Domů     Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!
Nemáte milence? Tak si ho vymyslete!

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje.

Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší.

Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření vykonstruovala a že ty jeho služební cesty, záchvaty na chlapa až nebývalé čistotnosti, okamžiky roztržitosti či komické postávání před zrcadlem, že je to všechno jen nevinná shoda okolností.

A pak jednoho dne přiletěla, ano, to je to správné slovo, přiletěla moje sestra. Připomínala rozzuřené tornádo. Nechápala jsem, proč se tak mračí. Bylo pěkné sobotní ráno.

Když jsem své starší a mnohem temperamentnější sestře otevřela dveře bytu, vychrlila na mě: “Kde máš manžela?” Nechápala jsem, o čem to mluví. Zírala jsem na ni jako na zjevení. Pokrčila jsem rameny: “No přece na služebce. Co blázníš?” Ječela na mě:

“Tak na služebce, jo? Jak můžeš být tak strašně naivní?” Teď, když už to přede mnou někdo skutečně vyslovil, jsem věděla, že je to pravda. Svezla jsem se na židli a chtělo se mi umřít. Sestra mi přinesla sklenici vody.

Rozveď se!

Prudce oddechovala, pozorovala s přimhouřenýma očima, jak hltavě piju, a mírnějším hlasem podotkla: “Někdo ti to už prostě musel říct. Nemohla jsem se už koukat na to, jak si z tebe všichni dělají srandu.” Sklopila jsem oči.

Moje sestra Gábina byla vždycky mnohem průbojnější a energičtější než já. Ta by si žádné podvádění líbit nenechala. Udělala by z bytu kůlničku na dříví a nevěrníka by vyhodila oknem.

“Jak jsi to jen mohla dopustit?” zeptala se nevěřícně. Hluboce jsem se zamyslela. Nevím, opravdu nevím.

Tehdy mi bylo dvaatřicet let, byla jsem čtyři roky vdaná za Roberta, svou životní lásku, a nějak mě prostě nenapadlo, že by byl schopen vést druhý život, o němž by mi nic neřekl. Že má tajemství. To se nemělo stát.

Moje sestra Monika, která neměla vůbec žádné sklony k diplomacii, mi řekla: “Rozvedla bych se s ním. Tohle se neodpouští.” Poctivě jsem se nad jejími slovy zamyslela. S tím výsledkem, že si něco takového zkrátka nedovedu představit. Prostě jsem za nic na světě nechtěla o Roberta přijít.

Co teď uděláš?

Ten večer se Robert nějakým zázrakem objevil doma. Řekla jsem mu, že ode dneška nebudeme chodit kolem horké kaše, protože už všechno vím. Bála jsem se, že bude zapírat, ale bála jsem se i toho, že řekne pravdu. Bylo mi hrozně, pekelně.

Robert naštěstí nezapíral. Sedl si ke stolu a vyhrkl: “Neplánoval jsem to. Vím, že ti ubližuju. Ale jsem v tom až po uši a bojím se, že to nedokážu ukončit.”

Tak to opravdu nebylo dobré. Skutečnost se ukázala ještě horší, než jsem očekávala. Mrazivě jsem se optala: “Dobře, a co teď uděláš? Odstěhuješ se?” Mlčky zavrtěl hlavou. Zjevně se nechtěl vzdát ani jedné z nás.

Trápil se, ale co to bylo proti tomu, jak jsem se trápila já! Hlavně jsem se snažila nebrečet. Řekla jsem mu, že se časem bude muset odstěhovat, protože na to nemám nervy, a šla jsem si lehnout do obýváku. Myslela jsem si, že budeme plánovat miminko, a ne… rozvod.

O deset let starší

Nedokážu říct, kolik nocí jsem proplakala, ale bylo jich hodně. Musela jsem ovšem chodit do práce, která vyžadovala soustředění, pracovala jsem totiž jako mzdová účetní. Tehdy jsem měla opravdu strach, abych neudělala nějakou chybu.

Kolegyně se na mě tak divně dívaly a ptaly se, co je se mnou. Tak jsem se jednou v denním světle odvážně podívala do zrcadla a zděsila jsem se. Vypadala jsem o deset let starší. A byla jsem neuvěřitelně zanedbaná.

