U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar…
Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život.
Opustila jsem poté své tělo a nemohla se vrátit zpátky! Strach, jaký jsem měla, se ani nedá popsat. V první chvíli jsem se utěšovala tím, že se mi to třeba jenom zdá…
Jeden týden v zimní chaloupce
Jsou to už tři roky, co jsme s manželem Luborem trávili jeden týden v lednu na chalupě u našich známých v severních Čechách. Nebylo to přímo na horách, ale v našem věku už jsme s manželem zimním sportům příliš neholdovali.
Příjemné večery u krbu
Nikdy jsme nebyli vášniví lyžaři a nyní jsme už raději chodili jen na nenáročné procházky do přírody v okolí a večery trávili se sklenkou dobrého vína u plápolajícího krbu v obýváku. To se ale člověku nikdy neomrzí. Tehdy jsem ale pila nejen víno – a dodnes toho lituji.
Obklopeni klidnou přírodou
Chalupa našich známých se nacházela na celkem odlehlém místě, na kraji lesa. Byl tam krásný klid, i proto, že nás tam nemohl rušit mobilní telefon – místo bylo opravdu špatně pokryté signálem.
My s manželem jsme ale náš pobyt brali jako opravdovou relaxaci a k tomu patřilo přerušení spojení se světem.
Zkoušela nejrůznější kouzla
Jednoho večera jsme si s Luborem u krbu povídali o různých záhadných věcech. Marek, náš známý, kterému chalupa patřila, si vzpomněl, že čarám a kouzlům se věnovala jeho babička.
Nahoře na půdě prý po ní zbyla spousta věcí, různé knihy, a také magické předměty. Byla jsem zvědavá a tak jsem Marka požádala, aby mi to dědictví po babičce ukázal.
Zvědavost zvítězila
V truhle jsem našla mimo jiné i sáčky s bylinkami. Na jednom z nich bylo napsáno Čaj poznání. Zaujalo mě to a rozhodla jsem se, že si z těch bylinek zkusím udělat odvar. Manžel i naši známí mě sice varovali, abych to nedělala, ale neuspěli.
Moje zvědavost a chuť zkusit něco nového a neznámého byla silnější. Jak jsem však zanedlouho zjistila, měla jsem je poslechnout!
Zmocnila se mě velká únava
Čaj, který jsem si z bylinek udělala, chutnal celkem nevýrazně. Nejprve na mě nijak nepůsobil. Pak se mě ale zmocnila velká únava, takže jsem se omluvila a šla jsem si lehnout do našeho pokoje.
Jak jsem se položila na postel, zatmělo se mi před očima. Když jsem se opět probrala, pocítila jsem šílený strach. Nebyla jsem totiž ve svém vlastním těle!
Mé tělo leželo bezvládně na posteli
Dívala jsem se na ně od stropu, z rohu místnosti. Myslela jsem si, že je to třeba jen nějaký těžký sen, ze kterého se probudím. Ani po chvíli se však nic nezměnilo, a já jsem si uvědomovala, že se stalo něco, s čím si neporadím.
Když dovnitř vešel manžel, něco se mu nezdálo a tak mě zkoušel probudit. Moje tělo ale leželo na posteli naprosto bezvládně. Nedokázala jsem se do něj vrátit, přestože jsem se o to silou vůle snažila.
Jako bych sledovala film
Bezmocně jsem sledovala, co se odehrávalo pode mnou. Manžel viděl, že nereaguji, a tak přivolal Marka a jeho ženu. Všichni se mě neúspěšně pokoušeli probrat k vědomí.
Nejraději bych na ně křičela, že jsem v pořádku, ale mimo tělo, jenže to nešlo. Vnímala jsem úplně všechno, ale jako za nějakou mlhou, odkud mě nikdo nemohl slyšet. Situace byla komplikovaná i odlehlostí chalupy.
Propadala jsem zoufalství
Manžel s Markem už se domlouvali, kdo pojede pro lékaře. Já jsem zatím propadala zoufalství. Bála jsem se, že se do svého těla už nikdy nevrátím. Litovala jsem toho, že jsem je neposlechla a ze zvědavosti experimentovala se starým čajem.
Napnula jsem veškerou vůli a snažila jsem se nějak dodat energii svému nehybnému tělu. To se mi po chvíli začalo dařit. Viděla jsem, jak jsem mírně pootočila hlavou.
Manžel si toho všiml a dál se mě s Markovou ženou snažili přivést k vědomí. Propleskávali mi tváře a jemně se mnou třásli. Po chvilce se mi dokonce povedlo pohnout prsty na ruce. Potom ale přišla opět tma.
Je se mnou konec?
V tu chvíli jsem si definitivně myslela, že je se mnou konec. Věděla jsem o sobě, ale všude kolem bylo jenom temno a mlhavo. Byla jsem bezradná. Nemohla jsem nic dělat. Trvalo to asi minutu, pak jsem se znovu vzpamatovala.
Ke své velké radosti jsem opět byla ve svém těle. Na tvářích všech tří přítomných jsem viděla velkou úlevu.
Opakovat se to už nebude!
Ještě jsem několik minut celá zesláblá bojovala s každým pohybem, ale můj stav se rychle zlepšoval. Za hodinu jsem už byla úplně v pořádku.
Tomu, co jsem pak manželovi a známým vyprávěla, všichni věřili. Všechny čaje pro jistotu Marek druhý den odnesl pryč a zakopal je na neznámém místě!
Dáša R. (61), Znojmo
