Sám osud mě zřejmě dovedl až k té astroložce, která pro mě měla dobré rady. Zprvu jsem tomu ale nevěřila.
Nikdy by mě nenapadlo vypravit se pro radu za nějakou kartářkou nebo astroložkou před jakýmkoli životním rozhodnutím. Zastávala jsem názor, že jaké si to člověk udělá, takové to má. Nikdy jsem žádnou vědmu nenavštívila.
To, co se tehdy stalo, byla velká náhoda. Chystala jsem se na služební cestu do Německa, kam jezdím poměrně často. Jezdím tam autem, a nemívám s tím problémy. Zatím se mi ještě nestalo, že by se moje cesta jakkoli zkomplikovala.
Trasu už za ty roky znám, co pracuju u stejné firmy, nazpaměť. Pár dní před dalším odjezdem jsem měla ale divný sen, který mě nabádal, že mám zajít za kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla. Bojovala s vážnou nemocí.
K astroložce
Ráno jsem jí hned volala. Byla moc ráda, že mě slyší, a taky mě chtěla vidět. Slovo dalo slovo, a sešly jsme se ještě ten den odpoledne na kávu.
„Pořád na tom nejsem dobře, tak běhám po všech možných léčitelích a vědmách, aby mi řekli, zda a kdy se těch problémů už konečně zbavím. Stálo mě to už spoustu peněz. Zítra jdu k astroložce, jsem objednaná, hrozně se bojím!“ povídá mi.
A hned se mě zeptala, zda bych nešla s ní, že má z toho věštění hrůzu. Pokaždé prý hledá někoho, kdo ji doprovodí a bude jí oporou. Souhlasila jsem, abych jí udělala radost.
Když jsem tam ale už šla, nechala jsem si vyvěštit osud taky. Astroložka se podívala do svých kruhů a pěla na můj úspěšný život ódy. Pak se ale najednou zarazila.
Chvíli cosi počítala, a povídá: „Nečeká vás teď za novoluní nějaká cesta do zahraničí?“ Překvapilo mě to, protože to vycházelo přesně na den, kdy pojedu do Německa.
Nenechám se vystrašit
„To souhlasí,“ přiznala jsem. „V tom případě nejezděte autem, ale vydejte se na cestu autobusem. A i tak si ale dávejte pozor, čeká vás úraz, tak ať není fatální!“ Dlouho ještě zkoumala mé kolečko, a pak povídá.
„Ale něco pozitivního pro vás mám! Najdete si díky tomu životní lásku!“ Seděla jsem poté doma a přemýšlela, jestli se podřídit osudu, nebo věřit astroložce. Bude to nesmysl, přesvědčovala jsem sama sebe.
Přece se nenechám strašit nějakou šarlatánkou a nepojedu potupně autobusem! Představa té cesty mi nedělala dobře. Ráno jsem proto sedla jako obvykle do auta a vyrazila na cestu.
Obrubník
Nastartovala jsem až napotřetí. Cestou z města mi padala samá červená, jako by zelená vlna neexistovala, nebo mi chtěl někdo v cestě zabránit? Začala jsem pochybovat. Že by měla astroložka pravdu? A ve finále mi přes cestu přeběhla černá kočka.
To jsem už nevydržela a zabočila do sídliště. Auto jsem zaparkovala a přes mobilní aplikaci si koupila lístek na autobus. Do Drážďan jsem dorazila sice o pár hodin později, ale zato živá a zdravá.
Když jednání skončilo, tak jsem si na cestě domů říkala, jaká jsem pověrčivá. A přesně v tu chvíli jsem přehlédla obrubník a upadla. Kolemjdoucí muž, náhodou Čech, mě zvedl a odvezl na pohotovost a posléze se sádrou do Čech. Opravdu se stal mým partnerem a je jím dosud.
Alice (59), Plzeň