Domů     Co je nejlepší na světě? Rodina!
Co je nejlepší na světě? Rodina!
5 minut čtení

Možná jsem už kapánek starší dáma, ale paměť mi pořád dobře slouží. Ráda vzpomínám na doby, kdy byly moje děti malé, a vůbec nejraději s nimi po boku.

Žiju v malém domku na okraji vesnice, kde jsem se narodila a kde jsem vychovala i své děti. Rodina se mi časem rozrostla. S mužem jsme měli celkem pět dětí. Tři syny a dvě dcery. Díky nim teď mám spoustu vnoučat a pravnoučat.

Den jako malovaný

Život samozřejmě přinesl radosti i smutky, ale také ty krásné chvíle, které jsou neobyčejné tím, že jsme jednoduše spolu. Rodinné seance, kdy se všichni sejdeme v mém domě, mi dávají sílu a motivaci fungovat dál.

A právě o jedné takové události spojené s rodinnou sešlostí vám chci vyprávět. Byla to oslava mých sedmdesátin. Šlo o den jako každý jiný, ale zároveň to byly chvíle plné lásky, smíchu a vzpomínek.

Sluníčko od rána svítilo do oken kuchyně a já si jako vždy uvařila čaj a sedla si ke stolu, u kterého jsme léta trávili čas s mým milovaným manželem. Odešel před deseti lety, ale jeho přítomnost dodnes cítím. Děti slíbily, že na oslavu přijedou všechny.

Petr z Prahy, Jan z nedaleké farmy, Anna z Brna, Tomáš a Eva z ciziny. Vnoučata a pravnoučata už se prý těšila na babiččiny koláče. Také jsem na oslavu připravovala jídlo celý týden.

Pekla jsem jablečný koláč se skořicí, ten, co mě naučila moje maminka, když mi bylo jen sedm let. Tehdy jsem stála na štokrleti, abych dosáhla na vál, a máma mi říkala:

„Pavlínko, těsto se nesmí hníst moc, jinak bude tuhé jako podešev.“ Obě jsme se tomu potom dlouho smály a já se při té vzpomínce směju ještě dnes. Udělala jsem i guláš dle naší babi, protože ten mají na seznamu oblíbených pokrmů všichni.

Jen Petr nikdy nezapomene zmínit, jak se mu jako malému, dostala paprika do očí a on místo toho, aby si je ode mne nechal umýt, utekl na zahradu a tam brečel, dokud slzy jeho oči nevymyly.

Vyzdobila jsem zahradu

Záležet jsem si nechala i na výzdobě. Dlouhý stůl na zahradě jsem prostřela starým ubrusem s vyšitými květinami, který jsem dostala k svatbě v roce 1972. Kolem poledne se začali sjíždět hosté. Nejdřív Jan s Lenčinou rodinou.

Jeho nejmladší syn, pětiletý Matyáš, vběhl dovnitř a hned se ptal: „Babi, máš ještě ty bonbóny z kredence?“ Smála jsem se. Ty bonbóny jsem tam ukládala od dob, kdy byl ještě malý jeho táta Jan.

Všichni máme svá křídla

Pak přijel Petr. Objala jsem ho a on mi zašeptal: „Mami, pořád voníš stejně jako tehdy, když jsi nás budila do školy, že je to vanilka a mýdlo?“ Markéta přinesla růže a teenageři mi dali knihu o bylinkách a ručně malovaný obrázek našeho starého domu.

Anna přijela vlakem a jako vždy nás zahrnula spoustou historek. Sedla si ke mně a řekla: „Víš, mami, když jsem byla malá a ty jsi mě brala na louku sbírat jetel, vždycky jsem si přála, abych měla křídla. A ty jsi mi říkala, že každý má svá křídla v srdci.“ Objala jsem ji.

Nebylo to určitě zbytečné

Pak dorazili Tomáš a Eva. Tomáš přivezl Sarah, která se pořád učí česky a říká „děkuju“ s americkým přízvukem. Eva přijela sama, ale s taškou plnou čokolády a dárků. Když jsme se všichni sešli u stolu, bylo tam hlučno jako na jarmarku.

