Byl to krásný šperk a já z něho byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem je proto darovat nepřítelkyni.

Kolem toho starožitnictví jsem chodila často, ale nikdy jsem u vitríny dlouho nestála. Jen občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného, aby si moje oko užilo.

Úplně mě očarovaly

Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně snad deset minut a zasnila se. Najednou jsem se viděla v nádherném sále na plese, jak se točím v jednom kole a muži mě obletují.

Byla jsem hvězdou večera. Ze zasnění nebo dokonce z transu mě vytrhl kolemjdoucí, který se mě zeptal, kde je lékárna. Zmateně jsem mu odpověděla, chytla tašku s nákupem a běžela domů.

Narozeniny

Jenže druhý den jsem tam stála zase. Blížily se moje narozeniny a já si přála jen to jedno – ať se všichni složí na ten šperk. A moje přání se mi splnilo. Jak já jsem byla nadšená.

Byl večer, všichni už spali, já seděla v kuchyni a zírala na tu krásu. Za dva dny jsme měli jít s manželem na firemní večírek a já se těšila, jak si je vezmu. Prvně.

Moje osobnost se měnila!

Manžel byl nadšený, když mě to odpoledne uviděl – oblečenou ve společenských šatech, učesanou a nalíčenou. Říkal, že mi to náramně sluší, obdivně na mě zíral a mě to samozřejmě těšilo. Ten večer mi to nejspíš opravdu slušelo.

Muži se kolem mě točili jako uhranutí a já, vždycky taková tichá a skromná, jsem se s nimi náramně vybavovala, a dokonce jsem flirtovala. Nepoznávala jsem se.

Manžel mě taky nepoznával. Jako bych byla jiný člověk. Nakonec se kvůli mně dva jeho kolegové dokonce poprali a my odjížděli předčasně taxíkem domů.

Konflikty

Náušnice jsem uložila na své místo a vzala si je po dvou týdnech do divadla. A opět ta změna. Muži se kolem mě točili a já si to užívala. Jako nějaká mrcha. Opět došlo ke konfliktu, a já tentokrát rvačce dokonce tleskala a ještě přidávala polínka.

Manžel se mnou poté nemluvil dva dny. Když se toto opakovalo, a dokonce ještě přiostřilo, do třetice na maturitním plese naší dcery, začala jsem tušit, že s náušnicemi není něco v pořádku.

Dárek pro švagrovou

Už jsem si je poté nikdy raději nevzala, ale darovali jsme je s manželem švagrové, kterou jsme neměli příliš v lásce. A stalo se přesně to, v co jsme doufali. Jejich manželství se řítilo rychle do propasti, až se s ní manželův bratr rozvedl. Našel si časem lepší ženu, která do naší rodiny skvěle zapadla.

Alice P. (64), Náchod