekla, ať mě přiveze, že mě uzdraví.

„Ten sen byl tak živý. Nedalo mi to a začala jsem na internetu hledat, jaké sochy Panny Marie se v okolí nacházejí. A našla jsem právě tuhle, ve skalách,“ vyprávěla dcera. Nechtěla jsem ji zklamat, a tak jsme po snídani vyrazily na výlet.

To místo jsme kupodivu našly snadno. Když jsem tu sochu ve skále uviděla, nemohla jsem z ní odtrhnout zrak.

Oči Panny Marie byly jako živé, vpily se do mých a já najednou v hlavě slyšela milý, konejšivý hlas, jak mi říká, že můj muž je tam na druhé straně smutný z toho, že se tak trápím. Měla bych se zase smát, aby i on byl šťastný. Vždyť jednou přijde den, kdy se zase potkáme…

Zase plná síly

Pak mi ten hlas poradil, abych si z léčivé studánky nabrala vody, co jen unesu. Pomůže mi zahojit moje trápení. Udělala jsem všechno tak, jak mi hlas Panny Marie poradil. A hned ten večer jsem mnohem lépe spala.

S každým dalším dnem se mi více a více ulevovalo. Když za mnou dcera po týdnu přijela, řekla mi, že vypadám jako znovuzrozená. A byla to pravda. I jsem se tak cítila. Dnes jsem zase pro svá vnoučata veselá babička plná života a radosti.

Anna (73), Náchod