Ze zahraničí jsem si přivezla zvláštní šperk. Vnutila mi ho na tržišti podivná žena. Od té doby se děly zázraky.
K Bulharsku a naší rodinné dovolené v této zemi – bylo to ještě v dobách socialismu – se váže velmi zajímavá příhoda. Bylo to v čase, kdy jsem studovala střední školu a chystala se na vysokou.
Vybrala jsem si obor, který byl v té době hodně nedostupný, dalo by se říci, že bylo téměř nemožné se na tuto prestižní školu dostat.
Musela jsem ho mít
Ze samotného pobytu s rodiči a sourozenci v Primorsku si toho moc nepamatuji, jen jedno se mi vrylo do paměti. Na tržišti si mě tam vyhlídla jakási stará Bulharka a vnutila mi prapodivný náramek s tyrkysovými kameny.
Vysloveně si mě vybrala z davu turistů, a oslovila pouze mě, nikoho dalšího. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nedokázala jsem jej odmítnout. Byla jsem jako uhranutá. Ačkoliv si na šperky nepotrpím, tenhle jsem musela mít!
Ve všem se mi najednou dařilo
Od té chvíle, co jsem náramek nosila, mi do života vstoupilo štěstí. Úspěšně jsem odmaturovala a zázrakem jsem se dostala na zvolenou vysokou školu.
A tam jsem prosperovala natolik, že jsem pobírala prospěchové stipendium a povolili mi souběžně mimořádné studium druhé vysoké školy. Dařilo se mi ve všem, na co jsem sáhla. Říkala jsem si, že jsem snad pod nějakou zvláštní, magickou ochranou. A asi tomu tak skutečně bylo.
Rituální náramek?
Jeden z lektorů, který nám přednášel, byl cestovatel, projezdil téměř celý svět a napsal několik cestopisů. Mimo jiné pobýval i mezi lidožrouty, čímž u nás, studentů, budil velkou úctu a obdiv. Byl to vtipný, vzdělaný a nesmírně všestranný člověk.
Jakmile spatřil můj náramek, zatvářil se překvapeně. Docent se zdál být náramkem konsternovaný, což u člověka znalého světa bylo s podivem. „Kde jste k němu přišla?“ zeptal se mě před celou posluchárnou.
„Takové nosí čarodějnice v Africe a používají je mimo jiné i na woodoo.“ A poté mi pohrozil prstem a dodal: „Na mě to nezkoušejte!“ Byla jsem z toho tak zaskočená, že jsem se nezmohla na jediné slovo.
Byla jsem očarovaná?
Ať už to bylo s náramkem jakkoliv, je pravdou, že se mi koncem studií ztratil a od té chvíle mě začala pronásledovat po určitou dobu smůla a nejrůznější potíže – včetně zdravotních – se kterými jsem musela velmi zápolit, abych je překonala.
Všechno se ustálilo až po několika měsících, kdy ze mě kletba tajemného náramku nejspíš vyprchala. Od té doby jsem si z ciziny už žádný šperk raději nikdy nepřivezla.
Eva L. (68), Praha
