Ženské, které chodily se zadaným chlapem, jsem vždy jednoznačně odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a určitě se to nechystám měnit.

Miluju ženatého muže, tátu dvou kouzelných holčiček. Už dlouhá léta, pořád je to stejně intenzivní jako v den, kdy to začalo. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru, se rozhořela na oslavě našich společných přátel.

Já byla v té době dva roky po krušném rozvodu, který mi vzal všechny iluze o chlapech. Po žádném dalším milostném zklamání jsem netoužila a byla jsem pevně rozhodnutá, že už do smrti žádného muže nepustím přes práh.

Byl tak vtipný a pozorný

Milan na sebe hned po svém příchodu na oslavu strhl veškerou pozornost. Byl pozorný a galantní a všechny ve svém okolí rozesmával. Když jsem si šla sednout do zahrady, abych se pokochala noční oblohou, vyběhl za mnou s dekou, kterou mi přehodil přes záda.

Jen se usmál a mně naskočila husí kůže a nemohla jsem skoro ani promluvit. Následně se rozpovídal. O životě, o svých plánech i o svých skrytých touhách.

Posléze se pokusil vymámit moje touhy ze mě. Já se ale jen hloupě usmívala. Tu noc se nic nestalo, rozešli jsme se jako přátelé, ale už za dva dny mi zvonil telefon.

Sbalil mě, nešlo odolat

Milan se mnou laškoval po drátě a já netušila, co mám dělat. Věděla jsem, že má ženu a děti, a samozřejmě se mi to nelíbilo. Tak si na mě vždy počíhal u kanceláře v době oběda nebo po práci, kdy mi nabídl odvoz domů.

Jenže pak jsme se náhodou potkali při běhání v parku. Když jsme doběhli, zašli jsme si ještě na jedno pivko, jen tak na žízeň, ale nakonec z toho byly hned tři.

A jak se říká, po alkoholu opadly zábrany a já se neudržela. Líbali jsme se a pak zašli ke mně domů. Ještě ráno jsem to považovala za úlet, který se nesmí opakovat, jenže srdce mi už v tu dobu bilo jednoznačně pro Milana.

Náhodné setkání? Možná spíš cílené

Dopadlo to tak, jak jsem již psala. Jsme spolu. Naše láska trvá už roky, někdy se vídáme míň, jindy víc. Dodnes přemýšlím, jestli i to náhodné setkání v parku nakonec celé pouze nezinscenoval.

Když mě nemohl zlomit střízlivou, vymyslel dokonalý plán, jak mě opít, abych byla „povolnější“. V každém případě mu to vyšlo. Dostal mě tak, že se mu vlastně podřizuji a respektuji jeho pravidla, jen abych s ním mohla být.

K ničemu razantnímu ho ale nenutím a ani nehodlám. Vždy jsem věděla, že kdyby pod mým nátlakem odešel od ženy a dcer, nebude šťastný. Samozřejmě mi to nikdo z okolí neschvaluje, ohánějí se tím, že jsem rozvracečka rodiny. Já mu ale nic neničím.

Kdybych nebyla já, určitě by byla jiná a možná mladší. A ta by po něm mohla chtít třeba i dítě, což já nežádám. Mám svou práci, partu kamarádek a jezdím si na své milované běžecké závody.

Žiji přítomností a víc nepotřebuju. Hlavně že mám svoji svobodu. Milan v mém životě je tak nějak samozřejmě. A já to určitě měnit nechci. Takhle mi to vyhovuje!

Tereza S. (53), Ostrava