Když zemřel můj milovaný manžel, připadala jsem si sama a toužila mít po svém boku někoho blízkého. Sen mi poradil, co mám dělat.

Zdál se mi přímo pohádkový sen, ve kterém mě neznámá tajemná bytost zavedla před jednu známou čajovnu. Pochopila jsem to jako znamení, kterého se mi tímto způsobem dostalo, a následovala jsem ho. Nakonec se mi díky tomu změnil celý můj život. Jsem dodnes přesvědčená o tom, že štěstí do mého života přinesl strážný anděl.

Láska se na věk neptá

Bylo mi tehdy něco málo přes dvacet let a vzala jsem si muže o generaci staršího. Byla to prostě láska a já následovala hlas svého srdce. Moji známí mě už tehdy varovali, že jednou zůstanu sama.

Odešel úplně nečekaně

Věděla jsem to, ale věřila jsem ve šťastný osud. Dlouho to tak vycházelo, o to víc nečekaný byl konec. Můj manžel zemřel velmi nečekaně jednoho dne na infarkt. Bylo mu necelých šedesát let.

Věřila jsem na anděly strážné

Od dob dospívání jsem měla zájem o ezoteriku a různé nadpřirozené jevy. Patřilo k tomu přesvědčení, že každý z nás máme svého osobního strážného anděla.

Nikdy jsem toho svého sice neviděla, ale věřila jsem, že existuje, dohlíží na mě a vede mé kroky správným směrem.

Připadala jsem si osaměle

Po smrti manžela jsem si připadala na světě hodně sama. Jediný syn studoval v zahraničí, za mnou do Čech jezdil jen hodně zřídka, a rodiče jsem už neměla. Chtěla jsem najít někoho, kdo by znovu vnesl světlo do mého života.

Prosila jsem anděla, aby mě vyslyšel

Modlila jsem se proto ke svému strážnému andělovi, aby mi pomohl a já našla muže, který mě bude mít rád. Výsledky však nepřicházely. Říkala jsem si, že nejspíš ještě nenastal ten pravý čas.

Nepřestávala jsem věřit

Dál jsem věřila, i když se pár měsíců nic nedělo. Trpělivost byla vždy mou silnou stránkou, trochu jsem se ale přece jen bála samoty.

Jednu neděli to na mě dolehlo tak, že jsem nedokázala usnout a většinu noci jsem proplakala. Usnula jsem až k ránu a zdál se mi velmi intenzivní sen, ze kterého jsem se probudila celá zmatená.

Zdál se mi zvláštní sen

To, co se ve snu odehrálo, mi připadalo jako krásná pohádka. Kráčela jsem městem a v jedné postranní uličce proti mně vystoupila podivná postava. Měla krásnou tvář, byla oblečena v bílém a vyzařovalo z ní nazlátlé světlo.

Pochopila jsem, že jsem potkala svého strážného anděla. Pokynul mi rukou, abych ho následovala. Poslechla jsem a šla za ním.

Dovedl mě k mé oblíbené čajovně

Poznávala jsem místa v centru města, která jsem měla ráda. Anděl plul ve vzduchu přede mnou, potom se zastavil před jednou místní čajovnou, kam jsem občas chodila.

Ukázal rukou dovnitř a několikrát to zopakoval. Potom se začal pomalu ztrácet a já zůstala před čajovnou sama. A pak jsem se vzbudila.

Nic zázračného se nestalo

Měla jsem z toho snu poměrně dost rozporuplné pocity. Přemýšlela jsem, jestli se jednalo o nějaké znamení nebo to byl prostě jen takový sen, který vyjadřoval nějaké moje podvědomé přání.

Rozhodla jsem se, že ještě téhož dne čajovnu navštívím po cestě z práce. To jsem i udělala. Seděla jsem tam asi hodinu, ale nic se nestalo. Řekla jsem si, že na nějaký případný zázrak nejspíš příliš spěchám.

Pohled mi zabloudil ke dveřím

Nebyla jsem z toho ale smutná, najednou jsem věřila, že se můj život brzy obrátí k lepšímu. Začala jsem do té čajovny chodit pravidelně. Věřila jsem, že mi můj strážný anděl skutečně dal znamení. Ani další dny však nepřinesly žádnou změnu. Pak přišel víkend.

V sobotu se hodně ochladilo a foukal nepříjemný vítr. O to útulněji čajovna působila. Seděla jsem u rohového stolu a popíjela svůj oblíbený zelený čaj s medem, když můj pohled spontánně zabloudil ke vchodovým dveřím.

Naše oči se setkaly

Právě v tu chvíli se dveře otevřely a vešel dovnitř muž zhruba mého věku. Jakmile se naše oči setkaly, měla jsem pocit, že se dívám na někoho hodně blízkého. Muž se na mě usmál, přišel ke stolku a zeptal se, zda si smí přisednout. Dali jsme se do řeči.

Představil se jako Daniel a řekl zvláštní věc. Prý ani neměl v úmyslu do čajovny jít, ale nějaký vnitřní hlas ho přesvědčil, ať to udělá. Za chvíli jsme si povídali, jako bychom se znali léta. Cítila jsem se s ním velice příjemně.

Znovu jsem anděla spatřila

Z čajovny jsme pak odešli spolu na procházku. Vůbec nám nevadilo, že drobně prší. Když jsme se pak vraceli na autobusovou zastávku kolem čajovny, ohlédla jsem se a spatřila na chvíli stejnou bytost jako v onom snu. Danielovi jsem o svém andělovi řekla až v náš svatební den.

Štěpánka A. (60), Ustí na Labem