Začala si první, já jsem jí to vrátila, ale pak jsem se bála o život. Raději jsem se odstěhovala.

Když jsem bydlela ve svém prvním pronájmu, bylo to v domě, kde se moc neřešil noční klid. A já byla ráda, protože jsem byla mladá a nevadilo mi, když se lidé baví. Své zvyky jsem si přenesla i do dalšího nájmu, kde už ale sousedé tak shovívaví nebyli.

Respektive jedna sousedka. Jednoho sobotního večera jsem měla hosty a i po desáté byli občas hlučnější. Nepředstavujte si nějaké hulákání, ale třeba jednou za půl hodiny hlasitější smích. Mé sousedce, zhruba mé vrstevnici, to ale vadilo, a tak zaťukala.

Byla hysterka

Velmi hlasitě na celý dům mne začala urážet. „Stačilo jenom říct,“ odsekla jsem. „To si tu žádní nájemníci zvykat nebudou!“ pamatuju, jak mi to vyčetla.

No, už jsem to nikdy neudělala. Druhá sousedka mi řekla, že to není poprvé a že ta hysterická dáma je prostě taková. Tak jsem byla víc v klidu.

Svedla jsem jí muže

Párkrát jsem se s onou sousedkou potkala, pozdravily jsme se, ale byla v tom cítit nenávist. Jednoho dne jsem z jejího bytu viděla vycházet muže.

Mohla se z toho zbláznit

Pohledný byl. Usmál se, pozdravil. Tak jsem prohodila, že je sympatičtější než jeho přítelkyně. „To víte, není to lehké,“ naznačil, že jí má někdy také dost. A to bylo něco pro mne. Pozvala jsem ho na kafe, ona se měla vrátit až druhý den.

Její přítel zůstal do večera. Po kávě jsme pili i víno, a to nám trochu stouplo do hlavy. Svedla jsem ho. Sousedka se to dozvěděla. Hysterická scéna na chodbě byla tentokrát jiná. A začalo mi peklo.

Za jednu nevěru jejího muže jsem si musela vyslechnout, jak zaplatím za to, co jsem provedla. Byla to neskutečná šikana. Pak jsem se dozvěděla, že tehdy už její bývalý přítel měl nehodu.

Skončil kvůli ní na vozíku. Ta bouračka byla zvláštní, jako by jí někdo pomohl. Raději jsem se odstěhovala. Bylo mi jasné, že bych i já mohla skončit špatně.

Iva T., (57), Olomouc