I když se mi po rozvodu dost ulevilo a byla jsem ráda, že už děti nemusí poslouchat naše hádky, zpětně si říkám, že jsem možná udělala chybu.

Exmanžel se totiž po rozvodu velice rychle oklepal a našel si novou ženu. Ta navíc po několika měsících otěhotněla. Nechápala jsem to. Místo toho, aby se zaměřil na to, aby děti po rozvodu trpěly co nejméně, začal znovu a jinde. Navíc ve svých pětapadesáti letech!

A já mám být ta věčně chápavá

Několikrát jsem skousla, že mi poslal peníze o něco později nebo že chtěl vyměnit víkend, kdy měl mít děti. Ale on mi nakonec klidně pokazil i celou moji zaslouženou dovolenou. Byli jsme domluveni, že si děti vezme dva týdny v srpnu.

A já si naplánovala čas pro sebe. Práci jsem si rozvrhla, zarezervovala jsem si wellness pobyt a myslela jsem si, že si konečně trochu vydechnu. I děti se těšily. Táta jim nasliboval táboření a další výlety.

Jenže všechno se zhroutilo během jediné telefonní konverzace. „Karolíno, je mi to líto, ale asi to nezvládnu. Markéta na tom není dobře, je pořád unavená, pláče a nemá teď energii ještě na další děti. A nemůžu ani odjet a nechat ji doma samotnou,“ oznámil mi.

Na nás v klidu zapomněl

V tu chvíli jsem neměla ani špetku pochopení a polila mě vlna vzteku. Došlo mi, že volno nebude. A hlavně že je mu úplně jedno, jak mi to naruší plány. Naštvalo mě, že nemá ani snahu vymyslet nějaké řešení. A že to odnesou hlavně děti.

Celá rozhozená jsem mu položila telefon. Když jsem trochu vychladla, zavolala jsem mu zpátky a řekla mu, že chápu, že je to náročné období, ale že to je jeho zodpovědnost, a ať si to nějak zařídí. A že si to měl rozmyslet dřív, než si zakládal další rodinu.

„Nezlob se, ale tohle není můj problém. Máš je mít podle dohody, tak si to prostě zařiď,“ odpověděla jsem mu nekompromisně.

Zůstali jsme na všechno úplně sami

Hned na mě vyjel: „Ty jsi fakt neuvěřitelně sobecká. Nevíš, co je empatie? Markéta má možná poporodní depresi a ty řešíš víkend v sauně?“ Pohádali jsme se tak jako nikdy. V tu chvíli jsem se rozhodla…

Bude lepší, když svého otce nebudou vídat, než aby byly soustavně vystavovány zklamání. Došlo mi, že jeho svět je už jinde, že se točí kolem mimina a nové přítelkyně. Naše dvě děti šly stranou. Je jedno, že jsou prakticky dospělé. Dětem jsem musela nakonec oznámit, že k tátovi nepojedou.

Byly zklamané, mladší syn brečel, už měl zabalené věci. A mně to trhalo srdce. Časem se děti po tátovi přestaly ptát. Dnes ho občas vídají, ale jejich vazby jsou zpřetrhané. A já si asi nepřestanu vyčítat, že kdybych se nerozvedla, měly by možná svého tátu.

Hana J. (55), Brno