Zrcadlo ukázalo stárnoucí ženštinu s neučesanými, rozježenými vlasy, šedivým zmačkaným obličejem a obrovskými kruhy pod očima, oči měly červenou barvu. Jedno z nich zřetelně cukalo.

Když jsem, otřesena tím, co jsem viděla, vycházela z toalety, kolegyně, kterou jsem potkala na chodbě, se mě zeptala, jestli nejsem nemocná. To byl poslední hřebíček.

Rozhodla jsem se, že když už nejsem schopna udělat něco kloudného se svým životem, zapracuji alespoň na svém vzhledu.

Kdo to byl?

Několik dní nato jsem se objednala do kadeřnictví. Vedle v oděvech jsem si poté koupila nové letní šaty a začala jsem se zase líčit. Dost jsem tehdy zhubla, ale ne tak, abych vypadala vychrtle, jen tak akorát. Zírala jsem na sebe, jak mi to sluší.

Toho utrápeného výrazu jsem se sice nezbavila, ale jinak to bylo docela dobré. Po dlouhé době jsem byla spokojena s tím, jak vypadám. Ještě jsem to doplnila letními střevíčky s vyšším podpatkem. Hned mi ten život připadal hezčí, než byl ve skutečnosti.

Když jsem pak spokojeně připlula domů, otevřel mi Robert. Prohlédl si mě, do očí se mu vloudil divný výraz, a povídá: “Tobě to sluší.” Vypadal čím dál zachmuřeněji. “To je snad dobře, ne?” odpověděla jsem. Vtom se ozval telefon.

Robert k němu přiskočil, zvedl sluchátko, několikrát zvolal: “Haló? Haló? Kdo to je?” Pak sluchátkem praštil zpátky do vidlice a houkl: “Kdo to byl?!” Pokrčila jsem rameny. “To bylo pro tebe!” zařval. Upřímně jsem se podivila.

Jak mám vědět, pro koho ten hovor byl, když ten dotyčný na druhém konci drátu beze slova zavěsil? Robert ještě jednou zařval: “Kdo to byl?” Potom si vzal bundu a práskl za sebou dveřmi.

Tajemný milenec

Pustila jsem si televizní seriál a otevřela bonboniéru, nadbytečných kilogramů jsem se bát nemusela, byla jsem hubená jako lunt. Když pak zase někdo telefonoval, vymrštila jsem se z křesla a rychle vzala sluchátko. Byla to sestra.

Smála se a říkala, že schválně volá tomu padouchovi, čímž myslela mého muže, a hned to zavěsí, aby si myslel, že mi volá nějaký tajemný milenec. To mě rozčililo, nelíbilo se mi to. “Hned toho nech,” požádala jsem ji.

“Je to hloupé, nechci, abys to dělala.” Ujistila mě, že bude telefonovat dál, aby toho padoucha vytrestala. Praštila jsem telefonem.

Ve vzteku jsem snědla celou bonboniru a vzala jsem si ještě navrch prášek na spaní, protože jsem už několik nocí nezamhouřila oka. Když jsem usínala, napadlo mě, že mám příšerného manžela a bláznivou sestru a že jsme opravdu děsná rodina.

Krčila jsem rameny

Koupila jsem si ještě jedny šaty i boty, abych vylepšila svůj vzhled. Začalo mě bavit, jak to manžela znervózňuje. Navíc jsem měla pocit, že se zdržuje doma častěji než dříve.

A protože moje sestra i přes můj zákaz sem tam zatelefonovala a ihned pak položila telefon, jako by byla můj záhadný milenec, Robert šílel vzteky. “Takže ty někoho máš?” štěkal na mě. Jen jsem krčila rameny a tvářila se tajemně.

Robert pobíhal po bytě a vyl jako pes, který má vzteklinu. A když jsem se pak vrátila domů později a v povznesené náladě, protože kolegyně v práci měla narozeniny, obvinil mě z nevěry. Musela jsem se smát, i když hořce.

“Myslela jsem, že nevěra je tvoje parketa,” syčela jsem na něho. Zařval, že se s Ninou – takže se jmenovala Nina – před týdnem rozešel. Patrně k tomu skutečně přispěly i telefonáty mé sestry a moje dvoje nové šaty. Brzy nato jsem otěhotněla, takže Nina měla smůlu.

