Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas.

V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!

Tajemství z minulosti nahánělo strach

Bála jsem se tam jezdit, protože jsem netušila, jaké hrůzy mě tam zase potkají. Ale přemohla jsem samu sebe. Byla jsem překvapená – další tři návštěvy chaty proběhly bez problémů, ale čtvrtá přinesla šok.

Klidné místo uprostřed přírody

Jako dívka z Prahy jsem si uměla vychutnat víkendy na chatě, která byla obklopená přírodou. Oproti panelákovému bytu to byla vždycky vítaná změna. Měli jsme chatu kousek od jednoho rybníka, kolem byly jen lesy. Byla to paráda.

Užívala jsem si tam volnost společně se svojí mladší sestrou. Později, když jsem studovala, jsem na chatu jezdívala i během týdne, protože jsem tam měla klid na učení.

Okolní chatky byly obydlené

Nepatřila jsem zrovna k bázlivým dívkám, takže mi nevadilo trávit na chatě čas sama. Ostatně, nikdy jsem tam úplně sama nebyla, na některé z okolních chat vždycky někdo byl. Jedni manželé tam dokonce bydleli celoročně.

Jednoho večera se mi ale na mém oblíbeném místě začaly dít strašidelné věci, kterým jsem dlouho nemohla přijít na kloub. Seděla jsem tehdy na pohovce u krbu a snažila jsem se dostat do hlavy učení ke zkoušce. Najednou se mi zdálo, že někdo tiše volá moje jméno.

Chvíli pak bylo ticho, tak jsem si myslela, že se mi jen něco zdálo, ale vzápětí se hlas ozval znovu. To už jsem si byla jistá, že se nejedná o nějaký smyslový klam nebo fantazírování.

Venku jsem nikoho neviděla

Hlas patřil nějaké mladé ženě. Netušila jsem, odkud přichází. Předpokládala jsem, že někdo stojí před chalupou, a napadlo mě, jestli za mnou nepřijela nějaká kamarádka.

Vyšla jsem ven, ale tam nikdo nestál. Už se setmělo, nebe bylo zatažené a foukal vítr, takže jsem měla tísnivý pocit. Trochu jsem se začala bát.

Pokaždé přicházel z jiného místa

Vrátila jsem se zpátky do chaty a rozsvítila jsem v celé chatě světla a prohledala všechny místnosti. Ještě třikrát mě ten hlas oslovil, pokaždé z jiného místa. Na učení už jsem se nedokázala soustředit a ke spánku jsem také ztratila odvahu. Nervózně jsem přešlapovala na místě, když vtom se ozvala velká rána z kuchyně.

Z kredence vypadly hrnky

Opatrně jsem se tam připlížila a zjistila jsem, že dolů spadla polička s kořením, které se rozsypalo. Hned nato vypadly z kredence dva hrnky, jen tak, samy od sebe. Čekala jsem ještě dlouho do noci, jestli se něco bude dít. Nic už se však nestalo. Váhala jsem, jestli se mám se svým zážitkem někomu svěřit.

Myslela jsem si, že nastal klid

Sama pro sebe jsem si ho zkoušela vysvětlit tím, že jsem si učením přetížila mozek. Pravdou bylo, že jsem se pak na chatu jet bála. Stejně jsem to ale riskla. Při dalších třech návštěvách se už nic nestalo a mně tak spadl kámen ze srdce. O to horší byl zážitek při čtvrté návštěvě.

Vytekla krev

Tehdy jsem přijela na chatu uklízet. Drhla jsem podlahu, a když jsem si stoupla, nechtěně jsem převrhla kbelík s vodou. Hned nato jsem vykřikla, protože místo vody jsem na podlaze spatřila roztékající se kaluž krve.

Vyděšeně jsem utekla před chatu a dlouho mi trvalo, než jsem znovu našla odvahu se vrátit dovnitř. Podlaha byla ještě mokrá, ale po krvi už nebylo ani památky.

Podobné příhody se mi pak staly ještě několikrát – vždycky ovšem jen tehdy, když jsem byla na chatě sama.

Chatu jsme prodali

To, co jsem popisovala, se stalo před pětatřiceti lety. Finanční situace donutila rodiče v devadesátých letech chatu prodat, takže už jsem se tam nikdy nevypravila. Jen občas jsem si vzpomněla na prožité chvíle hrůzy a nejistoty.

Pak jsem se jednoho dne bavila s tetou o minulosti, v době, kdy už moji rodiče byli po smrti. A teta z otcovy strany mi prozradila jedno strašlivé rodinné tajemství.

Rodinné tajemství

Moje matka měla starší sestru, o které jsem vůbec nevěděla. Byla duševně nemocná a dobrovolně ukončila svůj život. Podřezala si žíly právě na té chatě. Já jsem tetě řekla, co se mi tenkrát na chatě stalo.

Shodly jsme se na tom, že mě tam tehdy vystrašil právě duch té nešťastnice. Jaký k tomu měl ale důvod, to netuším. Dát o sobě vědět? Něco mi sdělit?

Možná jen ona tajemná bytost nechtěla, aby se zapomnělo na její život, nebo trpěla výčitkami za svůj dobrovolný odchod. Pravdu už se nikdy nedozvím.

Blanka H. (60), Vysoké Mýto