Loni jsem byla v nemocnici kvůli operaci kolene. Operace jsem se bála, ale ta zdaleka nebyla tím nejhorším, co mě v nemocnici potkalo.

Problémem bylo chování zdravotní sestry Dany, která svými slovy a jednáním zraňovala mě i ostatní pacienty. Její ponižování mě pronásleduje dodnes.

Copak jste dítě?

Ležela jsem na oddělení chirurgie, slabá po operaci. Sloužila sestra Dana, asi čtyřicátnice. Když jsem ji poprosila o sklenici vody, protože jsem na ni nedosáhla, podívala se na mě a řekla: „Copak jste dítě?

Natáhněte ruku!“ Zůstala jsem v šoku, ale nechtěla jsem dělat scény. Jenže to byl jen začátek. Další den křičela na staršího pana Josefa, který omylem zazvonil dvakrát. „Co pořád chcete? Nemám tady jen vás!“ vynadala mu. Pánovi se třásl hlas, když se omlouval.

Mladé ženě po operaci, která prosila o silnější léky proti bolesti, Dana vyčetla, že „se zbytečně rozmazluje“. Každý den jsem sledovala, jak někoho shazuje.

Lenka byla milá

Pacienti, kteří byli slabí a odkázaní na péči, se pod jejím pohledem cítili jen mnohem hůř a na obtíž. Nejhorší chvíle přišla třetí den, když jsem potřebovala pomoc s hygienou. Styděla jsem se žádat, ale nemohla jsem si poradit.

Když jsem Danu oslovila, hlasitě si vzdychla: „To opravdu musím dělat i takové věci?“ Cítila jsem se ponížená, jako bych byla méně než člověk. Přitom ostatní sestry byly jiné.

Třeba mladá Lenka mi podávala vodu s úsměvem, ptala se, jak se cítím, a vždycky mě povzbuzovala. Rozdíl byl obrovský. Jednou jsem Danu zaslechla v sesterně, jak si stěžuje:

„Samý požadavky, pořád abychom dělaly služky!“ Pochopila jsem, že pro ni nejsme lidé, ale jen obtížný hmyz.

Nechala ji trpět

Bála jsem se ji o cokoli prosit, protože každá žádost znamenala další ponižující poznámku. Situace se vyhrotila pátý den, když starší paní na pokoji dostala vysokou horečku. Prosila Danu o pomoc, ale ta ji odbyla:

„Všichni tady přehánějí!“ Paní Nováková začala plakat a já jsem cítila, jak mě zalévá vztek. Když jsem se ji snažila utěšit, Dana na mě vyjela: „Nemotejte se do toho!“ To byla poslední kapka.

S paní Novákovou a další pacientkou, Evou, jsme se domluvily, že to nenecháme být. Postupně jsme se spojily i s dalšími pacienty na oddělení a zjistili jsme, že Dana takto jedná s mnohými.

Někteří pacienti se báli cokoli říct, protože si mysleli, že by je mohla trestat ještě horším přístupem. Rozhodla jsem se promluvit s vrchní sestrou. Bylo to těžké.

Také jsem se bála, že mě nebude chtít vyslechnout a že třeba potom padnu do ještě větší nemilosti, ale nedalo se nic dělat.

Musí nás být víc

Popsala jsem jí vše, včetně incidentu s paní Novákovou a dalšími pacienty. Vrchní sestra mě vyslechla a slíbila, že to prošetří. Další den jsem viděla, jak si s Danou povídá. Dana pak pár dní nebyla na směně.

Po odchodu z nemocnice mi dcera radila podat oficiální stížnost. Váhala jsem, protože jsem se bála, že to nic nezmění, nebo že si budu připadat ještě hůř. Nakonec jsem se rozhodla psát sem, do vaší rubriky, protože věřím, že sdílení může pomoct.

Zjistila jsem, že Dana dostala varování, ale stále pracuje. Možná je potřeba víc stížností, aby se něco skutečně změnilo. Zdravotní sestry mají těžkou práci, dlouhé směny a spoustu stresu, to chápu. Ale ponižování do péče o nemohoucí opravdu nepatří!

Nina S. (67), jižní Čechy