Radost z nového bytu mi kazil tajný obdivovatel. Pak jsem ovšem zjistila, že jde o duši nešťastného sebevraha.
Svůj nový malý byt v přízemí jsem si oblíbila na první pohled. Výhodou byla malá zahrádka, na kterou se dalo vyjít přímo z pokoje. Výhled do zelení prorostlého vnitrobloku jsem uvítala já i moje kočka. Nejprve jsem trávila většinu času venku.
Sedávala jsem na zahrádce už od rána, věšela tam prádlo a večer popíjela s kamarádkou víno u svíčky. Skvěle se mi tam relaxovalo. „Asi máš nějakého tajného ctitele,“ řekla mi kamarádka při další návštěvě. A opravdu, trochu to tak vypadalo.
Na zídce vedle mého bytu ležela krásná růže. Myslela jsem si, že někomu vypadla z okna. Jenomže pak se květiny na zdi objevovaly až příliš často a já z toho neměla dobrý pocit.
Pozoroval mě dalekohledem?
Jednou ráno mě oslepil odraz slunce od nějakého skla naproti. Zaclonila jsem si obličej a pak jsem si všimla něčeho zvláštního. Světlo jakoby se odráželo od dalekohledu.
Ten vzápětí zmizel a vnitroblokem se ozvalo zabouchnutí okna. Instinktivně jsem si stáhla sukni, kterou jsem měla vyhrnutou na slunečním svitu.
Kočka zmizela
Večer jsem mhouřila oči do tmy a napadaly mě hrozné věci. Že mě někdo sleduje. Občas jsem i zaslechla zapraskání kousek od sebe. Kočka ale byla v klidu, a tak jsem se nestresovala. Nicméně i ta mi nahnala strach. Na dva dny se totiž ztratila.
Uvědomila jsem si, že ji mohl klidně dotyčný někde zavřít. „Co když mě bude nějak vydírat nebo chtít výkupné? Nebo se se mnou bude chtít nějaký magor seznámit s tím, že mi našel kočku?“ volala jsem zoufalá dobré kamarádce. Ta hned přijela, aby mi pomohla s hledáním.
Podivný nález
Prolezly jsme spolu celý vnitroblok a našly jsme něco strašného. Jedny moje krajkové kalhotky na stromě, opravdu daleko od mého bytu. Pochybovala jsem, že by je vítr zanesl tak daleko. „Už si nebudu nikdy sušit prádlo venku,“ zvolala jsem znechuceně. Nicméně kočku jsme to odpoledne nenašly a já už měla opravdový strach.
Zbloudilý duch nešťastníka?
Pěkný byt v zeleni pro mě ztratil cenu. Květiny už jsem s odporem rovnou vyhazovala. Další ráno se kočka vrátila, jako by se nechumelilo. Voněla pánskou kolínskou, brala jsem to jako takový pozdrav od toho blázna.
Dostala jsem vztek, zavřela kočku a vymyslela nápad s letáky. Okolí jsem polepila informacemi o slídilovi, co krade prádlo, kočky a sleduje lidi dalekohledem. Ozvala se mi starší sousedka a řekla mi, že se jedná o zbloudilého ducha.
Kdysi prý naproti bydlel nějaký nešťastník, co pozoroval oknem cizí životy, a někdy se v noci připlížil blíž. Jednou ale skočil ze střechy přímo do mého oblíbeného vnitrobloku. Od té doby už na zahrádce tolik času netrávím. Už se ale tolik nebojím.
Klára V. (61), střední Čechy
