Seděli jsme pod šibeničním vrchem a opékali buřty. Najednou náš pes výstražně zaštěkal a zahleděl se do tmy, na kostele odbila půlnoc…
Na chalupu k mé babičce jsem už od dětství hrozně ráda jezdila. Tady jsme prožívali už jako malí fantastická dobrodružství. I dnes tu trávím o prázdninách se svými vnoučaty mnohé dny. Ten kraj je moje srdeční záležitost!
Místo to je nádherné, malebné, kdo by to byl řekl, že stojí pod bývalým šibeničním vrchem, jak nám kdysi babička vyprávěla.
Chaloupka z kulatiny na samotě u lesa, před ní je malý rybníček a v lesích mraky hub, borůvky, maliny a ostružiny tam hodujeme dodnes plnými hrstmi.
Idylka u táboráku
Za domem jsme vybudovali ohniště, a u něj během letních večerů vysedáváme. Jednou jsme to ale pořádně přehnali… Je to už mnoho let, to ještě byly moje děti malé. Dodnes tu vzpomínku ale nemohu vymazat z paměti.
Děti pobíhaly okolo ohně, my popíjeli víno a náš starý dobrý pes Kali spokojeně podřimoval. Zlatý retrívr Kali je už sice dnes v psím nebi, ale jeho sláva se bude jistě dlouho nést po celém okolí babiččiny chalupy.
Kali sice vzbuzoval zaslouženou úctu a strach, ale ve skutečnosti to byl největší psí dobrák široko daleko.
Co tam vidí?
Byl to inteligentní psí aristokrat, který potvrdil, že ne nadarmo jsou tito psi využíváni k psí terapii. Byl to nesmírně poslušný, přátelský a starostlivý pes, pohodář. Ten večer se ale poprvé v životě strašlivě naštval… Seděli jsme u ohně a povídali si.
Kali, který pospával, náhle zpozorněl. Varovně štěkl a začal se soustředit na jediné místo v lese. Přesně ve směru bývalé šibenice. Možná je tam nějaké zvíře, říkali jsme si. V tu chvíli se v dálce rozezněly zvony, které odbíjely půlnoc.
Náš Kali zneklidněl ještě víc, nespouštěl oči z temného místa v lese, nešťastně kňučel a natahoval slechy. Náhle s dalším výstražným zaštěkáním vyskočil a postavil se do bojovného střehu. Vrčet jsem ho slyšela snad poprvé v životě.
Ze směru, kam pes zíral, přivál studený proud větru. Kali se hlasitě rozštěkal, začal poskakovat z místa na místo a chňapat do vzduchu. Sledoval jakýsi letící bod, který kroužil kolem nás. Projel mnou mráz. Má fantazie jela na plné obrátky. Co jen to ten pes asi vidí?
Zahnali nás do chalupy
Skočil vždy do prázdna, objekt, který jsme my neviděli, nejspíš chytil a pak jím zuřivě zatřásl. Jeho naprosto nepochopitelné chování nás všechny vyděsilo natolik, že jsme vyskočili od ohniště a běželi v panické hrůze do domu. Kali vyrazil s námi.
Chvíli nás štěkotem pobízel k běhu, a pak se zase srdnatě vrhl proti neviditelnému nepříteli a kryl nám záda. Jako by s něčím urputně zápasil a snažil se to zastrašit.
Až v domě, když jsme zabouchli dveře a důkladně zamkli, jsme se shodli na tom, že nás všechny napadla stejná věc. Jako bychom se stali součástí legendární strašidelné scény s duchy na šibeničním vrchu ze známé divadelní hry Strakonický dudák.
Ať už tehdy létalo mezi námi cokoli, všem nám tehdy mrazilo v zádech a všichni jsme cítili blízkost velkého nebezpečí. A našemu Kalimu se mrazivý vír, který nás tu půlnoc obtočil, vůbec, ale vůbec nelíbil.
Iveta (62), Hradec Králové
