Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem.

Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj.

Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla přesvědčena, jen těm mladším a hezčím.

Už jsem se skoro bála navštěvovat matku, protože jsem neposlouchala nic jiného než to, že se zase někdo mladší, než jsem já, vdává. „Příští týden má svatbu Jana Krausová, je jí devatenáct!“ sdělila mi. Třesklo to jako výstřel.

Slavnostní průvod

Jak říkám, už se mi k našim nechtělo chodit. A znovu přišel máj, lásky čas, a všechno kvetlo, líhla se kuřátka a kachňátka, rodila štěňátka a koťátka, a já nic.

Prvomájový průvod byl pro všechny povinný, nezbylo než brzy vstát, obléknout se jako pumpa v zimě, protože v rádiu říkali, že se čekají přízemní mrazíky a ve vyšších polohách sněžení, a vyrazit na seřadiště.

Ampliony se otřásaly ryčnou dechovkou, horliví organizátoři mi vtiskli do ruky pestré mávátko.

Raději do hospody

Zima se stávala nesnesitelnou, na baloňácích přistávaly sněhové vločky. Průvod se dal do pohybu a kolega do mě hučel, že navrhuje zopakovat loňský postup.

Nad hlavní třídou, kde průvod zahýbá doleva, na to nedbat, pokračovat rovně a napochodovat do nechvalně proslulé, leč oblíbené pivnice.

Z toho koukal průšvih, ale když jsem si představila, že se vleču k tribuně, kde budu půl hodiny poslouchat oslavné řečnění, souhlasila jsem. A evidentně souhlasilo víc lidí.

Vlk samotář

Vběhli jsme do tepla vonícího dršťkovou polévkou a párky a bylo nám dobře. Spokojeně tu naproti mně seděl i chlápek, kterého jsem znala od vidění.

Kolegyně Jiřina si všimla, že po něm koukám, a šeptala mi: „Takovej vlk samotář. Rozvedenej a pije. Jestli hledáš prince, tak musíš za někým jiným.“ Dali jsme se s chlapíkem do řeči.

Byl sympatický

„Máte už třetí pivo, pane,“ vstoupila do toho Jiřina. „Laskavě mi nepočítejte piva, dámo, nebo si budu připadat jako ženatej,“ odpověděl, ale přátelsky se zazubil. Byl mi čím dál sympatičtější, ale rovněž mi připadalo, že tři piva hned po ránu jsou příliš.

Časem se ukázalo, že pil na žal, neboť si připadal osamělý. Záhy však už osamělý nebyl, neboť měl mě, a za rok a půl se narodila naše Pavlínka. Proto už nebylo potřeba, aby manžel pil na žal, a tak s tím skoncoval.

Olga M. (67), Šumperk