S manželem jsme o takovém pohádkovém domečku snili roky. Pár týdnů po nastěhování jsme však zažili něco, co nás oba vyděsilo.

Některé dávné události se mohou projevovat ještě dlouho poté, co se odehrály. S manželem jsme si mysleli, že jsme našli krásné místo k bydlení a rodinnému životu. Ten dům vypadal doslova idylicky. Už jsme se nemohli dočkat, až se tam přestěhujeme.

Místo klidného a šťastného života jsme ale zažili chvíle hrůzy. Když jsem ten dětský pláč zaslechla poprvé, myslela jsem si, že přichází zvenku. Nebyla to však pravda. Všechno bylo úplně jinak.

Pustili jsme se do pátrání a zjistili jsme, že jedna tajemná místnost v domě v sobě ukrývala strašlivé tajemství!

Sen o domečku

S Kamilem, mým manželem, jsme si léta plánovali, že až děti vyrostou, najdeme si na venkově nové místo k bydlení. Syn a dcera byli zvyklí žít ve městě, takže jsme čekali, až se osamostatní.

Když se tak konečně stalo, a nám se navíc s Kamilem finančně dařilo, přišel čas, abychom si sen o bydlení mimo město splnili. Života na venkově jsme se už nemohli dočkat.

Staré stavení

Poměrně dlouho jsme hledali nějaký vhodný dům. Nakonec se nám podařilo objevit staré, ale udržované stavení na okraji Beskyd. Líbilo se mi tam okamžitě, cena nám vyhovovala, takže jsme se dlouho nerozmýšleli a s majitelem jsme si takříkajíc plácli.

Jako v pohádce

Ta změna byla fantastická, připadala jsem si jako v nějakém pohádkovém světě. Neměli jsme v úmyslu dělat v domě příliš mnoho úprav. Původní majitel, který už tam dlouho nebydlel, nám sdělil, že ani on v domě nic neměnil. Takhle ho zdědil po svém prastrýci.

Dům byl patrový, takže kdyby se v budoucnu některé z dětí rozhodlo se přistěhovat, nebyl by s tím problém.

První dny

Nebyl zase současně natolik rozlehlý, aby nás jeho údržba stála příliš mnoho peněz. Kamil i já jsme byli naprosto spokojeni a já jsem si vzala na první dny, strávené v Beskydech, dva týdny dovolené.

Chtěla jsem si tam některé věci trochu upravit a sžít se s prostředím. Kamil v té době ještě chodil do práce.

Zaslechla jsem pláč

Hned první den, který jsem trávila v novém domě, se stalo něco podivného. Byl hezký den, kolem poledne a já jsem si nejprve myslela, že někdo kolem kráčí s kočárkem.

Slyšela jsem totiž dětský pláč. Jenže ten pláč neustával a já si uvědomila, že zvuk nepochází zvenku, ale zevnitř domu. Vylekalo mě to.

Manžel mi nechtěl věřit

Poslouchala jsem, odkud přesně se pláč ozývá. Zjistila jsem, že přichází z prostoru za jednou zdí. To už jsem byla hodně vyděšená. Pláč trval několik minut a pak nastalo ticho. Když přijel Kamil z práce, řekla jsem mu, co jsem prožila.

Myslel si, že je to jen nějaký vtip, a prohodil, že jsme asi koupili dům, ve kterém straší. Naštvalo mě to a on z mé reakce pochopil, že si nedělám legraci.

Zazděná místnost

Všechno se pak následující dny opakovalo, jenom pokaždé v jinou hodinu. Pak se Kamil konečně rozhodl zůstat doma, aby se přesvědčil na vlastní uši. A když ten pláč také uslyšel, konečně mi uvěřil!

Spojili jsme se znovu s bývalým majitelem domu, abychom se ho na ty podivné zvuky zeptali. Divil se naší otázce a řekl, že nikdy nic takového neslyšel. Dozvěděli jsme se ovšem, že za tou stěnou, odkud se pláč ozývá, byl kdysi malý pokoj, který je ale zazděný. K tomu došlo ještě předtím, než dům zdědil.

Stěnu jsme zbourali

Polekala jsem se, jestli se tam třeba nedostalo opravdu nějaké dítě jinou cestou, a trvala jsem na tom, že stěnu musíme zbourat a podívat se. Kamila jsem k tomu nakonec přesvědčila.

V prostoru, který se před námi otevřel, ale nikdo nebyl a nenacházelo se tam ani nic zvláštního, jen prach na podlaze. Málem jsme však zamrzli hrůzou, když se znovu ozval ten dětský pláč.

Dávné neštěstí

Rozhodli jsme se pozvat na návštěvu jednu známou, která se zabývala ezoterikou. Přijela a po krátkém průzkumu nám řekla, že dům je spojený s dávnou nešťastnou událostí.

S manželem jsme se pustili do pátrání a od místních starousedlíků jsme nakonec zjistili, že v době před první světovou válkou, kdy tu nikdo nebydlel, se zde schovala žena s malým nemocným dítětem.

Sama byla rovněž nemocná. Došly jí síly a už se z domu nedostaly. Našli ji mrtvou, jak svírá své dítě v náručí.

Místo jsme nechali vysvětit

To, co jsme s manželem slyšeli, byla tedy nejspíš duše toho malého děcka, která se nyní probudila na místě, kde kdysi zemřelo tělo.

Známá nám řekla, abychom nechali místo vysvětit a za duši zemřelé matky s dítětem zapálili svíčku v kostele a pomodlili se za klid jejich duší. Obojí jsme s Kamilem udělali a od té doby už se nikdy pláč neozval.

Radka B. (60), Děčín