Nedokázala jsem řešit problém se synem. Každý mi radil něco jiného a já vnitřně cítila, že nic z toho není řešení. Až mi pomohla dobrá rada věštkyně.
Mám syna, kterému je třicet dva. Když se napije, je to s ním špatné, snacha s dítětem ho nechala vyhodit policií, protože byl agresivní. Vzala jsem ho domů, začal ale terorizovat mou mladší dceru, svou sestru.
Byla jsem nešťastná, svého syna jsem jako matka milovala. Nedokázala jsem ale zabránit tomu, aby syn nepil a dceru před ním ochránit. Když se pak chystala moje kolegyně k věštkyni, poprosila jsem ji, zda se mohu přidat.
Všechno vidí
Věštkyně nebyla vůbec stará, jak by si člověk představoval někoho, kdo vykládá osud. Možná proto jsem k ní neměla tu správnou důvěru. Když ale vyleštila křišťálovou kouli a začala vykládat, rychle jsem pochopila, že vidí daleko.
Odhalila celé mé velké neštěstí a rozpolcené srdce. A hned mi začala mluvit do duše. Ten první, energický krok musím udělat sama! Vyměnit zámek a syna už nepustit domů.
Je dost starý, aby si našel svůj vlastní domov, a také dostatečně dospělý na to, aby pochopil, že nebude-li se chovat normálně, nebude nikde vítaný. Proč by nepil a neterorizoval své okolí, když ví, že mu to odpustím a nakonec ho zase přijmu?
Hrozí ještě větší průšvih
„Jestli se rychle nerozhodnete,“ nešetřila mě vědma, „může se stát, že vaše dcera odejde z domova. Svůj odchod vyřeší těhotenstvím s prvním chlapem, kterého potká. A takové řešení nikdy nedopadá dobře.“ nezmohla jsem se na odpověď.
Spolupracovnice, která seděla opodál, jen zírala. Vědma kula železo, dokud bylo žhavé. Všechno podle ní pramení ze synova slabého sebevědomí, které se snaží překrýt siláckými kousky. Když bude úspěšný v práci, všechno se změní.
Dobrá cesta
S hlavou plnou otazníků jsem odcházela. Moje mladá kolegyně se hrnula ke mně domů. A vyměnila zámek. Ten večer musel syn odejít s nepořízenou.
Přišel ještě několikrát, a já byla neoblomná – díky podpoře dcery i kolegyně. Pak se syn odmlčel. Zavolal až po roce před Vánocemi, že má novou práci a našel si přítelkyni. A vydrželo mu to!
Julie (77), Plzeň