Nechci vypadat jako matka, která si vychovala mamánka, ale ta ženská, která okupuje náš dům, v něm už nezůstane. Je tak vypočítavá!
Syn Jarda, můj chlapeček, byl vždy moc hodný. Po maturitě sice uvažoval o vysoké ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Byla jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký barák nezvládla a musela bych patrně uvažovat o prodeji.
Mám jenom jeho
Po smrti manžela mi zbyl už jenom on. Moji rodiče zemřeli dávno a já byla jedináček. Vždy jsem se trochu bála, co se stane, až syn dostuduje a bude plnoletý. Plánoval si totiž, že až bude dospělý, bude bydlet sám, celé dny bude pařit a jíst pizzu.
Nakonec to dopadlo, naštěstí pro mě, jinak. Nevím, jestli zjistil, že platit podnájem pro jednoho není moc výhodné a pohodlné, nebo prostě jenom nechtěl odejít. Ale ty řeči o mama hotelu nemám ráda. Kdysi bylo normální, že spolu bydlelo víc generací.
Máme dvoupatrový dům a chtěla jsem mít syna a jeho rodinu pod jednou střechou. Pak mi došlo, že je Jarda zamilovaný. Jednoho dne mi přivedl představit Karolínu. Na první pohled to byla milá holka. Syn byl zamilovaný a já jen stěží potlačovala úsměv.
Lásku jsem mu přála
Čekala jsem, kdy přijdou s tím, že spolu chtějí bydlet. Obávala jsem se, že si najdou podnájem. K mému velkému překvapení se stalo něco jiného. „Mami, nevadilo by ti, kdyby se Kája nastěhovala k nám do mého pokoje?“ zeptal se a tvářil se nevinně.
Dojalo mě to a hned jsem souhlasila. První týdny byly fajn. Karolína mi pomáhala s úklidem a občas něco uvařila. Sblížily jsme se a já si ji docela dobře dokázala představit jako snachu. Jenže jsem si postupně uvědomila, že mi pomáhá méně a méně.
Dokonce to zašlo tak daleko, že ležela na gauči s telefonem a kolem ní pobíhal syn a uklízel místo ní. Také občas objednal jídlo, protože prý nestihl navařit! Pak dokonce přišla s tím, že její práce ji nenaplňuje a že jim to hodila na hlavu. „Já si seženu práci, kdy budu chtít!“ pravila sebevědomě.
Fláká se a my makáme
Jenže asi nechce, protože už uběhly týdny a ona stále ještě nepracuje. Já i Jarda zatím chodíme do práce a vyděláváme na složenky a jídlo sami. Když jsem před pár dny přišla utahaná a Karolína se mě zeptala, co bude k večeři, bylo toho na mě už moc.
„Buď začneš konečně pracovat, nebo si najdi jinou střechu nad hlavou,“ neudržela jsem se. Vykulila oči a utekla do pokoje.
Jarda se mi pak přišel omluvit za ni. Já už jsem ale rozhodnutá, že ta holka musí pryč. Nenechám se využívat. A můj syn musí pochopit, že to takhle dál nejde. S takovou holkou by to nevyhrál…
Jaroslava G. (62), Olomouc
