Ten obraz byl kýč, se kterým jsme se nechtěli nikomu chlubit. Rychle jsme ho ale vraceli na jeho místo.

S manželem Vaškem jsme si pořídili chaloupku, takový domek na severu Čech, kde jsme si naplánovali pobývat v důchodu. To léto před pěti lety jsme se pustili do malování. Domek stojí na pozemku, kde se nachází i velká stodola.

Už roky ji nikdo nevyužívá, ale její mohutná stavba přidává celému objektu na kráse. Stodola měla propadlou střechu a její součástí byl chlév, kde mívali i koně, protože jsme objevili žlab. Říkali jsme si, že tu stodolu postupně také nějak využijeme a zvelebíme.

Otevřela se okna

Když jsme se nachystali na malování, sundali jsme všechno ze stěn, včetně starého obrazu s andělem. První noc, kdy byl obraz dole, se stalo něco divného. Zničehonic se otevřela okna a do domu vnikl velmi chladný vítr.

V jednu v noci jsme běhali po chalupě a zavírali okna. „Co to bylo? Vždyť venku nefouká,“ dumal nad tím manžel.

Místo na stěně nešlo přemalovat

Druhý den jsme hned od rána malovali. Na místě, kde visel obraz, vůbec nedržela barva. Zkoušeli jsme to natřít snad stokrát, ale zůstával tam flek, který nešel přemalovat. „To je tedy záhada.

Je to jediné místo, které nejde překrýt,“ rozčiloval se manžel.„Tak to nech být, stejně tam dáme ten obraz zpátky,“ řekla jsem. „Já jsem si myslel, že na té stěně rozvěsíme naše fotky, dětí a vnuků, vždyť ten obraz s andělem je hrozný kýč,“ kroutil se manžel. „To je skvělý nápad,“ souhlasila jsem.

Slyšela jsem dusot koní

Obraz jsem postavila za dveře do chodby, chtěla jsem ho odnést do vesnického bazaru. Večer jsme si dali s manželem víno a brzy ulehli.

Vzbudil nás dupot po zahradě kolem oken, slyšeli jsme dokonce i ržání koně, v jednu chvíli se mi zdálo, že jsem uviděla v okně koňskou hlavu, jak se zvíře vzepjalo.

Temné stíny

A pak nám někdo zabouchal na okno tak silně, až vylétlo z pantů. Vyskočili jsme z postele a snažili se okno nasadit zpět. Po zahradě se ve světle měsíce honily temné stíny.

Už nás zase hlídá

Dostala jsem strach. Kdosi nám zabušil znovu na venkovní dveře. „Myslíš, že to má nějakou spojitost s tím obrazem?“ zeptala jsem se celá vystrašená manžela. Neodpověděl mi. Místo toho se vyplížil s pohrabáčem na chodbu a přinesl obraz do ložnice.

Postavili jsme ho vedle naší postele, aby anděl koukal do okna. Další den už byly stěny suché a my vrátili obraz na své místo. Od toho dne je v noci kolem našeho domu zase klid.

Marcela L. (66), Jičín