Mladí jsou občas tak nezodpovědní a neváží si života! Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život.
Náš Davídek je moc milý kluk, jen hrozně divoký. Chvíli na místě neposedí. Ve škole mu to ale jde. Je chytrý a bystrý. Také v kolektivu je oblíbený. Rád jezdí na kole a provádí na něm ty nejrůznější akrobatické kousky, taky jezdí na prkně.
Bláznivá zábava dětí! Je hyperaktivní, ale běžné sporty na něj neplatí. Marně se ho syn pokoušel zapojit do hokeje či atletiky, to ho nebavilo. Jen ta jízda na kole, která byla opravdu někdy hodně divoká.
Někdy je sice Davídek jako každý kluk na facku, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný kluk. Ovšem poslední rok k tomu přibyl velký zlozvyk. Sluchátka na uších!
V nebezpečí
Jak jsem vnuka sledovala, měla jsem stále větší pocit, že je taky trochu autista. Občas nás vůbec nevnímal. Byl zamyšlený ve svém světě snů a fantazie. Miloval hudbu, a s každým dalším rokem se tato jeho dispozice prohlubovala.
Ve spojení s divokou jízdou na kole a sluchátky na uších jsem cítila, že je David v nebezpečí. Když vyrážel na kole do ulic, mrazilo mě v zádech. A jak se posléze ukázalo, moje intuice nezklamala. Tehdy byl víkend, krátce po obědě.
Manžel si lehl na gauč, já se pustila do práce na zahrádce a vnuk vyrazil někam na kole! „Neber si ta sluchátka!“ volala jsem na něj, jako bych tušila, co se semele. Za malou chvíli se ozvalo skřípění brzd auta a hned poté rána.
Poučil se
Věděla jsem, že to je náš David! Běžela jsem jako šílená k místu nehody. Vnuk ležel na zemi a nehýbal se. Řidič auta se svíjel vedle něj v šoku. Ani jsem mu nic nevyčítala. Vnuk ho prostě neslyšel, neviděl a vjel mu přímo pod kola.
Jaké štěstí, že to tehdy dopadlo dobře! David si poležel v nemocnici a poučil se. Na rady nedal. To jsem mu to mohla říkat horem dolem, stejně si dělal svoje.
Patří mezi ty šťastlivce, které to nestálo život a ani nemá trvalé následky. Od té doby už na kole se sluchátky nejezdí. A své vrstevníky varuje.
Hana (73), Tábor