Marie S. (55), okolí Kutné Hory

Další článek
Související články
4.9.2024
Když se mi zaběhl pes, kterého jsem hlídala, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se ale objevil sympatický chlap a přivedl mi ho. V době, kdy mladí, tedy syn se snachou, odjeli na rekreaci, jsem se jim starala o psa. Nikdy jsem žádné zvíře neměla, byla jsem v tomto směru nováček, ještě ke všemu dost vyděšený. Přestože pes byl dobrák, kříženec všeho možného, žádné bojové plemeno, byla péče o n
31.8.2024
S manželem jsme si slíbili věrnost až do smrti. Byla jsem to já, kdo se bláznivě zamiloval a pošlapal všechno. Teď už vím, jaký poklad v něm mám. Manžel byl o třináct let starší, ale z mé strany to byla láska na první pohled. Čím déle jsem svého muže znala, tím více jsem ho obdivovala, byl to neuvěřitelně laskavý, velkorysý a dobrý člověk. Proto nechápu, jak se mohlo stát, že jsem najednou zača
26.8.2024
Ke konci prázdnin jsem se k zbláznění zamilovala, ale zlý osud nás rozdělil. Zemědělství mě povolalo na povinnou chmelovou brigádu. Do sedmnáctých narozenin zbývaly dva měsíce. V té kouzelné době jsem se k zbláznění zamilovala. Byly prázdniny, srpen, kdy bývají chladná rána se závoji mlh. Naši neměli ani vindru, a tak jsme jeli akorát tak víte kam, zkrátka nikam jsme nejeli, zůstali jsme doma,
20.8.2024
Na sportovním táboře jsem se v deseti letech seznámila s Filipem. Stali jsme se kamarády. Ale kvůli nehodě jsem ho pak přes deset let neviděla. Vyrostla jsem na vesnici a příroda pro mě byla druhý domov. S rodiči jsem snad každý víkend byla někde venku. Táta i máma byli hodně sportovně založení, každý víkend jsme jezdili na různé výlety po okolí. Bydleli jsme daleko od města, a tak jsem byla od
18.8.2024
Když jsem se zamilovala poprvé, bylo z toho jen velké zklamání. Můj vyvolený koukal po jiných. Naštěstí ta opravdová láska nebyla daleko. Rodiče mě odmala posílali na pionýrské tábory, tvrdili, že mě to posílí a zocelí. Dnes vím, že to byly jen řečičky, hlavně si ode mě chtěli odpočinout. Coby prvňák jsem celý tábor probrečela, nejspíš jsem na to byla ještě malá. Po druhé třídě jsem brečela tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Station Anděl na pražském Smíchově právě otevřel
iluxus.cz
Station Anděl na pražském Smíchově právě otevřel
Novinka roku se právě otevřela. Station Anděl na pražském Smíchově láká svou autentickou newyorskou atmosférou, kde chutě neznají mezí evropského kontinentu. Americké receptury, které odpovídají návšt
Na český trůn pomohli Habsburkům až Turci
epochaplus.cz
Na český trůn pomohli Habsburkům až Turci
Hned dvakrát v rané historii českých zemí mají Habsburkové český trůn nadosah. Pokaždé ale člen jejich rodu vládne jen krátce a poté náhle zemře na úplavici. A tak si musejí počkat až do roku 1526, kdy po bitvě s Turky u Moháče padne poslední Jagellonec na českém trůnu, Ludvík, aby se na něj konečně mohli posadit. Pak
Stará láska mezi Jeřábkem a Vejvodovou nerezaví?
nasehvezdy.cz
Stará láska mezi Jeřábkem a Vejvodovou nerezaví?
Proslýchá se, že manželství herců Tomáše Jeřábka (49) ze seriálu Jedna rodina a Halky Třešňákové (52) moc neklape. Tentokrát však možná ne proto, že herec umí být někdy nesnesitelný mamánek, který
Asijská kuřecí polévka
tisicereceptu.cz
Asijská kuřecí polévka
Asijská jednoduchá polévka vás rozhodně zahřeje a potěšující navíc je, že ingredience máte vlastně téměř vždy doma. Ingredience rostlinný olej 750 ml kuřecího vývaru 3 mrkve 1 menší pórek 10
