Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům.

S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě.

Pořád jsem si někde půjčovala, až jsem konečně v sobě nešla sílu podat žádost o rozvod. Nejen moje rodina, ale celé okolí mi tehdy tleskalo a říkalo, že jsem to měla udělat už dávno. Jenže já se bála, že děti budou bez táty!

Zasáhla tchyně

Jak čas šel, zjistila jsem, že rozvod děti nijak nepoznamenal. Nejprve dcera, a posléze i syn mi také nezávisle na sobě řekli, že jsem měla od jejich táty dávno utéct. Vůbec se s ním nechtěli stýkat, což dával za vinu mně.

Jenže jsem mu je půjčovat musela, tak rozhodl soud. Občas si je bral na víkendy a děti se pak vracely domů celé nešťastné. Nakonec zasáhla moje tchyně a sama mu děti vzala a přivedla je v neděli večer ke mně domů.

Díky ní jsem dostala děti do své péče definitivně. K otci chodit nemusely. Byla jsem tak šťastná! Děti pro mě byly všechno!

Ten druhý

Až když vyrostly a vylétly z hnízda, odvážila jsem se hledat si partnera. Nestavěla jsem si žádné vzdušné zámky ani nehledala prince na bílém koni. Ve svém věku jsem se rozhodla dělat kompromisy. Našla jsem si Frantu, který se mi zdál celkem fajn.

Byl to veselý chlapík v důchodu, byla s ním velká legrace a byl úžasně společenský. Dokonce jsme spolu vyrazili několikrát na výlet a jednou na dovolenou k moři. Tam jsem zjistila, že je velice soutěživý a rád vyhledává zábavu. Ale to přece musí!

Utěšovala jsem se. Vždyť by s ním byla hrozná nuda. Taky už nechodí do práce, tak co? A tak jsem si po roce Frantu vzala. Dneska toho lituju. Můj první manžel sice hrozně pil, tenhle zase propadl karbanu. Je to s ním nesnesitelné.

V hospodě sedí víc než doma a mastí tam karty. Samozřejmě o peníze – a vyhrává jen zřídka! Přemýšlím, že se rozvedu podruhé.

Anna (64), Hodonín