Jedli jsme guláš, koláče i saláty, které přichystali mladí. Venku jsme s vnoučaty postavili stan a malá Klára, sedmiletá, sbírala sedmikrásky do vázy. „Babi, měla bys mít korunu, budeš dnes královna,“ říkala a dávala mi je do vlasů. Jen jsem se usmívala.

A pak se začalo vzpomínat. Petr vyprávěl, jak jsem ho jednou našla v koruně jabloně, kde se snažil trhat nezralá jablka, a já ho místo trestu naučila péct štrúdl. Jan se smál a dodal:

„A pamatuješ, mami, jak jsem ti v šesti letech řekl, že si vezmu traktor a pojedu na Měsíc? A ty jsi mi na to vážně odpověděla: ‚Tak si s sebou vezmi aspoň teplé ponožky.‘ “ Došlo i na slzy, když jsme mluvili o tatínkovi.

„Chybí mi, jak nám večer četl pohádky a dělal hlasy zvířat,“ vzpomínala Anna. Objala jsem ji a zašeptala: „On je přece pořád tady, v nás všech.“

Dali jsme jí vše

Tomáš přiznal, že v Americe je někdy osamělý, i když v práci slaví úspěchy. „Když jsem byl malý a spal u tebe v posteli, cítil jsem se v bezpečí. Teď mi to chybí.“

Eva souhlasila: „Pamatuju si, jak jsi nám šila kostýmy na masopust. Já jsem byla čarodějnice a Tomáš medvídek. Celou noc jsi šila a potichounku sis u toho zpívala.“ Malá Klára se ke mně přitiskla a řekla:

„Babi, já taky chci, abys mi jednou šila kostým. A abys mě brala na louku.“ Lukáš, teenager, který normálně mlčí, najednou řekl: „Babi, díky, že jsi nás vždycky nechala padat do trávy a smát se, i když jsme měli špinavé kalhoty.“

Vnoučata poslouchala

Večer jsme zapálili ohníček v zahradě. Seděli jsme kolem, zpívali staré písničky, ty, co jsem děti kdysi učila. Hvězdy svítily a já cítila teplo nejen od ohně, ale i od očí, hlasů, rukou, které mě chytaly za ramena. Uteklo to bohužel jako voda.

Když jsme se loučili, slíbili jsme si svorně, že tyhle společné akce budeme dělat častěji. „Začneme za tebou víc jezdit, už žádné čekání na kulatiny,“ rozhodl Jan a ostatní se přidali. Dojalo mě to. Jsem sice stará a asi i nemoderní, ale mám milující rodinu. A to je nejvíc!

