V bazaru jsem si vyhlédla noční stolek. Jenže od chvíle, kdy jsem si ho postavila vedle postele, se mi zdály děsivé sny.
Mám slabost pro starožitnosti, ale po jedné zkušenosti se jim už obloukem vyhýbám. Našla jsem si noční stolek, který nesl špatnou energii. Zdály se mi noční můry, v nichž hrála hlavní roli jeho předchozí bláznivá majitelka.
Bazar s nábytkem
Vracela jsem se tehdy s manželem z výletu podvečerní krajinou a na předměstí jsme si všimli veliké cedule se šipkou. Směřovala k jakémusi dobročinnému bazaru s nábytkem. Jelikož jsme si právě zařizovali nedávno koupený byt, napadlo nás se tam podívat.
Bazar se nacházel v garáži u starého pána, moc lidí už tam nebylo. Uvnitř svítilo pár potrhaných lampionů a zářivek na některé vskutku podivné kousky nábytku. Někdo se zjevně snažil vyrábět nábytek po svém anebo ho rekonstruovat.
Nicméně jsme se ze slušnosti dívali dál. Já nakonec narazila na celkem pěkný noční stolek. Mrzelo mě, že ten pán nemá dva. Ale nechtěla jsem ho tam nechat mezi tím harampádím. Když jsme platili, všimla jsem si, že má ten muž skleněné oko. Doma jsem pak stolek vypulírovala a dala si ho k posteli.
Děsivé noční můry
Pár dní nato se mi zdál opravdu nepříjemný sen. Byla jsem zavřená v nějaké garáži podobné té, v níž jsme byli nedávno. Snažila jsem se dostat ven, ale marně. Od té doby jsem se pravidelně probouzela nad ránem s úlekem.
Noční můry přicházely každý den, byly stále strašidelnější. Vyskytovala se v nich žena, která měla místo rukou dlouhé ptačí pařáty. Snažila se mě dohonit, ať už jsem byla v cizím domě, nebo třeba v lese.
Nikdy se mi nestalo, že by se mi denně zdálo o stejné postavě. Bála jsem se usínat a každé ráno jsem vypadala hůř, jako zničená ženská. Objednala jsem se celá zoufalá k psycholožce a sny jí vyprávěla. Řešila můj stres, problémy v rodině a moje manželství.
K ničemu jsme se nedobraly. Jednu noc jsem usnula vyčerpaná na gauči v obýváku. Tehdy mě napadlo, že za všechno může ten noční stolek. Vyspala jsem se totiž dorůžova, noc byla klidná a bezesná.
Rodinné neštěstí
Donutila jsem manžela odvézt ten kousek, co mi ničí život, zpátky. Jenže jsme dům s garáží nenašli. Na jeho místě stál jen dům na spadnutí obehnaný páskou. Přístup tam byl zakázán. Paní s pejskem, která šla okolo, jsme se zeptali na pár věcí.
Ne na všechno však dokázala odpovědět. O bazaru nábytku například nevěděla vůbec nic. Poslední majitelé domu ale prožili velkou tragédii. Postarší rodiče nemohli mít děti a paní se z toho nakonec dočista pomátla na rozumu.
Přidala se k nějaké sektě a skočila ze střechy domu s tím, že se naučila létat. Nepřežila a její muž se pak v domě oběsil. Stolek jsem tam nechala a od té doby už jsem měla zase klidné spaní.
Jana F. (56), jižní Čechy
