Pamatujete se, jak proběhlo seznámení s mužem vašeho srdce? Někdy je to takové normální, ale jindy celkem velká legrace.

Určitě si pamatujete, že se to psalo na Mezinárodní den žen na tabuli. Když paní učitelky spatřily nápis:

MDŽ je svátek klidu, nezkoušejte naši třídu a na katedře pak jako třešničku na dortu vázu s karafiáty anebo krabici bonbonů, nezkoušely, a třídě spadl kámen ze srdce. Tak to mělo být i v naší 4.B všeobecně vzdělávací školy.

Usoudili jsme, že tohle vezme za srdce i přísnou profesorku matematiky. A taky že jo. Všechno by dopadlo fantasticky, nebýt Jardy.

Během zvonění před hodinou matematiky dojedl svačinu, a jak byl zvyklý, nafoukl a práskl prázdný papírový sáček, který mu od housky s máslem a se salámem zbyl. Byla to pekelná rána, učitelka, která se chystala usednout za katedru, zaječela a úlekem nadskočila.

Její zuřivost neznala mezí. „Beru prášky na srdce, vy ničemové. Mohla jsem z toho mít smrt!“ hulákala na nás, otevřela učitelský zápisník a začala zkoušet z nejtěžších příkladů, aby si vybila zuřivost. Ve hněvu rozdala sedm pětek, jedna z nich připadla mně.

Měkké srdce

Úplně mi to zkazilo průměr, mohla jsem se vzteknout. O přestávce, když za matikářkou zapadly dveře, dostal Jarda pořádnou nakládačku. Zmlátil ho Pavel, řečený Pavka, dostal totiž taky kouli.

„Pytlíky se práskaj na základce, ty zaostalej, opožděnej blbče!“ řval. Všech sedm čerstvých pětkařů mu strašně nadávalo, až mi ho začalo být líto. „Tak už ho nechte,“ přimluvila jsem se za něj.

Ne, že by se mi líbil nebo bych si na něj nějak myslela, ale děsně zesmutněl, a já mám měkké srdce. Pošeptal mi: „Dík.“ Myslela jsem, že tím to skončilo, ale neskončilo.

Po obědě ve školní jídelně mi přinesl svou koblihu, kterou si utrhl od úst. A když jsem ji vděčně sežvýkala, obsahovala mou oblíbenou meruňkovou marmeládu, zeptal se, zda by mě směl doprovodit domů.

Fajn kluk

Takhle kuriózně se začala naše celoživotní láska. Stačilo před matikářkou prásknout mastný pytlík od svačiny, a už to bylo.

A protože byl tehdy ten Den žen, můj spolužák se cestou k našemu paneláku projevil jako gentleman a koupil mi v květinářství červený tulipán.

Doma jsem se pak rodičům chlubila a strhla se hádka, protože se ukázalo, že táta zapomněl, že je Mezinárodní den žen, a tak musel strhnout z věšáku bundu, mazat do květinářství a modlit se, aby mu všechny kytky nevyprodali a máma mu odpustila.

Samozřejmě že vyprodali, proto se vrátil s kaktusem. „Holka, já ti toho tvého spolužáka závidím,“ vzdychla máma. „To bude určitě fajn kluk.“

Nepletla se. I já se brzy přesvědčila o tom, že Jarda je vážně fajn. Začali jsme spolu chodit a rok po maturitě jsme se zasnoubili.

Na svatbě jsme na počest našeho seznámení práskli papírový pytlík tak, že pod některými hosty podklesly leknutím nohy. A tak jsme tímhle „velkým třeskem“ zpečetili naši velkou lásku, která trvá dodnes.

Jarmila (64), Prostějov