Když se dnes ohlédnu za svým životem, vidím jen jedno: svoji sestru Hanu, která mi vzala vše, co mi bylo kdy drahé.

Píšu to s těžkým srdcem, protože i po tom všem, co mi udělala, ji mám ráda. Ale musím to ze sebe dostat, protože ten pocit křivdy mě už roky dusí. Hana byla vždycky ta, která zářila, a já jsem v jejím stínu mizela.

Hana je o tři roky mladší a vždy byla krásnější, vtipnější, oblíbenější. Od dětství mě převyšovala. Když jsem si jako dítě šetřila na vysněnou panenku, Hana ji dostala od rodičů, protože „více plakala“.

Když jsem v pubertě měla první lásku, kluka od vedle, Hana ho okouzlila svým pomrkáváním a on mě kvůli ní nechal. Doufala jsem, že až vyrosteme, bude to jiné. Mýlila jsem se.

Přebrala mi lásku!

Největší rána přišla, když mi vzala Petra, mého snoubence. Byli jsme spolu čtyři roky, plánovali svatbu, dům, rodinu. Hana se k nám nastěhovala po svém rozvodu. Byla najednou všude. Smála se s Petrem, vařila mu jeho oblíbená jídla, chválila ho.

Nevšímala jsem si varovných signálů, věřila jsem, že je to jen její přirozenost. A hlavně jsem jí věřila jako sestře. Pak jsem jednoho dne přišla domů dřív a našla je spolu v posteli.

Jen můj muž jí nestačil

Petr se omlouval, říkal, že to byla chyba, ale Hana se jen usmála a suše prohodila: „On si zaslouží lepší.“ Můj svět se zhroutil. Zrušili jsme svatbu, já se odstěhovala. Oni spolu zůstali, mají dvě děti a dům, o kterém jsme s Petrem snili.

Dodnes mě bolí, když je vidím. Po letech jsem začala podnikat. Otevřela jsem si malý obchod s ručně šitými dekoracemi. Šlo mi to, měla jsem stálé zákazníky.

Hana, když viděla můj úspěch, se hned opičila a kousek ode mne si otevřela podobný obchod, jen větší, s lepší reklamou. Přetáhla mi klienty, a já musela zavřít.

Když jsem se snažila obnovit vztah s rodiči, který Hana kdysi pošpinila, ona je hned přesvědčila, aby mi nevěřili, že jsem je už jednou zklamala. Po jejich smrti mi z dědictví zůstal jen starý nábytek, zatímco ona dostala dům a úspory.

Dokonce i moje přátele si získala. Tak dlouho s nimi chodila na kávu, kde mě pomlouvala, až jsem nakonec zůstala úplně stranou.

Teď žiju sama v pronajatém bytě

Nemám rodinu, partnera ani kariéru. Hana má vše. Manžela, děti, krásný dům, úspěšný byznys. Když se občas setkáme, tváří se, jako by se nic nestalo. Ptá se, proč jsem tak zahořklá, ať se přes to přenesu. Ale jak mám zapomenout na vše, co mi vzala?

Nejen lásku, peníze nebo přátele, ale i sebevědomí, důvěru v lidi, radost ze života. Přesto ji nemůžu nenávidět. Je to moje sestra, jediný člověk, který mi z rodiny zůstal. Jen si přeju, aby jednou pochopila, jak hluboko mě zranila.

Saša S. (68), Český Krumlov