Pracuju jako pokladní v supermarketu a za léta, co v obchodě pracuji, jsem viděla ledacos. Ale kolegyně Petra mě šokovala.
Byla to prodavačka, která kradla zboží a sváděla to na zákazníky. Takže nešlo jen o její krádeže, ale zároveň i o pomluvy slušných, většinou starších lidí, a ty lži je ničily. Mnozí k nám ze strachu z ostudy přestali chodit.
Podivné krádeže
Petra byla mladá, asi třicetiletá žena, která je na první pohled velmi milá. Usměvavá, ochotná, zákazníci ji mají rádi. Když nastoupila, myslela jsem si, že je fajn. Ale pak jsem si začala všímat podivných věcí. Z regálů nám najednou mizelo víc zboží než dřív.
A nejen drobnosti. Většinou se jednalo o dražší kosmetiku, drahé čokolády a někdy i alkohol. Vedoucí si myslel, že zákazníci víc kradou, protože je všechno tak strašně drahé, proto jsme začali víc kontrolovat kamery. Jenže krádeže neustávaly.
Jednou jsem Petru přistihla, jak si do kapsy strká rtěnku. Když mě viděla, zčervenala a řekla: „To si beru jen na vyzkoušení k zrcadlu!“ Věřila jsem jí, ale pak jsem ji viděla znovu, tentokrát s lahví vína. Neřekla jsem nic, protože jsem si nebyla jistá.
Vystresovala starší paní
Pak ale přišel incident, který mě vytočil. Starší paní, pravidelná zákaznice, koupila jen chleba a mléko. Petra ji u pokladny obvinila, že má v kabelce ukradenou čokoládu. Paní byla v šoku, málem se rozplakala. „Já nic neukradla!“ bránila se.
Petra na ni křičela, ať ukáže tašku. Nic tam nebylo, ale paní odcházela zahanbená. Později jsem viděla, jak si Petra tu čokoládu bere z regálu. Začala jsem ji sledovat. Kradla drobnosti, jen sladkosti, a jednou dokonce sýr.
Když se ztráty začaly zase řešit, vždy upozornila na nějakého zákazníka. „Ten kluk v mikině vypadal podezřele,“ říkala vedoucímu, nebo „Ta paní něco schovala do kabátu.“ Vedoucí jí věřil, protože kamerový systém ne vždy vše zachytí. Zákazníci, a byli to hlavně starší lidé, byli z jejích obvinění zahanbení.
Odháněla dobré zákazníky
Jedna paní k nám přestala chodit úplně, protože se prý styděla. Chtěla jsem to začít řešit, ale popravdě jsem se bála, že mi šéf neuvěří. Neměla jsem důkaz a Petra byla oblíbená a dělala na něj oči. Nakonec jsem to ale nevydržela.
Když obvinila mladou maminku, že ukradla balíček kávy, šla jsem za vedoucím. Popsala jsem, co jsem viděla, a požádala ho, ať zkontroluje záznamy. Petru přistihli, jak si strká zboží do tašky. Dostala výpověď. Bohužel našim zákazníkům se nikdo neomluvil.
Zákazníci si zaslouží, aby se s nimi jednalo slušně. A já si slibuju, že už nikdy nebudu mlčet, až zase uvidím nespravedlnost.
Milena P. (65), Vyškov