V důchodu jsme si s manželem pořídili malý domeček v přírodě. Hned první noc jsem zde měla podivný sen. Byl o ptáčkovi a skrytém pokladu.
Bylo to krátce po tom, co jsme nastoupili s Jardou do důchodu. Nejprve já a poté se stal důchodcem i můj muž.
Rozhodli jsme se, že přenecháme náš byt synovi a jeho přítelkyni, a za uspořené peníze si najdeme malý domek se zahradou v přírodě, kde si budeme užívat vesnický život. Já z vesnice pocházím a můj muž taky, tak nám to rozhodně nebylo cizí.
Naopak jsme se těšili, jak se vrátíme do prostředí, ve kterém jsme prožili své dětství. Manžel hrál skvěle na kytaru a já zpívala kdysi ve sboru.
Těšili jsme se, jak budeme vysedávat u ohýnku na zahradě, opékat buřty, dívat se na oblohu plnou hvězd a prozpěvovat. Když jsme se nastěhovali, blížila se zima a nás čekalo na domečku ještě hodně práce.
Zatím se dalo bydlet jen v kuchyni, ani koupelnu domek neměl, na dvoře stála kadibudka a na zahradě se tahala voda ze studny. Nám to ale stačilo k tomu, abychom přečkali zimu a na jaře se pustili do rekonstrukce. Říká se, že co se první noc zdá, se splní.
A já měla tehdy zvláštní sen. Oknem do kuchyně přilétl ptáček a zamířil do chodby. Běžela jsem za ním. Ptáček zmizel, ale přesto jsem slyšela ptačí zaštěbetání. Vyrazila jsem za zvukem chodbou do sklepa.
Tam se přede mnou objevila síň plná pokladů. Zaradovala jsem se, že budeme mít na přestavbu našeho domečku. Byl to tak nádherný pocit, že jsem se probudila.
Zbourat zeď
Druhý den jsem o tom zvláštním snu vyprávěla svému muži a on řekl, že to je určitě znamení, že budeme v domečku šťastní a bude se nám dařit. S tak krásnou vizí jsme začali budovat svůj ráj na zemi, a k němu patřila na zahradě i krmítka pro ptáčky.
Manžel je vyrobil sám a já je různě pomalovala. Společně jsme je pak rozvěsili po zahradě. Když jsme byli hotovi, udeřila ta pravá zima. Byla tehdy opravdu drsná. Báli jsme se, že nevystačímne s uhlím a dřevem. Připadali jsme si úplně jako zapadlí vlastenci.
O hladové opeřence jsme se ale dobře starali. A o další zvířátka z lesa taky. Na půdě chléva jsme našli seno, tak jsme vyrobili u plotu za zahradou malý krmelec. S velkým potěšením jsme v zimě sledovali, jak k němu přicházejí srnky.
Pak konečně přišlo jaro a my se pustili do malování, gruntování a oprav. Velká práce nás čekala s vyklízením půdy, kde bylo plno veteše, ale také jsme začali vyklízet sklep, aby v něm bylo místo pro moje kompoty. Dva malé sklípky jsme chtěli propojit. K tomu bylo třeba probourat zeď.
Je to zázrak
Byli jsme u toho v tu chvíli oba. Manžel se pustil do bourání. A hned po první ráně do zdi se to stalo. Zaslechla jsem cinknutí na zemi, po něm další a pak celou zvonkohru.
Než jsme se vzpamatovali, na zem vypadlo cosi velkého a s křupnutím se to rozprsklo na kousky. Zamířili jsme světlem na tu hromádku a oba jsme si z toho málem sedli na zadek. Všude kolem se třpytilo zlaté nadělení. Džbán a malá truhlička byly plné zlaťáků.
Ve zdech našeho chudého domečku se ukrýval poklad, tak, jak to se mi zjevilo v mém snu. Dlouho nám trvalo, než jsme se z toho zázraku vzpamatovali. Díky tomu zlatému nálezu jsme domeček opravili mnohem rychleji, než jsme doufali. A ještě jsme mohli našim mladým, kteří čekali rodinu, přilepšit.
Radka (71), Česká Lípa
