Babička tu s námi sice nežije už déle než čtyři roky, ale to jí nebrání v tom, aby se na nás přišla občas podívat.

Po smrti babičky jsme s bratrem zdědili její chalupu, ve které prožila poslední roky svého života. Svědomitě se o ni staráme a vše bylo nějakou dobu v pořádku, dokud se tam babička nezačala zjevovat.

Krásné vzpomínky

U babičky Jany jsme s bráchou trávili snad každé léto. Babička nás naučila všemu potřebnému k životu na vesnici. Dědu jsme nikdy nepoznali, zemřel, když jsme byli malí. Babička Jana ho ale dokázala zastat. Mám díky ní na dětství jen ty nejlepší vzpomínky.

Babička

Nastal čas, kdy jsme s bráchou přestali k babičce jezdit pravidelně. Oba jsme vyrostli a už nás nelákalo trávit tam prázdniny. Neznamenalo to, že bychom se s babičkou nevídali. Jen už to nebylo tak často.

Když nám mamka řekla, že je babička nemocná a brzy zemře, hned jsme za ní jeli. Babička nám řekla, že by byla ráda, abychom se o její chalupu starali s bráchou společně. Byla to pro nás čest. Než babička zemřela, chalupu nám odkázala.

Byli jsme připravení se o ni řádně postarat. Chalupu jsme uklidili, ale s ničím jsme nehýbali. Nemělo smysl cokoliv měnit. Vše nám připomínalo babičku.

Sama na chalupě

S bratrem jsme se na chalupě střídali. Občas tam jel on se ženou, nebo já s přítelem Radkem. Téměř čtyři roky se nestalo nic mimořádného. To teprve nedávno. Byla jsem na chalupě sama.

Uprostřed noci jsem se probudila a viděla babičku, jak stojí ve dveřích. Měla na sobě svou rudou zástěru. „Krásně se tady o to staráte,“ pronesla.

Vzácný okamžik

I když jsem se měla v danou chvíli bát, takový pocit se nedostavil. Neměla jsem potřebu utéct nebo třeba rozsvítit. Naopak! Užívala jsem si tak vzácnou chvíli, jakou bylo setkání s babičkou.

„Jen byste mohli vymalovat stropy,“ dodala a koukala nahoru. „Provedeme, babi,“ špitla jsem. Babi mi vzduchem poslala pusu a zmizela.

Tajemství

Hned ráno jsem jela koupit barvy a vrhla se do díla. Za týden jsme se měli s bráchou na chalupě vystřídat. Neřekla jsem mu, co jsem tam zažila. Nebyla jsem si jistá, jestli by mi věřil. Divil se, jak mě napadlo vymalovat stropy, ale zbytek práce dodělal za mě.

Když jsme se za další týden na chalupě potkali, bratr se mi hned svěřil. „Asi mi to neuvěříš, ale v noci za mnou byla babička. Děkovala za ty stropy a požádala mě, abych vyměnil kamna. Tak jsem to udělal,“ řekl a mně došlo, že se s ní setkal i on.

„Máš mě za blázna, co?“ zjišťoval opatrně. Já se jen usmála a řekla: „Jak si myslíš, že jsem přišla na ty stropy?“ Nikomu jsme to neřekli. Je to tajemství nás tří.

Anežka B. (50), jižní Čechy