Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout.

Všechno se to odehrálo v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po druhé mateřské. Narodili se mi dva synové krátce po sobě, po tak dlouhé době jsem se nemohla dočkat, až budu zase chodit mezi lidi.

Nebyla jsem ve své kanceláři téměř šest let, hodně se tam za tu dobu změnilo. Z původních kolegů zbyla jen jedna paní, která už byla na prahu důchodu.

Noví kolegové nebyli špatní, jen jeden byl nesnesetitelný – jmenoval se Láďa, a seděl bohužel přímo se mnou v kanceláři. Do práce s sebou vodil psa. Strašného! Nejen vzhledem, ale hlavně povahou. Říkal mu Nessie. Nedivila jsem se, byla to psí obluda.

Láďa ho tahal s sebou všude a  předváděl se s ním jako s lochneskou příšerou na vodítku. Jenže pak ho to zvíře přestalo bavit. Tak se z Nessieho stal náladový, špatně zvladatelný a protivný pes. Po celou pracovní dobu se na mě díval nevraživě a občas se i olízl.

Vnutil mi ho

Neměla jsem to zvíře ráda, ale vlastně mi ho bylo trošku líto. Jeho páníček se k němu nechoval nejlépe, dokonce jsem Láďu podezírala, že toho psa ani nekrmí. Byl až nezdravě vyhublý. Tak jsem mu koupila nějaké psí pamlsky a granule.

Tím jsem si Nessieho získala. Druhý den už seděl pes v práci vedle mě. Přemohla jsem se a podrbala ho za ušima. „Páni, to jsem ještě neviděl, aby na někoho tak zbožně civěl,“ utrousil Láďa a v očích se mu podivně blýsklo.

Když jsem přestala psisko drbat, chytilo mě něžně za rukáv, abych pokračovala. Chudák pes! Nevychovaný a nezvladatelný kvůli svému nemožnému páníčkovi. Opakovala jsem si v duchu. Od té doby se na mě Nessie těšil.

Když Láďa viděl, jak ke mně jeho pes přilnul, jednoho dne mi ho vnutil. Zpětně vůbec nemohu pochopit, že jsem se vůbec nebránila. Když mě manžel uviděl se psí příšerou ve dveřích, začal se šíleně smát. Řekl, ať nepočítám s tím, že by ho někdy venčil.

Tím jsem si na sebe upletla bič. Každé ráno jsem vstala dřív a běžela se psem ven. Pak jsem s ním na vodítku a s náhubkem, aby tolik neděsil okolí, odvezla děti do školky a šla do práce.

Vděčný a náš

Nessie byl vděčný, že se dostal do milující rodiny. Synové k příšerce přilnuli, a Nessie je měl taky rád. Hlídal je obětavě a dováděl s nimi. A mě jednou i zachránil. To když se v parku kolem mě seběhla parta výrostků a chtěli peníze.

Nessie se přede mě statečně postavil, tak zuřivě štěkat jsem ho nikdy jindy neslyšela. Výrostci se rázem rozutekli.

Lenka (63), Opava