Pavla R. (70), Kladno

Související články
2 minuty čtení
Moje dětství bylo bezstarostné a moc krásné. Neznala jsem nenávist ani strach z lidí. To se změnilo s rodinou mého manžela. Moje dětství bylo skvělé, protože skvělí byli mí rodiče. Také mí dva starší bráchové tu byli vždy pro mě, mnoho mě na­učili. Tak jsem vyrůstala a žila v iluzi, že tak idylické bude jednou i moje manželství a moje rodina. Jenže člověk má nejspíš okusit i druhou stranu mince
5 minut čtení
Celý život jsem se starala o rodinu a rozdávala se pro druhé. Jenže když si dospělý syn z mého domova udělal hotel zdarma, pochopila jsem, že i moje trpělivost má své hranice. Kdyby mi někdo dřív řekl, že jednou zavřu dveře před vlastním synem, nevěřila bych mu. Celý život jsem se snažila, aby se u nás děti cítily dobře, aby měly zázemí a vždycky se měly kam vrátit. Jenže mezi návratem domů a p
3 minuty čtení
Až dosud jsem si nemohla na své děti stěžovat. Byly hodné a úspěšné. Teď jsem ale strašně nešťastná z toho, že se tetují. Jsou dospělé, a nemůžu jim to tedy zakázat. Mám osmnáctiletého syna a dvacetiletou dceru, oba ještě studují a bydlí s námi. Vendulka studuje pedagogickou fakultu a chodí na výpomoc do jedné advokátní kanceláře, Jáchym bude maturovat na průmyslovce a hlásí se na několik škol za
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval
3 minuty čtení
I když se naše Drahuše snaží sebevíc, podle zetě není nikdy nic dobře. Je to workoholik posedlý svou prací. A stejné nároky má i na dceru a své děti. Naše Drahuše je Rudolfova manželka 16 let. Mají dvě děti, třináctiletou Dominiku a osmiletého Davídka. Drahuše je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený vysokoškolský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí. Ráno vozí děti autem do n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
enigmaplus.cz
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
Nejslavnější autorka detektivek světa náhle mizí. Její auto stojí opuštěné u lomu, osobní věci zůstávají uvnitř a po Agathě Christie se slehne zem. Do pátrání se zapojují stovky policistů, dobrovolníc
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
21stoleti.cz
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
Dlouhodobě se vedou velké diskuse o tom, jakou rychlost dokázal vyvinout nekorunovaný král dinosaurů, Tyrannosaurus rex. Dohonil by utíkajícího člověka? To by záviselo na různých okolnostech - včetně
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
historyplus.cz
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
„Tak dobrou noc, drahá,“ zamumlá Ladislav Stroupežnický a zabouchne za sebou dveře své ložnice. Pro jistotu ještě pootočí klíčkem ve dveřích. K prosbám manželky, aby se alespoň jeden večer zdržel u ní, je netečný. Nechce totiž, aby jej viděla bez nosní protézy. Do konce života tak pyká za to, že si v mládí ustřelil část
Špenátový krém pro zahřátí
tisicereceptu.cz
Špenátový krém pro zahřátí
Sytá krémová polévka je ideální teplou večeří, pokud si hlídáte linii. Suroviny na 4 porce 1 l zeleninového vývaru 1 cibule ½ brokolice 3 hrnky čerstvého špenátu 50 g parmezánu sůl, pepř s
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
epochalnisvet.cz
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
Propojí dva oceány a ušetří lodím 12 000 km dlouhou plavbu kolem Jižní Ameriky. Cesta k úspěchu je ale draze vyplacena. Stane se sice inženýrským triumfem, ale také masovým hrobem tisíců bezejmenných dělníků.   Panamská šíje odděluje Atlantský a Tichý oceán. Ve svém nejužším místě je necelých 50 km široká. Nápad prokopat ji a ušetřit
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
epochanacestach.cz
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy, Řád sv. Jiří, evropský řád Domu habsbursko-lotrinského, Unie evropských vojensko-historických skupin a Národní technické muzeum Vás zvou na 24. ročník tradiční Audience u císaře Karla I. Audience proběhne v sobotu 16. května v Brandýs nad Labem-Staré Boleslavi. Akci již tradičně zahájíme přivítáním
Zůstaly bolestivé vzpomínky
skutecnepribehy.cz
Zůstaly bolestivé vzpomínky
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
epochaplus.cz
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
Jedna z největších hvězd renesanční vědy náhle umírá po podivné hostině v Praze. Dánský astronom Tycho Brahe prý několik hodin nevstane od stolu, aby neurazil svého hostitele. Krátce nato přicházejí nesnesitelné bolesti a po jedenácti dnech agonie vědec umírá. Jenže kolem jeho smrti se po staletí šíří temné spekulace o otravě, tajných alchymistických pokusech i
Když záda protestují
nejsemsama.cz
Když záda protestují
Bolest zad umí zkazit den i náladu. Vyhřezlá ploténka ale nemusí znamenat konec aktivního života. Ukážeme vám, co skutečně funguje. Od úlevových poloh přes pohyb až po moderní léčbu. Možná jste to zažila: ostrá bolest vystřelující do nohy, ztuhlost, která nepovolí ani po odpočinku. Vyhřezlá meziobratlová ploténka (hernie disku) vzniká, když se měkké jádro ploténky vyklene ven a dráždí nerv. Co
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
iluxus.cz
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
Z čerstvě zasněžené sjezdovky přímo na golfové hřiště: od 13. do 16. května 2026 se v Zell am See-Kaprun uskutečnilo mistrovství světa ve Ski&Golf, které spojilo dvě zcela odlišné sportovní discip
Zůstane Portman opět na vše sama?
nasehvezdy.cz
Zůstane Portman opět na vše sama?
Nepromění se sen o šťastné rodince v jedno velké zklamání? Právě toho se obávají fanoušci herečky Natalie Portman (44). Ta měla právě v těchto dnech přivést na svět svého třetího potomka. Jeho otcem