Chtěli mi zabít syna
skutecnepribehy.cz
Chtěli mi zabít syna
Kuba jen sedí a kouká před sebe. Bývalý sportovec, a nyní se trápí na vozíčku. Stačilo jen pár minut. Kubík byl vždy veselé dítě. Jedináček, který byl i trochu vymodlený. Vždy jsem se snažila, aby byl slušně vychovaný. Aby byl úspěšný ve škole, životě, aby pomáhal druhým. Špatně jsem mu vysvětlovala, že když se jiné děti
Využívali krutí Avaři Slovany jako živé štíty?
historyplus.cz
Využívali krutí Avaři Slovany jako živé štíty?
Dlouhé vlasy spletené do dvou copů létají kolem mužských hlav. Zdobené spony se lesknou v záři slunce. Banda urostlých mužů na koních se vřítí do osady na jihu dnešní Moravy. „Schovejte ženy!“ vykřikne někdo. Avaři si ale stejně vezmou, co chtějí.   Bojovné avarské jezdce pronásledují turkičtí povstalci. Podle současného švýcarského historika Christopha Baumera Avaři pocházejí
Havajská technika Ho´oponopono: Klíč k dosažení všeho?
epochalnisvet.cz
Havajská technika Ho´oponopono: Klíč k dosažení všeho?
Nejrůznější alternativní metody určené k osobnímu rozvoji obvykle vychází z východních hinduistických či buddhistických tradic. Ovšem i v jiných koutech světa najdeme postupy, které mají do našeho života přitáhnout pozitivitu a štěstí. Havajská metoda s trochu zvláštním názvem Ho´oponopono je jednou z nich. Skutečně má až zázračné výsledky?   Na terase typického havajského domku sedí muž v bílé košili. Má zavřené
Mobilní telefony nevyvolávají rakovinu mozku
21stoleti.cz
Mobilní telefony nevyvolávají rakovinu mozku
Lidé žijící ve městě či blízko civilizované oblasti jsou pod vlivem mnoha druhů záření, ať už se jedná o rádiové vlny, ultrafialové záření ze Slunce, infračervené záření či vysokofrekvenční záření. Po
Mauritius: Ostrovy obřích želv
epochanacestach.cz
Mauritius: Ostrovy obřích želv
Ztracen v Indickém oceánu je Mauritius jen zdánlivě. Milovníci exotické turistiky ho znají jako jeden ze ztracených rájů. Britové mu udělili nezávislost v roce 1968 a od té doby jde o nejbohatší a nejkrásnější stát Afriky. Pojďte se s námi zasnít a vydat se na cestu na exotické ostrovy. Maličký ostrovní stát Mauritius má vlastní aerolinky Air Mauritius, asi
Smaragdová deska: Poklad egyptských mágů
enigmaplus.cz
Smaragdová deska: Poklad egyptských mágů
Magický dokument trvale ovlivnil dějiny evropské kultury. Je v něm prý zachyceno všechno vědění kosmu. Originál je ale ztracený. Pro středověké alchymisty je originál Smaragdové desky něco jako sva
Otevřený minimalismus Diablo House
rezidenceonline.cz
Otevřený minimalismus Diablo House
Kancelář Terry & Terry Architecture představila zdařilý projekt v podobě přístavby obytného křídla ke stávajícímu jednopodlažnímu domu. Nový dvoupatrový objem, napojený na původní objekt pod ostrým úhlem, začleňuje obytný prostor do okolí a těží z dalekých výhledů na přilehlé kopce a údolí. Jádro domu, jež zaujímá celkovou plochu 613 čtverečních metrů, je v aktuálním uspořádání
Jaký živel vám vládne?
nejsemsama.cz
Jaký živel vám vládne?
Už v dávných dobách se astrologové začali domnívat, že za povahu člověka mohou nejen hvězdy, ale také živel, který byl jejich příchodu na svět nakloněn. Víte, o jaký typ živlu šlo ve vašem případě? Je to tak prastará záležitost jako lidstvo samo. Přírodní živly se dělí do čtyř skupin: oheň, voda, země a vzduch. Odhalte, jaký element je ten váš, a zjistíte,